(9.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Vlastě Parkanové. Nyní vystoupí paní poslankyně Helena Mallotová, připraví se pan poslanec Jaroslav Zvěřina. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Mallotová: Dámy a pánové, zákon o registrovaném partnerství se do sněmovny vrací periodicky a pokaždé naráží na nepochopení a následně je zamítnut. I argumenty se opakují - je nadbytečný, protože problémy, které má řešit, lze řešit různými jinými smlouvami, je to první krok k umožnění adopcí dětí, narušuje roli tradiční rodiny atd. atd. Většina těchto argumentů je však nesmyslná a vychází spíš z iracionálního odporu k lidem s odlišnou sexuální orientací, z tmářských předsudků a netolerance.
Jedním z nejčastěji opakovaných důvodů pro zamítnutí tohoto zákona je obava z narušení tradičního pojetí manželství, neboť tento zákon údajně hodlá registrované partnerství institutu manželství postavit naroveň. Snad bychom se měli vrátit nohama zpátky na zem. Zákon podobný zákonu, který leží před námi, byl schválen v řadě vyspělých křesťanských zemí a kromě toho, že zkvalitnil život mnoha lidem, se nestalo vůbec nic. Tradiční rodiny existují tak, jak existovaly předtím, a pokud je něco ohrožuje, pak to jistě nejsou homosexuální svazky. K narušení obecných mravů nedošlo z těchto důvodů rovněž a ani právní řád neutrpěl.
O co tedy vlastně jde. Čertovo kopýtko se skrývá v chápání manželství jako takového. Je to pouhá právní smlouva mezi dvěma partnery, kteří spolu chtějí sdílet společný život, kterou můžeme uzavřít, ale můžeme ji rozvodem i ukončit, jelikož je to institut světský? Nebo je to jakási svátost, již spolu uzavírají dva partneři odlišného pohlaví za účelem plodit děti, nerozlučná a nerozlučitelná, protože od boha, a jakýkoli jiný partnerský svazek od ďábla jest? Většina lidí sdílí touhu žít ve spořádaném pevném partnerském vztahu. Většina slušných a mravných lidí takový vztah hledá a snaží se do něj vstoupit, a to bez ohledu na to, s jakou sexuální orientací se narodili.
Z těchto lavic vyšlo mnoho zákonů, které lidem život jen komplikují. Dohodněme se a napříč politickým spektrem alespoň dnes schvalme zákon, který se většiny lidí v ničem nedotkne a nijak je neomezí, ale menšině lidí dá pocit rovnoprávnějšího postavení ve společnosti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Mallotové. Slova se ujme pan poslanec Jaroslav Zvěřina, připraví se pan poslanec Aleš Rozehnal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jen několika slovy chci glosovat tento návrh, o kterém, jak tady už bylo řečeno, všechno podstatné dávno zaznělo. Není třeba multiplikovat argumenty.
Chci tady konstatovat data z nedávného průzkumu veřejného mínění, který jsme uskutečnili ve spolupráci s demoskopickou agenturou. Zdá se, že jen asi 4 až 5 % populace má pocit, že homosexuálové jako menšina nějakým způsobem ohrožují tuto společnost. Je tam ovšem asi 20 až 25 % obyvatel, kteří považují homosexualitu v rozporu s tím, co o ní víme, za odchylku, za chorobu, a mají takový pocit, že by se to tedy mělo léčit. Myslím, že toto je důležité si uvědomit - že naprostá většina lidí, asi dvě třetiny naší populace, má k inverzní sexuální orientaci naprosto liberální postoj.
Co se týče vztahu tohoto zákona ke krizi rodiny, nepleťme si příčiny a následky. Je pravda, že postmoderní společnost se dopracovala k jisté krizi manželství jako takového. Je pravda, že třetina našich málo dětí, které se teď rodí, se rodí mimo manželství. Ale tohle přece proboha není nic, co by nějak zásadně souviselo s existencí gayů a lesbiček v populaci! Je naprosto irelevantní argumentovat tím, že takováto instituce by snad prohloubila krizi rodiny, která tady je. Já se obávám, že krize rodiny se zatím prohlubovat bude, protože naši občané prostě nevstupují do manželství ze svých dobrých důvodů, nebo špatných důvodů, co si o tom můžeme myslet nebo nemůžeme; ale přece je tam nemůžeme dohnat nějakými zákonnými ustanoveními! Menšina, které je tento zákon určen, přece nikdy nebude vstupovat do manželství, a pokud do něho vstoupí, tak to má spíš negativní než pozitivní konsekvence.
Je jisté, že ve vztahu k té menšině zákon má svůj význam. Nám, reprezentantům možná většinových postojů, to zní jakoby cize, ale uvědomme si, že menšina, které se to týká, menšina gayů a lesbiček, po té instituci volá docela konzistentně mnoho let. Neznám jediný faktický poznatek ze zemí, kde zavedli takovouto instituci, který by svědčil o tom, že tato instituce někoho ohrožuje nebo že měla nějaké negativní konsekvence. Po pravdě řečeno, v zemích, kde tato instituce existuje, si její přítomnosti v právním řádu skoro nikdo nevšimne kromě té několikaprocentní menšiny, pro kterou znamená určitý pokrok.
Myslím, že přijetí takového zákona znamená především gesto sociálního uznání ve vztahu k menšině. Myslím, že té menšině pořád společnost cosi dluží, a já bych byl rád, kdybychom se toho zákona dočkali, protože bez ohledu na to, co si o tom myslí někteří, domnívám se, že je to krok správným směrem a že dříve či později taková instituce bude uznána i mezinárodně. Ten vývoj je patrný a nedá se mu pravděpodobně zabránit. Ale chápu tradicionalisty, že se brání takové instituci, protože ono je to trošku proti tradicím a ochránci tradic musejí křičet a bít na poplach. Byl bych jenom rád, aby si uvědomili, že tady je to trochu bití na poplach nesprávným směrem, protože znovu říkám - ta krize rodiny, krize manželství probíhá z úplně jiných mechanismů a toto je spíš ilustrace nebo společenský kolorit než nějaká příčina těch problémů, které vidíme v oblasti sociální péče o děti apod.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Zvěřinovi. Slova se ujme pan poslanec Aleš Rozehnal, připraví se pan poslanec Vlastimil Ostrý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Aleš Rozehnal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pokud jsem teď v lavici přemýšlel, kolik hodin se minulá sněmovna zabývala touto tematikou, došel jsem k číslu asi osm hodin, kdy bylo v této místnosti toto téma projednáváno.
Velmi mě zaujalo vystoupení paní kolegyně Parkanové, která ve svém vystoupení vlastně vyjádřila určité obavy z dalšího ponížení smyslu - (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, pane kolego, přeruším a požádám sněmovnu o klid. Hladina hluku se zvýšila natolik, že ohrožuje kvalitu projednávání a ohrožuje zejména kvalitu zápisu, a rád bych, abychom se za prvé poslouchali a za druhé zajistili, aby projednání bylo v pořádku. Věřím, že všichni, kteří mají dnes na starost jiné téma, to mohou projednat v předsálí. Děkuji všem.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Aleš Rozehnal: Takže ještě jednou. Zaujalo mě vystoupení paní kolegyně Parkanové, která vlastně vyjádřila obavy s tím, že přijetí této novely by ponížilo smysl a funkci rodiny do budoucnosti. Já s tím svým způsobem souhlasím, určitá možnost tady je, ale k vyprazdňování smyslu funkce rodiny dochází po řadu desetiletí, vlastně po celé 20. století, kdy funkci rodiny z velké části přebírá stát.
***