(11.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
Já se totiž obávám, že jsou obce, které na novém režimu, který schválíte, vydělají a budou ruinovat státní rozpočet, a že jsou tady nepochybně obce, které na to doplatí a které zatížíte spoustou povinností a kterým seberete volný finanční kapitál.
Dovolte, abych zakončil své vystoupení příměrem, kdy bych nový zákon o DPH popsal asi takto: kdyby sociální demokracie stavěla takto nový dům, měl by ošizené základy, křivou podlahu, střechou by zatékalo a okna by asi netěsnila.
Nevím, jestli je takto možné postupovat vždy, ale děláte-li to, vážení kolegové, za peníze daňových poplatníků, myslím, že byste měli více přemýšlet. Vím, že zde existuje jistý příslib pana ministra financí, který do konce roku slibuje další nový zákon. Jakkoliv bych si mohl takového gesta vážit, já si myslím, že daleko více je to unikátní důkaz toho, jak plýtváme energií i penězi daňových poplatníků. Kolize, kterou vyvoláme, ať už se týká podnikatelů, ať už se týká našich občanů, ale i správce daně - protože na takto nezřetelný, nejasný, dvojsmyslný zákon doplatíme my v tom, co se vybere, resp. nevybere na daních - nemůže prospět vůbec nikomu.
Já jsem přemýšlel o tom, znám-li vůbec jednu jedinou bytost, které přijetí tohoto zákona prospěje. Včera jsem s jistou úlevou zjistil, že již konečně vím, komu má tento zákon prospět - kocourovi Alexandra Mitrofanova. On totiž napsal ve svém článku popisujícím atmosféru úterka tohoto týdne, že zatímco nedokáže svému kocourovi vysvětlit, proč tato vláda zdraží jeho oblíbené pamlsky, alespoň ho při rozpravě vedené na téma DPH naučí slušným mravům a odnaučí ho chodit po stole. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším diskutujícím je pan poslanec Miroslav Grebeníček. Já jen upozorňuji, že další písemnou přihlášku do diskuse nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Dnešní další jednání Poslanecké sněmovny je důkazem toho, jak současná vláda nekoncepčně a bez ohledu na názor velkého počtu politických představitelů, ale zejména podstatné části občanů České republiky řídí tuto zemi. Od počátku svého mandátu, tedy po dva roky, se vydává za spasitele národa tím, že proklamuje nutnost reformovat zejména hospodářský mechanismus. Ano, shodujeme se s ní v tom, že subjektivně pojatá neoliberální transformace dřívějšího systému způsobila pro tuto zemi, její občany i podnikovou sféru nedozírné škody, že založila jeden z nejhlubších pádů prosperity českých zemí v jejich dějinách. Reforma vyhlášená vedením České strany sociálně demokratické jako všelék na polistopadové hospodářské trauma se stala po všech modifikacích a ústupcích pouze pouťovým lektvarem, který ani nezmírní bolesti postižených pacientů.
Vláda a zřejmě ani vedení sociální demokracie nechtějí připustit, že snižování výkonnosti hospodářství, fatální zadlužení státu uvnitř i navenek, finančně okleštěné možnosti samosprávy a zvláště v posledním období strádající a zchudlé rozpočty domácností jsou symptomy, na které nelze aplikovat krátkodobé a povrchní fiskální opatření hodné středověkého lenního pána. Ten také, když si chtěl dále užívat - a zde je na místě paralela s dnešními reprezentanty ekonomické a politické moci - vypsal další daně pro obyvatelstvo. To je hlavní záměr předloženého zákona o dani z přidané hodnoty, který klub poslanců KSČM nepodpořil ani při prvním projednávání ve sněmovně.
Nemůžeme se smířit s tím, že ti, kteří ve své většině se na majetkovém převratu po roce 1989 podíleli a způsobili zchudnutí země i většiny jejích občanů, měli daně nižší než doposud, a ti postižení byli ždímáni podruhé. Dvě třetiny zaměstnanců v České republice má nižší než průměrnou mzdu. Téměř šest tisíc (?) lidí, jak je všeobecně známo, je bez zaměstnání, bez prostředků se ocitají desetitisíce živnostníků, kteří měli být páteří svobodně fungujícího tržního hospodářství. Kdo si myslí, že to je jen projev všeobjímající role trhu, jak nám to dlouho bylo sugerováno, tak se mýlí. Tato situace je důsledkem selhání státu, pošlapání jeho základních funkcí, které nesmí být vyloučeny ani v kapitalistickém systému. Stát vlastně chce zasáhnout i tímto zákonem totalitně a bez společenského konsensu negativně do života milionů lidí a myslí si, že to bude bez odezvy.
Komunisté, jejich voliči, ale jak se zdá, dnes většinová společnost, občanská společnost, jsou pro změnu, ne pro reformu, ale pro reformaci současného systému, i daňového systému. Tato změna musí být zřejmě hlubší, než si vůbec někteří zatím uvědomují. Jde totiž o záchranu nejen ekonomiky, ale i duchovních a kulturních základů českého národa. Jsme připraveni o ní nejen diskutovat, ale také ji uskutečnit. Příštipkaření, servilnost cizím zájmům a nerozhodnost musí již jednou skončit.
Komunističtí poslanci nepodpoří zákon o dani z přidané hodnoty z důvodů, které jsou, jak vyplynulo z vystoupení místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa, jasné a vyčíslitelné. Nemůžeme souhlasit s tím, aby špatná politika vlády dopadla opět na bedra občanů, poškodila již tak zdeformované podnikatelské prostředí a odsunula opět na vedlejší kolej naději, že se znovu staneme součástí prosperující civilizace. A to je opravdu pádný důvod, proč posuzovaný zákon v té podobě, jak nám byl předložen, klub KSČM v žádném případě nepodpoří.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl v této chvíli poslední písemně přihlášený do rozpravy. Žádnou další písemnou přihlášku nemám. Pokud se nikdo nehlásí, tak rozpravu k oběma návrhům končím.
Zeptám se pana ministra, jestli chce ještě vystoupit.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, nechci nijak široce vystupovat, ale myslím si, že je slušností odpovědět alespoň na otázku pana poslance Doktora, kterou zde přímo položil a která se týká dopadu sociálních kompenzací. Ano, mohu se přihlásit k těm sdělením, která on zde citoval z tisku.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí ještě předseda klubu sociální demokracie, pravděpodobně s procedurálním požadavkem. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Petr Ibl: Děkuji, pane předsedo. Vážená sněmovno, žádám v tuto chvíli o pětiminutovou pauzu, abych si ujednotil, jak mám hlasovat. (Smích v sále.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vyhlašuji pětiminutovou pauzu. Budeme hlasovat ve 12.05 hodin.
(Jednání přerušeno ve 12.00 hodin.)
***