(10.50 hodin)
(pokračuje Langer)
Nicméně, jestli i to vás popouzí, prosím, beru to samozřejmě jako procedurální návrh.
Dříve než udělím slovo panu kolegovi Fajmonovi, budeme hlasovat o procedurálním návrhu, který podal poslanec a ministr kultury Pavel Dostál, o odvolání předsedajícího z řízení schůze. (Do sněmovny přichází řada poslanců.)
Kolegyně a kolegové, pro ty z vás, kteří jste byli mimo jednací sál, sděluji, že pan ministr kultury podal zhruba 9 minut předtím, než by se předsedající měli střídat, návrh na odvolání předsedajícího, tedy mě, z řízení této schůze. Je to procedurální návrh, o kterém budeme rozhodovat teď v následujícím hlasování. Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, neboť jsem vás odhlásil, tak abych mohl umožnit hlasování, které odpovídá reálnému stavu přítomných v jednacím sále.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 34. Prosím, kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 156 pro návrh 104, proti 40. Konstatuji, že návrh byl přijat. (Potlesk poslanců ČSSD.)
A já s velkou radostí předávám řízení schůze paní kolegyni Kupčové.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Hynek Fajmon, poté pan poslanec Jan Zahradil. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Předseda Evropského parlamentu Pat Cox nedávno byl na návštěvě v České republice a během této návštěvy vyjádřil také postoj k evropské integraci. Byl jsem osobně svědkem toho, kdy na obědě na otázku o roli národů a národních zájmů v Evropské unii odpověděl takto: "Národy, které nemají definovány své zájmy a nehájí je, nemají v Evropské unii žádnou perspektivu." Mě samotného přímočarost jeho vyjádření velmi překvapila a nemusím asi ani říkat, že pozitivně. Možná je to tím, že je Irem a ví z historie svého vlastního národa, že o místo na slunci se zvláště malé, menší národy musí velmi dobře starat.
Proč to nyní říkám? Protože jsem přesvědčen o tom, že naše vláda nemá dobře definovány české zájmy a nehájí je. Někteří vládní politici dokonce tvrdí, že národní zájmy a jejich obhajoba jsou cosi zastaralého a v dnešní Evropské unii nemorálního, něco, co do Evropské unie nepatří. (Hluk v sále - předsedající zvoní.) Výrok předsedy Evropského parlamentu Coxe ukazuje, že se v tomto fatálně mýlí.
Chtěl bych se nyní vrátit k tomu, co je předmětem jednání, a to je dokument, který předložila vláda ke své pozici na Mezivládní konferenci. Pozorně jsem si tento dokument prostudoval a za klíčové považuji dvě následující věty, které si dovolím odcitovat: "Za prvé. Česká republiky považuje za podmínku pro úspěšné uzavření Mezivládní konference, aby byl nalezen vyvážený celkový kompromis. Proto i své dílčí priority bude posuzovat z hlediska celkového řešení."
Tyto věty dle mého soudu znamenají, že vláda je připravena obětovat všechny své priority v zájmu jakéhosi kompromisu, který bude dohodnut mezi jinými, mezi těmi, kteří mají definovány své priority. Vyplývá to i z toho, že v textu není definována žádná nepřekročitelná priorita české vlády. Vláda v zásadě ustupuje ve všech podstatných věcech, které se týkají českého zastoupení v Evropské unii. Ustupuje ze snahy ponechat princip jedna země - jeden komisař, ustupuje ve věci hlasovací váhy České republiky v Evropské radě a ustupuje ve věcech kvalifikované většiny a v mnoha dalších věcech.
Vím, že toto je tam napsáno, třeba princip jedna země - jeden komisař. Nicméně pokud říká vláda, že je ochotna přistoupit na kompromis, a nestanoví si žádnou prioritu jako nepřekročitelnou, tak de facto dává možnost ústupu kamkoli. Vláda deklaruje, že je připravena přijmout jakýkoli dohodnutý kompromis, a to i takový, který nebude obsahovat vládní priority. Nebyly definovány žádné nepřekročitelné podmínky a to znamená, že vláda je připravena ustoupit kamkoli a české zájmy prostě nehájit.
Pan ministr Svoboda tady za mnou říká, že to není pravda, že vláda není připravena přijmout jakýkoli kompromis. To já jsem velmi rád. Možná by pan ministr nám měl definovat, co tedy vlastně vláda není připravena přijmout.
S takovým postupem, který je naznačen v předloženém dokumentu, poslanci ODS souhlasit nemohou. A v této debatě pouze můžeme zopakovat, že naši podporu při jednání v Evropské radě na Mezivládní konferenci česká vláda mít nebude.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní si přihlásil o slovo předseda poslaneckého klubu ODS pan poslanec Vlastimil Tlustý, poté vystoupí pan poslanec Jan Zahradil, který je posledním přihlášeným do všeobecné rozpravy. Pan poslanec Zahradil mě teď upozorňuje, že je zpravodajem, a tudíž má přednostní právo vystoupení. Nicméně i předseda poslaneckého klubu. A vy se, pánové, domluvíte. Takže slovo má pan poslanec Zahradil, prosím.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, paní předsedající. Myslím, že to tak bude lepší, protože já už pak vystoupím jenom s návrhem na usnesení, který tuším podal pan poslanec Exner, leč písemně jsem jej ještě neobdržel, takže urguji.
Chtěl bych z tohoto místa poděkovat panu poslanci Šulákovi - on tu bohužel v této chvíli není. Chtěl jsem mu poděkovat za tradiční zábavnou vložku ve stylu: Stranu a vládu si rozvracet nedáme. Tady doplňuji panu kolegu Langera, který na tu vládu zapomněl, on říkal jenom: Stranu si rozvracet nedáme. Myslím si, že to bylo o straně a o vládě, kterou si rozvracet nedáme. A myslím, že bohužel ve stejném stylu, velmi podrážděném, uraženém, lehce hysterickém se nesla celá řada vystoupení zástupců vládní koalice. Já se koneckonců po tom minulém víkendu ani příliš nedivím.
Myslím, že panu poslanci Jičínskému, jakkoliv si ho velmi vážím, se paralela mezi Moskvou a Bruselem příliš nepovedla. Srovnávat dopisy z 68. roku s otevřeným dopisem na ambasády členských států Evropské unie nevím, jestli je ten pravý příměr, ale koneckonců možná že to má v sobě určitý půvab, srovnání tehdejší Moskvy a nynějšího Bruselu. Nevím, jak to vidí pan poslanec Jičínský, jestli v tom shledává nějakou paralelu nebo ne. Možná že z něj promluvilo podvědomí, nevím....
Ale ještě bych chtěl poděkovat panu poslanci Mládkovi za to, že tady připomněl onen dopis z roku 2000, nebo tu zásilku, kterou tehdy bývalá čtyřkoalice vypravila na všechny ambasády všech členských států Evropské unie. Byla to analýza tehdejší čtyřkoalice, která velmi důrazným způsobem kritizovala prostředí tehdejší opoziční smlouvy, která se velmi kriticky vyjadřovala vůči politickému prostředí v České republice.
***