(14.40 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
A proto jsem proti tomu, aby se tato záležitost stala předmětem nějakých laciných žvástů, jaké tady předvádí z opozičních pozic kolega Říman. To nejsou seriózní ekonomické úvahy, to není věc, která by vycházela z ekonomické zkušenosti.
Je nesporným faktem, že ministerský předseda Vladimír Špidla selhal jak ve své pozici premiéra, tak i v pozici vicepremiéra, který odpovídal za sociální politiku. Národní akční plán zaměstnanosti přinesl pouze 40 000 pracovních míst, což je zdaleka pod potřebou této země. Ale kolega Říman tady zapomněl dodat, že základním problémem je to, že od začátku 90. let u nás zmizelo 750 000 pracovních míst. A jak se to stalo? Stalo se to tím, že byla totálně zpackána ekonomická reforma, že privatizace skončila velkým fiaskem, že veškerá energie vlád konzervativně liberálních byla vymrhána a promarněna pouze na vlastnický přesun, aniž by se cokoli stalo ve prospěch vyšší podnikové kultury, aby se zlepšila úroveň řízení a motivace lidí.
Když se podíváme na závěr tohoto procesu, který řídil Václav Klaus a jeho koaliční partneři, především lidé z Občanské demokratické strany, zjistíme tristní výsledky. V roce 1997 udělalo Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu, ze které vyplynulo, že v privatizovaných podnicích byla produktivita práce o 20 % nižší než ve veřejném sektoru - a přitom privatizace měla oživit naše hospodářství. Privatizace měla znamenat nový impuls pro tyto podniky. Výsledek byl opačný. Třetina národního bohatství byla rozkradena a promarněna. Polovina podniků podle Svazu průmyslu nebyla vůbec schopna dělat dlouhodobější investice. Toto byl výsledek experimentu, kdy - měli by si to kolegové z ODS a jejich tehdejší koaliční partneři přiznat - malá hrstka lidí měla obrovskou moc nad celými resorty, nad celými odvětvími národního hospodářství. V naší zemi po těchto experimentech, v době, kdy fúzují podniky do větších a větších gigantů, zůstalo pouze nějakých 15 podniků, které mají více než 5000 zaměstnanců.
Dá se říci, že toto je základem dnešních problémů. Já nechci v žádném případě hájit premiéra Špidlu, protože, opakuji znovu, je úspěšný jako sněhulák v subtropech, ale musím říci, že základ těchto problémů vznikl díky destrukci produktivní síly našeho národního hospodářství v procesu reforem zahájených od roku 1990. Proč se tehdy nebralo v úvahu, že je jiná struktura vnitřního financování podniků u nás a v zahraničí? Kdo se postaral o to, že se zanedbal problém trvale se obracejících zásob, a tak vznikly umělé dluhy, které pak byly sanovány z výnosů privatizace? Nejméně 300 mld. Kč se takto prohospodařilo díky tomu, že se sanovaly dluhy, které vlastně ani nemusely vzniknout.
Myslím si, že je třeba se teď obrátit opravdu čelem k situaci, která tu je. Naše země pořád je dostatečně bohatá na to, abychom se z této prekérní situace dostali, ale nepomůže jí reforma veřejných financí, která tady byla zahájena, která bude znamenat zúžení domácího trhu, která zmenší agregátní koupěschopnou poptávku a povede k potížím i docela nadějných odvětví národního hospodářství, ale je zapotřebí dělat zcela konkrétní opatření, která ale vyzní jinak, než chce kolega Říman. Trhy nefungují ideálně a navíc záleží na tom, jakou kvalitu tržní prostředí má. Jestliže trh je deformovaný, vysílá špatné signály podnikům, a na kvalitě tržního prostředí záleží. A toto je věcí vlád, toto není věc nějakého samovývoje trhu. Jestliže tady připomínal Spojené státy, tak rozhodně není tržně konformní řešení nebo řešení, které by vyplynulo nějakým samovývojem, jestliže stát ve Spojených státech stimuluje produkci nárůstem veřejného dluhu. Nebo jestliže se hroutil finanční trh po krachu LTCM, jestliže federální rezerva napumpovala desítky miliard dolarů do amerického finančního systému, aby nedošlo k destrukci. Nebo např. systémy ISOP (?), které byly odsouhlaseny v době Reaganovy vlády v roce 1984 zvláštním zákonem, také nejsou něčím, co by bylo asi poslanci Římanovi po vůli, ale nicméně reálně tato věc funguje, stejně jako to, že ve Spojených státech, které tady byly označeny za nejčistší tržní ekonomiku světa, plnokrevnou tržní ekonomiku, je podíl národní práce na veřejných zakázkách 60 %. Toto rozhodně není záležitost, která by nevyplývala z aktivity státu. Anebo samozřejmě soustava státních cílových programů, po které dlouhodobě voláme, o které hovoříme s premiérem Špidlou, a zatím se neděje vůbec, ale vůbec nic.
Myslím si, že celá řada věcí se prostě udělat dá. Od těchto státních cílových programů přes regionální programy se dá udělat hodně pro to, aby ti, kteří vytvářejí nová pracovní místa, měli daňové úlevy nebo jiné bonusy, nebo ti, kteří exportují, by měli nárok na daňové úlevy, ti, kteří zdvihají technologickou úroveň výrobků. Stejně tak je také možné, aby se učinila opatření pro větší flexibilnost úvazků. Série opatření by mohla být mnohem širší než to, co tady vypočítávám.
Ale podstatná je, dámy a pánové, politická vůle. Této vládě po mém soudu nechybí ochota nebo dobrá vůle, ale chybí jí právě exekutivní rozhodnost, a po té voláme celou dobu. Exekutivní rozhodnost, která by vedla k tomu, aby se dobré úmysly také přetavily v nějaké skutky.
Kdybych shrnul, projev poslance Římana mě opětovně přesvědčil, jak hlubokou pravdu má německý filozof Friedrich Nietzsche, když říká, že u jedinců šílenství bývá výjimkou, ale u dob, národů a dodal bych - i politických stran bývá spíše pravidlem.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Hovořit bude pan poslanec Fajmon.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, chtěl bych nejprve zareagovat na vystoupení pana kolegy Ransdorfa, který zde začal hovořit o nějakém experimentu v 90. letech a o krádežích, které v té době proběhly. Já bych chtěl připomenout, že v naší historii největší krádež provedla Komunistická strana Československa, počínaje rokem 1948, kdy znárodnila veškerý soukromý majetek. Toto byla největší krádež, kterou tato země zažila, nikoli to, když jsme se začali v 90. letech vracet k normálním poměrům. A to, že normální poměry zavést v této vámi zničené zemi bylo složité, to je pravda, ale my jsme se po poměrně krátké době zařadili mezi normální evropské země a nemůže na tom změnit nic překrucování historie ze strany pana kolegy Ransdorfa.
Druhá poznámka se týká vystoupení pana kolegy Jičínského, kde velmi rezignovaně říkal, že vlastně situace je složitá, že se s tím nedá nic dělat a že v Německu a ve Francii s tím také nic neumějí dělat a že je tam také vysoká nezaměstnanost.
***