(9.20 hodin)
(pokračuje Gongol)
My jsme poslední návrh - myslím tím náš poslanecký klub KSČM - podpořili již v minulých návrzích; domnívám se, že už je to čtvrtý návrh tohoto zákona. I tento návrh zákona řeší otázku povinné evidence plateb v hotovosti na registračních pokladnách při prodeji v maloobchodě a při provozování hostinské činnosti. Dle důvodové zprávy jde o opatření, které by mělo řešit velmi problematické odhalování utajovaných plateb. Proti minulému návrhu se mění i filozofie tohoto zákona v tom, že by měl především být prostředkem finančních orgánů při správě daní jako důkazní prostředek pro stanovení daně, případně pro vyvrácení věrohodnosti důkazních prostředků předložených daňovým subjektem.
I když dle mého názoru by mělo jít o registrační pokladny - a už to zde bylo vzpomínáno - s fiskální pamětí, tento návrh v zákoně není. O tom však máme možnost hovořit v dalších čteních, a vím, že to zvýší náklady prodejců, které by však měly být eliminovány snížením nebo zvýšením tržeb v případě zrovnoprávnění podmínek s nelegální konkurencí.
Jsem toho názoru, že tento zákon nevyřeší šedou ekonomiku. U nás je však jakousi berličkou pro boj s touto šedou ekonomikou. Bude samozřejmě jako vždy záležet na kontrolních mechanismech finančních úřadů a jejich vůli. Tu berličku bychom však těmto orgánům měli dát. Proto podporujeme, jak už zde bylo řečeno, toto stanovisko, aby byl tento zákon propuštěn do druhého čtení, kde budeme mít možnost jej ještě dále vylepšit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane poslanče. To byla písemná přihláška do obecné rozpravy. Jinou písemnou přihlášku nemám. Mám zde ale dvě přihlášky z místa. Nejprve pan poslanec Michal Doktor. Prosím.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Dovolte, vážené kolegyně a kolegové, abych dokončil své včerejší vystoupení a začal pokračováním tam, kde jsem včera skončil. Dovolím si vyjádřit jistou naději, a věnuji tuto naději paní poslankyni Šedivé, že dnes už se nám snad podaří rozpravu na toto téma dokončit a nebudeme pokračovat dalším jednacím dnem.
Je ovšem pro mě jako zpravodaje tohoto sněmovního tisku jistou záhadou, jak se procedurálně vypořádat s tím, že v průběhu obecné rozpravy, tedy politické rozpravy nad tímto tématem, zazněla řada dotazů adresovaných přímo zástupci předkladatele panu ministru financí Bohuslavu Sobotkovi, a jakkoli já vůbec nepochybuji o odborné erudici pana ministra průmyslu Milana Urbana, tak myslím, že je minimálně v souladu s dobrými mravy, aby na dotazy vznesené k panu ministru financí odpovídal právě on, a nikoli ten, kdo ho dnes zastupuje. Jestliže se s tím vypořádá pan ministr financí tím, že odpoví na ty dotazy písemně, případně ty náměty, které zde zazněly, zváží a přímo zapracuje v průběhu dalších čtení do projednávané formy zákona, to opravdu nevím a za něj odpovídat neumím.
Dovolte tedy, abych navázal na své včerejší vystoupení.
Milé kolegyně a kolegové, tvrdím, že hrozba sankcí, přemíra užívané represe a zavádění dalších a dalších omezení a regulací žádné daňové výnosy nezvýší. Tvrdím tedy, že námi projednávaný sněmovní tisk 644 nesplní ta očekávání, která do něj vkládá vláda, předkladatel tohoto sněmovního tisku. Tvrdím, že základní motivace k zatajování příjmů v nejrůznějších formách vychází z vysoké míry zdanění, tedy především zdanění práce, ze stále složitějšího, méně a méně srozumitelného daňového systému. Náš právní systém kvete naprosto nejasnými, někdy i vzájemně si odporujícími ustanoveními, podle kterých i správce daně, tedy stát, postupuje velmi rozdílně v naprosto shodných, naprosto identických kauzách. Záleží jen na tom, který správce daně, resp. který pověřený finanční úřad tuto kauzu hodnotí.
Plátci daní v České republice jsou nadáni stejnou mírou kázně a respektu, jakož i stejnou mírou daňového uličnictví. Nejsou však o nic horší ani o nic lepší než plátci daní v jiných zemích.
Navržený zákon o registračních pokladnách nepřinese systému veřejných financí ani korunu navíc. S mírou blížící se pravděpodobnosti, a troufám si říci tak pravděpodobně, že je téměř blízká jistotě, si troufám uvést tuto predikci:
Za prvé. Zavedení pokladen nezvýší právní jistotu - tedy právní jistotu ani plátců daní, ani státu, správce daně.
Za druhé. Zákon je naprosto nadbytečný. V průběhu včerejší části rozpravy jsem vám na příkladě zákona o správě daní a poplatků a také platného zákona o účetnictví novelizovaného na prahu letošního roku prokázal, že správce daně disponuje dostatkem nástrojů, které vedou plátce daně k dostatečné důkazní kázni, a pakliže tak nepostupují, může je k ní správce daně přivést. Konstatuji, že stát má již dnes dostatek nástrojů k prohloubení důkazní kázně, tedy i kázně daňové. Předložený návrh považuji za jaksi zvláštně neohrabaný, ačkoli může tento výraz být možná pobuřující a můžete ho vnímat necitlivě. Já tím nemyslím, že by ten zákon byl nějak přetučněle těžkopádný. On opravdu co se počtu paragrafů týká, je velmi krátký. Troufám si tvrdit, že je spíš rachiticky křehoučký, v jisté logice věci při porovnání té konstrukce toho věcného zadání bych řekl, že mu dokonce některé části i chybějí.
Za třetí bych si troufl tvrdit, že stanovené technické požadavky, zejména požadavky kladené na rozsah na dokladu tištěných údajů, povedou k vynucené obměně již nakoupených pokladen. Tyto pokladny, které jsou v současné době používány, logicky nevyhoví alespoň části požadavků uvedených v zákoně a podnikatelé, kteří je již nyní používají, budou vystaveni povinnosti pořídit si nové. Dovolím si upozornit vás všechny, že předkladatelem zvažovaná cenová hladina pokladen splňujících právě tyto parametry, zákonem požadované parametry, není deset tisíc Kč, ale je to hladina mezi 10 až 20 tisíci Kč. Troufám si tedy tvrdit, že i vládou připuštěný propad daňového inkasa v úvodních letech používání systému, tedy uplatněné odpisy podnikatelů, bude daleko vyšší. Doufám, že všichni naslouchali včerejší části vystoupení, kde jsem uvedl přímou kolizi s tím, co považuje předkladatel za nedílnou součást registrační pokladny, a zapomněl na výčet některých nezpochybnitelných částí, jako je čtecí zařízení platební karty, příslušný software atd. Zejména bych vás však chtěl upozornit na určité provozní omezení pokladen uváděné výrobcem, spočívající ve schopnosti obstát v provozuschopném stavu pouze při teplotách do pěti stupňů Celsia. Při teplotách nižších nebude výrobce, tedy ani uživatel, schopen prokázat, že jeho důkazní prostředky jsou v souladu s potřebami správce daně a že ten technický záznam je tak dokonalý, jako by byl, kdyby ty provozní teploty byly vyšší.
Za čtvrté. Dovolím si znovu upozornit, v tuto chvíli alespoň pana ministra obchodu a průmyslu, že všechna ustanovení týkající se sankcí, tedy všechny paragrafy od § 5 a dále, jsou naprosto neúčinné vůči fyzickým osobám. Nemyslím si, že toto bylo zadání vlády, ať už v rovině rozpoutání nějakého chaosu či nejasného výkladu, ale je fakt, že dá-li se předpokládat, že většina uživatelů, resp. většina povinných osob jsou právě fyzické osoby, pak nechápu, proč se část sankce a části další zákona týkají pouze právnických osob.
Za páté. Zákon mění doposud uznávaný a respektovaný pohled na některé platební instrumenty. Platba elektronickým platebním prostředkem, tedy platební kartou, ale také šekem, byla až doposud považována za bezhotovostní platbu.
***