(15.30 hodin)
(pokračuje Musílková)
Nejen jednotlivostem právní úpravy, ale také vzájemným vztahům, souvztažnostem a návaznostem. Bohužel tyto znalosti někde z naší partnerské strany postrádáme.
Dovolte mi uvést jeden příklad. Pan ministr ve své zprávě, kterou přednesl, srovnává průměrné příjmy pojišťoven na jednoho pojištěnce. Jde o jasný příklad srovnání výsledků hokejového týmu střední školy a domova důchodců. Náklady na pojištěnce jsou totiž významně závislé na jejich věku. Pojištěnec ve věku nad 70 let stojí zhruba pětkrát více než pojištěnec ve věku pět až dvacet let. Ti, kdo panu ministrovi připravovali jeho zprávu, si ale nedali tu práci, aby použili údaje vztažené k tzv. standardizovanému pojištěnci. Tyto údaje umožní porovnání výdajů a příjmů pojišťoven přizpůsobené jejich věkové struktuře a jsou lehce dostupné. Vyplývá z nich ale, že v roce 2002 měla naše pojišťovna ze všech pojišťoven nejnižší příjmy na pojištěnce, které byly přizpůsobené věkové struktuře.
Pan ministr ve své zprávě také shrnul ekonomické výsledky VZP následující větou - cituji: "Přes významnou finanční podporu, kterou VZP dostala od státu, a při nejvyšším průměrném příjmu na pojištěnce se jí nedaří zajistit dlouhodobější stabilitu v oblasti závazků vůči zdravotnickým zařízením." Jaká je vypovídající hodnota uváděného nejvyššího příjmu na pojištěnce, jsem se již zmínila. A co je myšleno tou významnou pomocí od státu? Nejspíš měl pan ministr na mysli proces odkupu pohledávek.
Naše pojišťovna v roce 2001 a 2003 odprodala část svých pohledávek za neplatiči pojistného České konsolidační agentuře. Prodej neperspektivních pohledávek specializované instituci je naprosto standardním řešením. Pokud by zákon umožňoval naší pojišťovně prodat pohledávky komukoliv na trhu, a zájem je trvalý, mohli bychom to udělat sami a dřív a nemuseli bychom čekat na rozhodnutí státu.
Ještě důležitější je ale podívat se, proč se Ministerstvo zdravotnictví k této formě řešení části neperspektivních pohledávek vůbec odhodlalo. Pojišťovna v tomto kroku spatřovala příležitost k vyrovnávání svých závazků. Příjmy v roce 2001 bohužel byly utraceny navýšením plateb poskytovatelům, ke kterým pojišťovna byla obratem ruky donucena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví, které se ovšem tímto krokem snažilo získat finanční prostředky na nekryté navýšení platů ve státních zdravotnických zařízeních. Na dopad, který mělo tehdy toto populistické gesto na hospodaření nemocnic, je možno se zeptat kteréhokoliv ředitele nemocnice. Druhou částí tohoto dopadu jsou existující závazky VZP po lhůtě splatnosti vůči zdravotnickým zařízením. Pouze jejich malá část byla pokryta druhým odkupem pohledávek uskutečňovaným od konce loňského roku.
Řada výtek přednesených panem ministrem se týká smluvních vztahů s poskytovateli zdravotní péče. Ponechme na chvíli stranou fakt, že jeho výtky v této oblasti byly poněkud vágně formulovány. Smluvní politika a dohadování mechanismu úhrad a cen poskytnuté zdravotní péče včetně regulací patří mezi základní činnosti jakékoliv zdravotní pojišťovny. Svrchované rozhodnutí pojišťoven v této oblasti je nutnou podmínkou skutečné existence samosprávného systému veřejného zdravotního pojištění. Přesto jsme v uplynulých letech byli a stále jsme svědky nekompetentních zásahů Ministerstva zdravotnictví do vztahů mezi pojišťovnami a poskytovateli. Tyto zásahy jsou potom společným jmenovatelem řady negativních jevů včetně těch, které bohužel pan ministr připisuje pojišťovně.
Pan ministr se také zmínil o tom, že pojišťovna v minulosti nevyužívala možností, které jí vyhlášky poskytovaly ke sjednávání jiných způsobů úhrady. Neřekl už ale, že v těch vyhláškách byly také podmínky, za kterých se bylo možno od základní úpravy odchýlit, například že jiný způsob úhrady lze sjednat, pokud je to pro zdravotnické zařízení výhodnější. Skutečně je to spravedlivá podmínka a úžasný prostor pro zdravotní pojišťovnu!
Dalším příkladem je zpožděné uzavírání dodatků s poskytovali zdravotní péče. Dodatky bohužel lze zpracovat až poté, co ministerstvo vydá příslušné vyhlášky či věstníky. K tomu ale skutečně jen na okraj. Vztah pojišťovny a zdravotnického zařízení je vztah smluvní, byť veřejnoprávní. Návrh smlouvy, a tedy i jejího dodatku může předložit kterákoliv smluvní strana, nejenom pojišťovna. Při uzavírání dodatků smluv na 1. pololetí letošního roku nebylo až do ledna letošního roku jasné, zda ministerstvo vydá, nebo nevydá úhradovou vyhlášku. Pokud to ministerstvo vyhlášku vydá, často obsahuje zásadní chyby. Například úprava regulací pro ambulantní specialisty ve vyhlášce na 1. pololetí roku 2002 by vedla ke strhávání peněz každému lékaři, který by ošetřil více než jednoho pojištěnce. Takové ustanovení v tomto konkrétním případě, přiznávám, pojišťovna neuplatnila.
Pan ministr ve svém projevu na jedné straně nám vytýká, že okresní pojišťovny nemají jednotný přístup, na druhé straně uvádí, že vztahy mezi pojišťovnou a poskytovali neřešíme jenom na okresní úrovni, ale že jsou také částečně delegováni na ústředí. Jsou to dva nároky z opačné strany. (Ve sněmovně intenzivně vyzvání mobilní telefon.)
Dovolím si vám přednést několik čísel o zmiňované smluvní volnosti či o tom, jak bylo řečeno, pojišťovna navazuje kdykoliv a s kýmkoliv. Absolutní počet ambulantních lékařů, se kterými VZP uzavřela smlouvu v loňském roce, se zvýšil o 52 fyzických osob. A je to méně než 60 osob, které máme -
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, paní ředitelko. Kolegyně, můžete někdo zlikvidovat jakýmkoliv způsobem mobilní telefon? Děkuji, pane kolego.
Prosím, paní ředitelko, můžete pokračovat.
Ředitelka VZP Jiřina Musílková: Děkuji. Počet našich smluvních ambulantních specialistů nepřevyšuje normativy, které vydalo ministerstvo v listopadu loňského roku. Navíc bych ale mohla říct, že i tak malé navýšení je zcela v souladu se zdravotní politikou pojišťovny, která sleduje převod péče do ambulantní oblasti. Je to celosvětový trend.
Na druhou stranu během prvního pololetí roku 2002 a v prvním pololetí 2003, tedy za stejné srovnatelné období, musela pojišťovna zaplatit za nové nemocniční kapacity přes 800 milionů korun. Naprostá většina těchto kapacit byla nasmlouvána na základě doporučení Ministerstva zdravotnictví.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych uvedla i bezprostřední aktualitu, na které bych dokumentovala počínání ministerských úředníků v systému poskytování a úhrady zdravotní péče. Dovolte mi pár slov k návrhu vyhlášky o úhradách, která je připravena na druhé pololetí tohoto roku.
Navrhovaná vyhláška obsahuje jedinou jistotu a tou je navýšení úhrad pro lůžková zdravotnická zařízení, resp. garance historických úhrad i při poklesu objemu poskytnuté péče na 90 % minulé skutečnosti. Přetrvává tak bohužel situace, kdy jsou pojišťovny nuceny plošně financovat chod existujících zdravotnických zařízení bez ohledu na jejich potřebnost a bez ohledu na kvalitu péče, která se v těchto zařízeních poskytuje. Tím je současně de facto bráněno, abychom nasmlouvali vyšší objemy péče s efektivnějšími a kvalitnějšími poskytovateli.
Návrh vyhlášky sice nařizuje použít k úhradě částečně platbu za případ, tedy podle DRG, nestanoví ale ani metodiku vykazování, ani pravidla úhrad. Pravidla si zcela paradoxně mají sjednat pojišťovny a poskytovatelé individuálně stylem "co smlouva, to metodika". Jak se to bude dělat, zatím zůstává zastřeno rouškou tajemství. Ministerstvo by mělo stanovit výši úhrady včetně regulačních omezení. Stanovit výši úhrady s tím, ať se každý dohodne, jak umí, odporuje zákonu a nenaplňuje zákonné zmocnění.
***