(9.20 hodin)
(pokračuje I. Šedivá)
Stojí tedy za to se na chvíli touto směrnicí zabývat.
Mezi členskými státy ani mezi samotnými výrobci těchto zařízení dnes není pochyb o tom, že oni musejí nést břímě odpovědnosti. Nicméně je jasné, že odlišné vnitrostátní uplatňování zásady odpovědnosti výrobce může vést k podstatným nerovnostem ve finančním zatížení hospodářských subjektů. Z těchto důvodů byla stanovena základní kritéria na úrovni společenství a naším cílem je přijmout takový zákon, který bude s těmito principy v naprostém souladu.
Podle této směrnice se nakládá s odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními takzvaně z domácností, což zahrnuje odpad nejen z domácností, ale i jemu podobný odpad od právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání. Je jisté, že v úrovni využívání a používání elektrických a elektronických zařízení, v jejich množství jsou mezi jednotlivými členskými státy rozdíly. Toto by mělo být zohledněno. Vedle toho ne vše je i u vyspělých států bez problémů. Příkladem může být Německo či Velká Británie.
Pro náš stát je nyní zcela jisté, že nestihneme termín splnění implementace do požadovaného termínu, to je do 13. 8. 2004. Směrnice stanoví v jednom z svých stěžejních bodů, že členské státy mají zajistit míru odděleného sběru nejpozději do 31. 12. 2006 ve výši 4 kg elektrošrotu na osobu za rok. Toto je velmi těžký úkol, dá se říci pro nás momentálně nesplnitelný, a je proto jen dobře, že byl vyjednán odklad pro naši republiku o dva roky.
Nyní bych ráda shrnula základní principy a časové údaje v souladu se směrnicí, podle kterých se bude na základě navrhovaného zákona postupovat. Výrobci by měli financovat nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků. Každý výrobce by měl při uvádění výrobků na trh poskytnout finanční záruku, aby se předešlo tomu, že náklady na tzv. bezprizorní výrobky by posléze nesla společnost nebo ostatní výrobci. Některá zařízení dle tohoto zákona jsou užívána dlouhodobě, např. ledničky, pračky atd. V průměru jsou domácí spotřebiče v zemích Evropské unie vyřazovány po 14 letech, v České republice nebude toto číslo příliš odlišné. Vzniká zde tzv. historický odpad, který evidentně finanční zabezpečení pro zpracování a likvidaci mít nebude. Důležitý časový mezník je 13. srpen 2005. Do tohoto data výrobky uvedené na trh musejí výrobci při jejich likvidaci financovat sběr, zpracování a využívání elektrošrotu z domácností, uloženého ve sběrných místech, odlišným způsobem než výrobky uvedené na trh po tomto datu. V tomto případě financování nakládání s historickými odpady bude řešeno kolektivním způsobem, do kterého podle svého nynějšího podílu na trhu budou přispívat všichni výrobci. Vznikne zde tedy tzv. přechodné období 8 až 10 let, kdy bude kupujícím poskytována informace o výši nákladů na sběr, zpracování a šetrné odstraňování historického elektroodpadu.
Zařízení uváděná na trh po 13. srpnu 2005 musejí být označena tak, aby se dala odlišit od skupiny uváděné do tohoto data, včetně jasné identifikace výrobce. Po 13. srpnu 2005 u uvedených výrobků zajistí výrobci a distributoři bezplatný odběr elektrošrotu z domácností svých vlastních výrobků. Výrobci samostatně či kolektivně zajistí zpracování, využití či recyklaci elektrošrotu za použití nejlepších dostupných technologií.
Ve stručnosti se tedy dá říci, že ekonomický dopad navrhované právní úpravy půjde na vrub výrobců, kteří víceméně delší dobu s tím již počítají. Navenek se růst nákladů projeví v nárůstu cen výrobků. Pro historický odpad naprosto transparentně vyčíslených. Pro vaši představu se jedná odhadem o cirka od jednotek korun u osvětlovacích těles přes 50 korun u malých domácích spotřebičů, jako jsou vysavače, žehličky, až po stovky korun např. u lednic.
V dalších částech novely zákona se navrhují spíše drobné úpravy stávajícího zákona, které by měly zlepšit práci se zákonem.
Tolik moje zpravodajská zpráva. Ráda bych se nicméně následně vyjádřila v obecné rozpravě k největším problémům, které v navržené předloze vidím. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni a otevírám obecnou rozpravu. Nevidím písemné přihlášky a už vidím pana poslance Tomíčka, který se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte v ní slovo jako první.
Poslanec Rudolf Tomíček: Děkuji, pane předsedo. Já asi neoslním svým vystoupením, nicméně v každém případě chci upozornit na některé problémy, popřípadě záležitosti, se kterými se setkáme při řešení tohoto zákona nebo při průchodu tohoto zákona výbory a sněmovnou.
Tento zákon, kde se mění zákon 185 o odpadech, v každém případě jako transpozice evropské směrnice je pro nás velice důležitý, ale neříkám to kvůli Evropské unii, protože myslím, že je pro nás důležitý i sám o sobě. Vážnost, se kterou bychom se měli zabývat průběhem tohoto zákona, by měla být na této úrovni. Na druhé straně, když si uvědomíme, kolik přístrojů, jaký rozsah nebo čeho všeho se to týká, tak si samozřejmě uvědomíme důležitost té správnosti, respektive správného usměrnění celého znění zákona a samozřejmě následně celé praktické realizace.
Financování nakládání s tímto odpadem, tak jak je popsáno, samozřejmě bude rozhodujícím faktorem, protože i v důvodové zprávě se připomíná, že v podstatě to, kolik bude stát nakládání s tímto odpadem, bude úměrné zvýšení cen těchto přístrojů a zařízení, která jsou uváděna na trh a která spadnou pod tento zákon a budou se muset podle tohoto zákona řídit a zacházet. Samozřejmě ten zvolený způsob by měl být pokud možno co nejefektivnější a co nejlevnější a hlavně funkční, čili musí zajistit celou hlavním myšlenku celého zákona.
A tady se dostáváme k problému, který se jsme nedávno diskutovali ve sněmovně. Je to otázka principu zacházení se zařízeními, která ukončila dobu své životnosti. Víte dobře, když odkážu na debatu kolem autovraků, která tady probíhala celkem nedávno, co všechno se dalo vymyslet, respektive jaké problémy se s řešením tohoto problému vyskytly. Chtěl bych jen upozornit, že toto bude možná podstatně složitější. V každém případě obecné úvahy a obecný způsob řešení, co s těmi přístroji, které ukončily dobu životnosti, je na denním pořádku.
Je ještě problematické právě určení časového faktoru, což je největším problémem při různých druzích životností, prostě jak se to promítne do jednotlivých paragrafů zákona a jak to bude právě tímto zákonem ošetřeno. A tam vidím problém, který nevím, jestli se nám podaří dostatečně vyřešit. To, co je vyřešeno, respektive tak jak je to popsáno, je to trochu idealizující, nicméně samozřejmě se tím musíme zabývat a v nějaké dohodě k nějakému systému musíme dojít.
V každém případě celý tento návrh je v tom kontextu, pokud možno likvidace, skládkování odpadů, a v podstatě ideálním výstupem by byla bezodpadová technologie při jakémkoliv výrobku, který by byl uváděn na trh, kde by po vrácení výrobci byl přepracován na výrobek nový. To by bylo nejideálnější. Nemluvím o tom, že by to šetřilo dobývání nerostů a další a další věci, které na to navazují.
Nebudu už dále zdržovat, chtěl jsem jen upozorněním na některé drobné problémy - a patrně také kolegyně Šedivá na některé z nich upozorní - říci, že některé věci nejsou tak jednoduché, jak by třeba vypadaly, a budeme muset vzít v potaz i v souvislosti s jinými obory a zamyslet se nad tím v trochu širším záběru.
Jinak samozřejmě tento zákon je přínosem a plně doporučuji jeho postup do druhého a třetího čtení. Děkuji.
***