(15.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Ve slovenském parlamentu, a všichni víme, jak rozhádaná politická situace na Slovensku je, tak ve slovenském parlamentu tato změna ústavy prošla bez jakýchkoliv problémů a toto ustanovení ze slovenské ústavy bylo vypuštěno, aby mohla být tato implementace provedena.
Místo této formulace, která jednoznačně vylučovala vydávání, bylo do slovenské ústavy vtěleno jiné ustanovení, které je velmi obdobné tomu ustanovení, které my máme v naší Listině základních práv a svobod, tj. ustanovení, které zní, že občana Slovenské republiky nelze nutit, aby opustil svou vlast. Toto ustanovení se ve Slovenské republice a ve slovenském parlamentu jednoznačně vykládá jako ustanovení, které vůbec neodporuje tomu, že ve svých prostých zákonech Slovenská republika bude dělat stejná nebo obdobná ustanovení, jaká v tuto chvíli navrhuje vláda České republiky. A podle slovenského výkladu, který nikdo nerozporuje, toto ustanovení, které je velmi obdobné tomu, jaké ustanovení je v naší Listině základních práv a svobod, vůbec nebrání tomu, aby slovenští občané byli vydáváni k trestnímu stíhání podle evropského zatýkacího rozkazu, protože se aplikuje na Slovensku bezrozporně ten výklad, o kterém jsem hovořil před chvílí já, to znamená, že je tímto na mysli jiná záležitost, to znamená záležitost, kdy státní orgány někoho nutí opustit vlast a neumožňují mu státní orgány se zpátky vrátit.
Já bych v tuto chvíli skutečně, paní poslankyně a páni poslanci, byl velmi rád, abychom byli schopni posuzovat věcně tento bod, protože já si dost dobře nedovedu představit, jak bude Česká republika na té mezinárodní scéně vystupovat v okamžiku, kdy všechny členské státy již dnes mají evropský zatýkací rozkaz ve svém právním řádu zakotven a jsou připraveny podle něj postupovat, těch zbývajících pět států toto dokončí během léta a nedělá to v nich žádný politický problém a jedině Česká republika bude v situaci, kdy tento evropský zatýkací rozkaz nebude schopna realizovat.
Byla zde ještě otázka, také vcelku si myslím legitimní, na ty konkrétní případy. Já se přiznám, že na ni nejsem připraven, protože jsem takovou otázku neočekával, ani jsem neočekával, že budu tento bod uvádět, ale chci k tomu říci dvě věci.
Za prvé, kdyby byl evropský zatýkací rozkaz, tak Česká republika bez problémů bude moci vydat k trestnímu stíhání, resp. vyšetřování orgánům činným v trestním řízení jednu třeba velmi známou osobu, která vede s Českou republikou arbitrážní spor, čímž nechci říci, že by to mělo nějaký vliv na tuto arbitráž. To je samozřejmě úplně odlišná právní záležitost, nicméně neschopnost českého státu umožnit jinému státu vykonat spravedlnost, to jest, aby proběhl spravedlivý a řádný proces, je podle mého názoru věcí, se kterou bychom se neměli spokojit.
Druhou věcí, kterou je zapotřebí zmínit, je to, že přece my se tady nebavíme jen o tom, jestli budeme, nebo nebudeme vydávat občany České republiky k trestnímu stíhání do zemí Evropské unie, ale bavíme se přeci také o tom, jestli umožníme, aby české orgány činné v trestním řízení a české soudy mohly efektivně vykonávat spravedlnost i vůči občanům EU, kteří spáchají na území ČR nějaký trestný čin. Já vím, že papírově tady může být položen ten argument, a není to argument špatný, argument, že přeci to, že někoho nevydáme trestnímu stíhání, neznamená, že nebude ten člověk postižen a neproběhne spravedlivý proces. Ale samozřejmě české orgány mohou tento proces vést. Nicméně problém je v tom, že je řada sporů, které vyžadují buďto to, že musí být vyslechnuto velké množství svědků, a bez jejich přítomnosti, bez toho, aby proběhl řádný proces i s jejich účastí, protože ne všechno lze vykonat v rámci právní pomoci, tak prostě nejsou schopny soudy snést na stůl dostatek důkazů k tomu, aby spravedlivý proces mohl pokračovat. A co je ještě závažnější, je velmi mnoho sporů, kde je hodně účastníků, kde je hodně obviněných, a dokonce pokud se podíváme na ty trestné činy, o kterých hovoří evropský zatýkací rozkaz, tak to jsou v mnoha případech právě trestné činy, které nepáchají individuální osoby, ale které jsou páchány v nějakém širším seskupení, protože evropský zatýkací rozkaz se týká těch nejzávažnějších trestných činů. A samozřejmě když třeba si vezmeme, já nevím, nějakou zemi Evropské unie, třeba Německo nebo Rakousko, tam probíhá proces s pěti obviněnými osobami nebo obžalovanými osobami a jedna další osoba, která by mohla být obviněna nebo obžalována, je třeba občan České republiky, který je tady u nás, tak není možné, aby to trestní řízení bylo z toho státu přeneseno sem do České republiky, protože je to tak komplikované, rozdělit trestní řízení v takovéto věci, že samozřejmě že ty orgány postupují stylem, kdy prostě si vyřeší a sáhne si spravedlnost na ty osoby, na které si sáhnout může a holt ten jeden, protože byl občan - v tomto případě třeba - České republiky, tak si na něj ta spravedlnost nesáhne, protože my ho nevydáme tomu společnému trestnímu řízení.
Takže já bych byl rád, kdyby skutečně se tato věc příliš nedémonizovala. Mě mrzí, že byly zaujaty předem docela tvrdé a priori postoje, a vím, že v politice se velmi obtížně takovéto postoje mění, ale jde tady skutečně podle mého názoru o hodně a myslím si, že v tomto směru naopak velkorysost a schopnost, po vyjasnění některých nesrovnalostí, změnit postoj je pozicí státníků, nikoliv opozice za každou cenu.
To je snad všechno, co v tuto chvíli mohu říci, a opravdu bych poprosil, aby bylo přistupováno k této normě věcně, protože z hlediska evropského kontextu si myslím, že nás toho mnoho neopravňuje, abychom odmítali plnit - snad ještě jednu věc, a to možná jsem ještě neřekl a to bych také mohl říci - plnit Ústavu České republiky. My jsme tady jako všichni poslanci přísahali na to, že budeme naplňovat zákony, ústavní pořádek a zapomínáme na to, že Ústava České republiky ve svém čl. I odst. 2 říká, že Česká republika dodržuje závazky, které pro ní vyplývají z mezinárodního práva. A je nade vši pochybnosti, že z mezinárodního práva závazného pro Českou republiku vyplývá, že evropský zatykač musíme implementovat. To znamená naopak, jestli je někde rozpor s ústavním pořádkem, tak nepřijetím této normy, a já neříkám, že to musíme udělat teď v tento okamžik, protože vím, že politické procesy nejsou jednoduché, ale trvalým odmítáním přijetí této normy se budeme dostávat do rozporu s Ústavou České republiky, kterou bychom měli všichni naplňovat.
Proč se dostáváme do rozporu, je vcelku zřejmé, protože jsme se na základě referenda, které nahradilo souhlas Parlamentu ČR, tak jsme se rozhodli podřídit již existujícímu právnímu řádu EU, tedy platnému komunitárnímu i unijnímu právu, a samozřejmě že v tuto chvíli, co se týče rámcového rozhodnutí Rady o evropském zatýkacím rozkazu, Česká republika nejenže neměla v průběhu jeho přípravy možnost do něj zasáhnout, protože jsme v té době ještě nebyli řádnými členy Evropské unie, ale teď nemáme žádnou možnost toto odmítnout, a naopak neimplementací se dostaneme do pozice, že budeme moci být vcelku po právu nejen kritizováni, ale dříve nebo později přistoupí EU k sankcím, na které samozřejmě má právo.
Čili znovu říkám, jestli je něco v rozporu s ústavním pořádkem, tak v rozporu s ústavou je odmítnout plnění závazných závazků, které pro nás vyplývají a o kterých hovoří čl. I odst. 2 Ústavy České republiky.
Takže tolik asi v tuto chvíli a ještě jednou se omlouvám, protože jsem nebyl příliš připraven na to, že tady budu vést to hlavní expozé.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji vám. O slovo se nyní přihlásil zpravodaj pan poslanec Stanislav Křeček, poté pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslanec Stanislav Křeček: Kolegové a kolegyně, také já bych se chtěl velmi krátce, daleko kratčeji než pan ministr, vyjádřit k té problematice druhé otázky, kterou předložil pan kolega Pospíšil, totiž zda hrozí nebezpečí, že se Česká republika stane jakýmsi korsickým pohořím z minulého století, kam unikali před zákonem zločinci. Tak to se jistě nestane.
***