(14.30 hodin)
Veřejný ochránce práv Otakar Motejl: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, já jsem si dovolil uplatnit své právo dané mi zákonem o veřejném ochránci práv, který předpokládá možnost požádat o slovo ve věcech, které se týkají mé působnosti. Dovolil jsem si tedy vystoupit v rámci druhého čtení školského zákona, tisk 602, a požádat vás o chvilku pozornosti, eventuálně zamyšlení, eventuálně pokud myšlenky z tohoto mého vystoupení některého z vás osloví, abyste se jich zmocnili potud, že byste přednesli pozměňovací návrh předložené osnovy.
V podstatě se přiznám, že vycházím z poznatků, které ze své činnosti veřejného ochránce máme a se kterými jsem povinen nejen se vypořádat v jednotlivých případech, ale cítím jako svou povinnost na některé úzkoprofilové věci Poslaneckou sněmovnu jako tvůrce zákonů upozornit.
To, s čím se na vás dnes obracím, je prakticky otázka event. změny úpravy, která je navržena ve školském zákona, tj. vládní osnově v § 83 odstavec 1. O co se jedná? Jedná se prostupnost soustavy učňovského školství z pohledu eventuální prostupnosti na nástavbové vzdělávací procesy. Navržené ustanovení § 83 odstavec 1 prakticky přejímá z dosud platné úpravy to, co bylo předmětem vyhlášky Ministerstva školství, která vycházela z toho, že do procesu studijní nástavby je možno vstoupit pouze tomu, kdo absolvoval tříleté učňovské školství. V souzeném případě jde o to, že v naší soustavě učňovského školství existuje systém dvouletých učňovských oborů a tříletých učňovských oborů, přičemž absolutorium obou dvou systémů v zásadě i navržený zákon předpokládá jako hodnotově ekvivalentní. Nicméně pro proces nástavbového vzdělávání klade kategorickou podmínku absolvování tříletého učebního oboru, a to bez ohledu na to, že jsou případy - a já takové případy právě znám - kdy absolvent dvouletého učebního poměru po složení přijímacích zkoušek na nástavbu byl posléze z důvodu formálního nedostatku založeného i podle současné platné úpravy na tom, že absolvoval pouze dvouletý učební poměr, z tohoto dalšího nástavbového studia vyloučen.
Jsem přesvědčen o tom, že zejména v tomto případě, kdy predestinace mladých lidí určujících, zda se zúčastní vzdělávacího procesu ve dvouletém, nebo tříletém učebním poměru, je do značné míry nahodilá, nebo je stavěna na poznatcích a hodnocení lidí v kritickém věku rozhodování se o nástupu do učebního poměru. Protože tyto kategorie se mohou měnit, myslím, že není skutečně žádné riziko, pokud se podmínka ukončení tříletého učebního oboru jako podmínka studijní nástavby odstraní, takže systém studijní nástavby bude tedy vlastně otevřen jak absolventům dvouletého, tak tříletého učebního oboru.
V tomto směru jsem si tedy dovolil po vyhodnocení situace z pohledu svých praktických zkušeností navrhnout, abyste se zamysleli nad tím, zda oproti vládnímu návrhu obsaženému v tisku 602 by bylo možné, aby v § 83 odstavec 1 byla vypuštěna ona podmiňující slova "v délce tříleté denní normy vzdělávání", aby zůstal tedy otevřen nástavbový režim i pro absolventy dvouletého učebního poměru, tedy dvouleté denní formy vzdělávání.
Jak jsem zdůraznil, není mým právem stanovit jakýkoli další postup. Chtěl jsem pouze na tuto problematiku upozornit a požádat vás, pokud jste schopni se s tímto názorem seznámit a podstatu pochopit, abyste eventuálně v tomto směru učinili v tomto zákonodárném procesu pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu doktoru Motejlovi. Dalším vystupujícím v obecné rozpravě je pan poslanec Milan Bičík. Mezitím jsem obdržel ještě přihlášku paní poslankyně Levé. Ta je také asi míněna jako přihláška do obecné rozpravy.
Poslanec Milan Bičík: Vážený pane předsedo, paní kolegyně, páni kolegové, dalo se očekávat, a také se tak skutečně stalo, že příprava a proces schvalování obou hlavních zákonů týkajících se regionálního školství bude předmětem řady diskusí a debat. Už tady zaznělo, že v době připomínkového řízení se do těchto diskusí zapojila téměř stovka orgánů, institucí, profesních zájmových sdružení, dokonce i jednotlivců, kteří v některých případech měli snahu ovlivnit v té či oné míře celý obsah, chcete-li filozofii zákona, v dalších případech pak jeho jednotlivé specifické části.
Své postoje a názory vyjádřily v průběhu prvního čtení i jednotlivé poslanecké kluby, s výjimkou kolegů z ODS, jejichž představa organizace, financování a průběhu vzdělávání se výrazně liší. Ti ostatní se své připomínky snažili uplatnit formou pozměňovacích návrhů při projednávání zákona zatím ve výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Rád bych v této souvislosti ocenil věcný a střízlivý přístup svých kolegů, kolegů ve výboru i způsob řízení a jednání ze strany předsedy výboru kolegy Bartoše, který přispěl k tomu, že jsme se mnoha desítkami pozměňovacích návrhů "prokousali" myslím si v poměrně solidním čase, bez planých řečí.
Stejně dobré podle mne je, že řadu návrhů, které objektivně vylepšují předložené znění, dokázali podpořit všichni přítomní členové výboru nebo v řadě případů podstatná většina výboru. Bylo by ale zbytečné si zastírat, že řada problémů ještě zůstala nedořešených. Některé z nich jsou odborného charakteru, možné alternativy řešení mají v řadách odborné pedagogické veřejnosti své zastánce, samozřejmě mají i své odpůrce. V takovém případě je podle mne možné hledat kompromis, nebo se smířit s tím, že většinovou podporu v daném okamžiku získá opačný než můj názor. Podle poznatků z praxe pak přímo uznat svůj omyl, nebo iniciovat nápravu.
Výsledky hlasování ve výboru však podle nás nevyřešily některé zásadní problémy návrhu, hlavně školského zákona, které vybočují z určité logické stavby. Podle mého názoru odporují nejen školským programovým zásadám naše poslaneckého klubu, ale i programovým zásadám klubů dalších parlamentních stran. Jde o problém praktického výkladu odpovědnosti státu za vzdělávání, práva občanů na vzdělávání podle článku 33 Listiny základních práv a svobod a návrhem zákona definovaného vzdělávání jako veřejné služby.
Tedy konkrétně. Ano, stát může zákonem svěřit poskytování veřejné služby, v tomto případě tedy vzdělávání, i nestátním soukromým subjektům. Stále se však podle nás jedná o poskytování veřejné služby za podmínek daných zákonem, a to včetně možnosti státu přímo nebo prostřednictvím přenesené působnosti ovlivňovat poskytování této služby ať už v rámci kraje, krajů, obcí, a to na základě celostátních potřeb, ale i potřeb dlouhodobých koncepcí územního rozvoje jednotlivých územních správních celků. A není podle nás možné, aby v rámci těchto subjektů, které se na vzdělávání budou podílet, byly některé vyčleňovány a jednostranně zvýhodňovány.
***