(16.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
A smícháním této diskuse že v podstatě zdevalvujeme diskusi o rozpočtové politice. Je to obrana proti praxi, kterou tady už jednou zcela jednoznačně aplikovala paní poslankyně Marvanová, a místo - jak si dodnes snad myslí - aby snížila deficit státního rozpočtu a snížila zadlužení země, tak zvýšila náklady na dluhovou službu. Nic jiného se tím nestalo. To je tedy jeden zásadní důvod.
Ten druhý zásadní důvod je obrana proti praxi, kterou z minulosti také známe, a je to rozpočtová praxe z období opoziční smlouvy, kdy skutečný deficit byl zamlžován účetními triky, na které vy (k poslanci Kocourkovi) právě upozorňujete. Aby k něčemu takovému nemohlo dojít, pak je metodicky zcela správné vyjmout úhradu ztráty konsolidační agentury z bilance státního rozpočtu, zcela veřejně, zcela veřejně ji sdělit, aby to nevypadalo, že je zamlčována, a bilanci státního rozpočtu diskutovat jako návrh státního rozpočtu, tedy diskutovat pouze o penězích, které smí vláda utratit v následujícím rozpočtovém roce, a nezatěžovat to diskusí o ztrátách transformačních institucí.
A na třetí otázku, kterou jste položil (k poslanci Kocourkovi), odpovím - ano, teoreticky návrh o dluhopisovém programu, tak jak je předložen, teoreticky by takový krok umožňoval. Nikoli však sám o sobě, musela by následovat příslušná rozpočtová opatření, a já vám tady na místě garantuji, že nic takového se nestane.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. O slovo se přihlásil ministr financí pan Bohuslav Sobotka.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Já jsem byl rovněž osloven, nebo se cítím osloven těmi dotazy, které položil pan poslanec Kocourek ve svém posledním vystoupení.
Chtěl bych říci, že celkový rámec dluhopisového programu bude projednávat Poslanecká sněmovna a ona jako suverén rozhodne o tom, kde bude horní limit tohoto dluhopisového programu. A já musím říci jako zástupce předkladatele, že budu respektovat rozhodnutí rozpočtového výboru o stanovení tohoto horního limitu. Pokud by v budoucnu hrozilo, že by konsolidační agentura v souladu se zákonem provedla operace nad rámec tohoto limitu, pak bude muset vláda přijít do Poslanecké sněmovny s dodatečným dluhopisovým programem. Ale pokud v tuto chvíli Poslanecká sněmovna cítí potřebu stanovit tento limit pro dluhopisy přísnějším způsobem, než je ve vládním návrhu, pak já toto rozhodnutí, které bude mít - jak předpokládám - podobu usnesení rozpočtového výboru, jako zástupce předkladatele budu respektovat.
Domnívám se tedy, že je možné v návrhu zákona, který zde budeme projednávat, snížit ten horní limit cca o deset miliard korun, tak aby to odpovídalo prognóze úhrady ztráty České konsolidační agentury v letošním roce. To je myslím možný výsledek jednání a dohody tady na půdě Poslanecké sněmovny, která jediná spolu se Senátem může rozhodnout o zákonném rámci pro emisi dluhopisového programu.
V této souvislosti chci ovšem poznamenat, že toto je pouze horní rámec. I kdyby tedy byl stanoven ve výši cca - v rámci původního návrhu - zhruba o deset miliard korun vyšší, než se domnívá rozpočtový výbor nebo sněmovna, že by měl být stanoven, pak není nutno tento rámec dočerpat. Fakticky by nemuselo dojít k jeho vyčerpání, ale z pohledu Poslanecké sněmovny pokládám za rozumné stanovit pokud možno tento rámec poměrně přesně, v rámci vypořádání ztráty České konsolidační agentury. Tady se domnívám, že nemusí dojít k nějakému konfliktu při projednávání tohoto návrhu zákona.
Druhá poznámka se týká smyslu výdajových rámců. Ano, skutečně platí, že Světová banka, resp. Mezinárodní měnový fond a koneckonců i Evropská komise ocenily to, že jsme do naší rozpočtové politiky zavedli metodu víceletého rozpočtování a víceletých rozpočtových rámců. To je nejenom praktické opatření, které nám umožňuje se daleko lépe vypořádat s tím, že jsme členy Evropské unie, která hospodaří v rámci víceleté finanční perspektivy, že jsme nuceni například v důsledku kofinancování rozpočtovat v dlouholetém časovém horizontu, ale významně nám to pomáhá vypořádat se s plánováním dopadů veškerých legislativních změn. Musím říci, to, že zde nebylo rozpočtování, které by vycházelo z víceletých rámců, způsobilo řadu komplikací při schvalování legislativy, neboť nebyly přesně vyčíslovány v čase dopady přijetí jednotlivých norem. To, že máme víceleté rámce, i jednotlivé kapitoly vědí přibližně na 2 až 3 roky dopředu, s jakými výdaji mohou v následujících letech počítat. Je nutno výrazněji se zamýšlet nad legislativními návrhy, které by zvyšovaly výdaje v rámci těchto kapitol.
Už sama existence těchto výdajových rámců, i když zatím nemají povahu zákona, psychologicky brzdí snahu, přirozenou snahu správců jednotlivých kapitol zvyšovat výdaje v rámci plnění politik, které oni pokládají v logice svého resortu za prioritní. Čili ony mají psychologický význam, ale přirozeně mají také velký význam z hlediska technického rozpočtování, protože nám umožňují cílit rozpočtovou politiku na snižování deficitu veřejných rozpočtů.
Jestliže se zde objevila obava z toho, že by výdajové rámce mohly naopak nutit kapitoly ke zvýšení výdajů, pak musím říci, že fiskální politika vlády, tak jak byla definována, má směřovat ke snížení deficitu veřejných rozpočtů pod 4 % v roce 2006. To je oficiální cíl politiky vlády - sněmovna s tímto cílem byla seznámena koneckonců v rámci projednávání návrhů zákonů, které byly spojeny s reformou veřejných rozpočtů - a tyto fiskální cíle mají svůj konkrétní odraz ve výdajových limitech, a výdajové limity budou používány jako nástroj ke snížení deficitu státního rozpočtu. Neboť vláda ve své politice nemůže ovlivnit výši deficitu rozpočtů krajů a obcí; ona ze všeho nejlépe může ovlivnit výši deficitu státního rozpočtu a státních fondů, které se započítávají do vládního sektoru v užším slova smyslu.
A tady výdajové rámce a snižování deficitu státního rozpočtu je v zásadě jediný konkrétní výraznější nástroj k tomu, abychom snížili celkový deficit veřejných rozpočtů. Takže přirozeně ty návrhy zákonů o státním rozpočtu, které budou předkládány v následujícím a dalším roce, musí nutně směřovat ke snížení deficitu státního rozpočtu. Jiný vážný, významný makroekonomický nástroj vláda ve svých rukou nemá. Vláda nemůže donutit kraje nebo obce, aby hospodařily s nižšími deficity nebo vykazovaly rozpočtové přebytky. Vláda ovšem může donutit sama sebe a státní fondy, aby hospodařily odpovědnějším způsobem.
Čili ano, je to nástroj v rukou vlády, je to nástroj k tomu, abychom byli schopni lépe plánovat své kroky, abychom působili předvídatelnějším způsobem do budoucna a abychom také využili tento nástroj ke snižování deficitů veřejných rozpočtů.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Sobotkovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo.
Přicházím s několika poznámkami, připouštím, že poněkud pichlavými. Ty první z nich se budou týkat vystoupení pana předsedy rozpočtového výboru. Já totiž myslím, že se hluboce mýlí. A to v tom, odvozuje-li nadání naší veřejnosti, zejména schopnost naslouchat a porozumět tomu, co zde říkáme, od schopnosti naslouchat naší bývalé kolegyně paní poslankyně Marvanové - která zde byla jmenována, já už to pouze opakuji.
Ono celé kouzlo té finty, která se odehrála zhruba před dvěma lety, přece nespočívá v tom, že by to vedlo k opakování, tomu dokážeme dnes efektivně zabránit. Potíž, že je dodnes opájena vlastní genialitou, je přece v tom, že jí to někdo dovolil. A už tehdy při projednávání parametrů státního rozpočtu a při navrhované korekci právě úhrady ztráty konsolidační agentury jsme kritizovali ten samotný symbol, samotný fenomén, který je navržen, protože neznamená nic jiného, než že se dluhopisy vydané na financování dluhu státu přesouvaly mezi konsolidační agenturou a státem jako takovým. Nikdo asi nedokázal opravdu zcela jednoznačně vysvětlit paní poslankyni Marvanové, že to stát, resp. konsolidační agenturu stálo sto milionů korun.
***