(15.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Chci říci, že máme opravdu za to, že tzv. soudní ping-pong neboli zneužívání, chcete-li, odvolacího řízení je hlavním důvodem toho, proč naše justice je podle některých z nás, ale nejen některých z nás, ale i odborníků, pomalá.
Podíváte-li se na statistiku Ministerstva spravedlnosti, pak z ní jasně vyplývá, že naše odvolací soudy, převážně krajské soudy, vracejí k novému projednání okresním soudům kolem jedné čtvrtiny napadených právních věcí, něco kolem 20 až 25 %. V zahraničí, například v Německu, kde je podobný soudní systém, je takto vraceno pouze 5 % věcí, tzn. pětkrát méně než v České republice.
Dámy a pánové, Německo jakožto země s blízkým právním systémem nám též bylo vzorem v novele, kterou v tuto chvíli projednáváme, a v zásadě předložená novela vychází z německého civilního procesu, s tím, že je adaptována na české podmínky, české poměry.
Co tedy konkrétně předložená novela přináší a čím se liší od současné platné úpravy?
Současná platná úprava obsažená v občanském soudním řádu je postavena na principu neúplné apelace. To znamená, že odvolací soud - pro vaši představu, většinou se jedná o krajské soudy - v zásadě není až na určité výjimky plnohodnotnou instancí v rovině dokazování. Odvolací soud v zásadě přihlíží k novým skutečnostem a důkazům jen ve stanovených případech. Provádí proto v zásadě dokazování, které slouží k prověření správnosti skutkových zjištění a skutkového závěru soudu prvého stupně. Další dokazování provádí pouze výjimečně. Náš návrh chce právě změnit postavení odvolacích soudů. To je klíčové meritum, to je klíčová věc předloženého návrhu.
Pokud náš návrh projde, pak se odvolací soudy stanou plnohodnotnou skutkovou instancí, a to tak, že budou nejen ověřovat a prověřovat postup soudů prvého stupně, ale pokud dospějí k závěru, že soud prvého stupně konal špatně, tak též samy mohou dokazovat a skutkový stav doplňovat. To znamená, když to zjednoduším, dnes odvolací soud ověřuje postup soudu prvého stupně. Pokud projde novela, pak vedle ověřování bude moct odvolací soud dokazování též doplňovat a na základě tohoto rozhodnout.
Máme-li tuto naši úvahu promítnout do rozhodovací činnosti odvolacích soudů, pak dnes podle platné úpravy odvolací soudy buď potvrzují rozsudek, nebo ho mění, anebo ho právě v oné čtvrtině, ve 25 %, zrušují a vracejí soudu prvého stupně. My navrhujeme, pokud projde ona novela, v zásadě dvě alternativy: potvrdit rozsudek, anebo změnit. Pouze ve výjimečných případech, taxativně vymezených v našem návrhu, by soud druhého stupně, odvolací soud, mohl věc zrušit a vrátit soudu prvého stupně k novému projednání. Tím by se docílilo, že by každá právní věc prošla soudní instancí v onom řádném řízení pouze jednou - soud prvého stupně, poté řádný opravný prostředek a soud druhého stupně. V tuto chvíli diskutujeme(ne-?) o mimořádných opravných prostředcích, protože tyto nejsou předmětem naší novely.
Pokud projde náš návrh a bude zaručeno právě pouhé jedno "kolečko" projití, soud prvého stupně a soud druhého stupně, vězte, že v mnohých případech se soudní řízení zkrátí ne o několik měsíců, ale často i o několik let, protože soudní spory, které trvají deset a více let, jsou právě způsobeny tím, že si soudy mezi sebou, jednotlivé instance, tyto konkrétní případy "přeposílají" a nikdo není schopen a ochoten s konečnou platností rozhodnout.
Návrh, jak jsem řekl, za prvé koncipuje odvolací soud jako plnohodnotnou instanci s možností dokazování. Vedle toho - za druhé - náš návrh přináší možnosti, kdy tedy ve výjimečných případech může odvolací soud, byť bude plnohodnotný, věc zrušit a vrátit soudu prvního stupně. Tuto jistou, byť omezenou možnost vrácení k soudu prvého stupně zde necháváme, protože kdybychom ji úplně vyloučili, pak by hrozilo riziko, že by soudy prvého stupně nedbaly na kvalitu svého rozhodování, domnívajíce se, že soud odvolací vždycky všechno napraví, a někteří soudci by toho mohli i zneužívat a odvádět nekvalitní práci. Proto počítáme s tím, že pokud bude rozsudek, resp. řízení u soudu prvého stupně trpět výraznými procesními vadami, pokud takovéto rozhodnutí soudu prvého stupně bude nepřezkoumatelné, bude nezjištěn skutkový stav, pak stále bude možnost věc vrátit soudu prvého stupně. To by mělo být oněch pět procent, jako je tomu v Německu, to by měla být ona výjimečná výseč, jako je to všude v západní Evropě.
Dámy a pánové, jsme si vědomi toho, že se jedná o nové, radikální řešení, o kterém většina politické reprezentace doposud pouze hovořila. Chci říci, že počítám s tím, že se vyskytnou argumenty odpůrců, z nichž ten klíčový je takový, že náš návrh omezuje zásadu dvojinstančnosti. A odpůrci k tomu dodávají: omezení zásady dvojinstančnosti je v rozporu s právem na spravedlivý proces, tak jak to upravuje náš ústavní pořádek. Já chci však říci, dámy a pánové, že žádný judikát ústavního soudu přímo neříká, že omezení zásady dvojinstančnosti je v rozporu s právem na spravedlivý proces. A judikatura v jiných vyspělých demokraciích, např. v Německu, ukazuje, že zásada dvojinstančnosti nemůže být chápána jako absolutní součást práva na spravedlivý proces a že její určité omezení či modifikace automaticky vede (ne-?) k porušení tohoto ústavního práva. Tolik Německo, kde judikatura na toto téma je rozsáhlá, protože apelace, tzn. omezení dvojinstančnosti, tam již úspěšně platí několik let.
K samotnému návrhu na závěr chci dodat, že náš návrh je v zásadní ideologii, myslím, ve shodě s tím, co říká vláda, resp. s tím, co říkal bývalý ministr spravedlnosti doktor Čermák, který ve svém materiálu o stabilizaci justice jasně hovořil o tom, že posílení apelace, tzn. posílení odvolacích soudů v možnosti dokazovat a omezení v možnosti vracet, je jedním z principů a klíčových věcí, na které jeho stabilizace justice bude případně stát. Stejně tak dodáváme, že např. Soudcovská unie se velmi pozitivně vyjádřila k tomuto návrhu a že jej v zásadě podporuje. Trošku proto nerozumím zamítavému stanovisku vlády, kde jsou uvedeny některé právnické argumenty, proč je předložený návrh špatný. Přiznám se, že s oněmi návrhy, resp. argumenty vlády nesouhlasím, a mám již zpracované odborné stanovisko. Myslím si však, že rozebírat zde jednotlivé nuance občanského soudního procesu je v tuto chvíli vzhledem k tomu, že věc projednáváme na plénu, asi zbytečné. Pouze se proto omezím (na konstatování?), že pokud návrh projde do druhého čtení, resp. do výborového projednávání, pak jednotlivé argumenty vlády v rámci projednávání na ústavněprávním výboru vyvrátím.
Dámy a pánové, tolik asi mé úvodní slovo obhajoby předloženého návrhu. Když dovolíte, shrnu svůj návrh nebo náš návrh do několika vět: Chceme tímto návrhem urychlit rozhodování české justice. Chceme zamezit tomu, aby některé soudy si alibisticky přeposílaly právní případy mezi sebou. Chceme, aby soud v druhé instanci konečně rozhodl, protože říkáme, že spravedlnost či spravedlivé rozhodnutí má smysl pouze v tom případě, že přijde včas. Spravedlnost, která přijde po několika letech, často i déle než po deseti letech, bohužel pro mnohé naše občany již nemá smysl.
Dámy a pánové, prosím, berte tato slova v úvahu, až budete rozhodovat o budoucnosti projednávaného sněmovního tisku. Děkuji. (Potlesk zprava.)
***