(11.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Já bych tu věc nazval dokladem malosti české politiky. Už úvod, že nepřipustíme, aby senátor zdůvodnil své stanovisko, je výsledkem malosti. Já mohu s lidmi nesouhlasit, ale udělám všechno pro to, aby mohli svobodně obhajovat svá stanoviska. Je to poprvé v historii tohoto ctěného sboru, kdy takto pošlapal elementární demokratickou etiku, a já se za to stydím.
Chci říci další věc - to, co zde bylo nastoleno ve druhém kroku. My si totiž pleteme, vážení kolegové, národní zájmy, národní hrdost a nějakým podivným způsobem chceme uchopit něco, k čemu bychom žádné zákony nepotřebovali. Je zvláštní, že navrhovatelé v úvodních slovech k prvnímu a druhému čtení tvrdili, že nejde o Benešovy dekrety, a dneska se o tom explicitně hovoří. Je to velmi zvláštní, čili jako by Senát měl pravdu, že navrhovatelé navrhli něco, za co se jakoby stydí. Chci vysvětlit proč. Ono totiž, pokud by to bylo takto, tak jde o oslabování pozice České republiky. Je to velmi nezodpovědné, protože odsun německého obyvatelstva a konfiskace jeho majetku byla naprosto jednoznačně aktem, který odsouhlasily vítězné mocnosti, a nic takového by se nemohlo stát, kdyby vítězné mocnosti k tomu nedaly souhlas a na těchto věcech nespolupracovaly.
Pokud chceme říci, že je to pouze česká záležitost, že je to pouze zásluha Beneše, tak naši pozici nezodpovědně oslabujeme. Samozřejmě, děláme to, na co upozorňoval Karel Čapek, když říkal: "Komunismus je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění." My tady vytahujeme něco, co pozici České republiky oslabuje, a ještě si z toho chceme dělat zásluhu. Domnívám se, že je to něco, co bych nazval zradou na českém státu, nazval bych to zradou na českých občanech a nazval bych to zradou nad všemi demokraty, a to bez ohledu na to, zda jsou na pravici, nebo na levici, zda jsou na východní, či západní straně hranice České republiky.
Totiž my bychom se měli naučit chovat se hrdě, říci - ano v pohraničí se děla zvěrstva, začalo to neuvěřitelným odsunem českého obyvatelstva do vnitrozemí, byly tam vraždy na českém obyvatelstvu, potom došlo v souladu se západními mocnostmi k odsunu německého obyvatelstva a je to uzavřená kapitola. Ale v českém politickém spektru jsou síly, které by pořád toto téma chtěly nastolovat. Chtěly by ho z české strany otvírat, a tím české zájmy poškozovat.
Já se k těmto zájmům a k těmto lidem nepřipojím, neboť mně jsou zájmy České republiky a českého lidu svaté. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Hned udělím slovo těm, co se hlásili. Chtěl bych požádat na chvilku o řízení pana místopředsedu Filipa, abych krátce vystoupil.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S přednostním právem vystoupí předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Poté se připraví za navrhovatele pan poslanec Radko Martínek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážení kolegové, dovolte mi jen krátce zareagovat na poslední vystoupení.
Chci jen připomenout, že dnes odjíždí vedení Poslanecké sněmovny do Vídně na oficiální návštěvu našich partnerů v rakouském Národním shromáždění. Samozřejmě je pro mě docela výzva, když tady slyším, že zákon, který je tady navržen a o kterém bychom měli znovu dnes hlasovat, je možné vnímat jako zradu a oslabení české pozice. Chtěl bych tedy říci svůj názor, jak to cítím, pokud tento zákon bude odhlasován, jako někdo, kdo pojede vzápětí do rakouského parlamentu.
Rád bych řekl, že přednedávnem, když jsem byl v Berlíně, tak jsem tam měl možnost vystoupit k novinářům a poslancům Bundestagu. Dovolil jsem si je oslovit tím, že jsem je požádal za náš parlament o základní úctu k postavě Edvarda Beneše. Řekl jsem jim, že to požadujeme proto, protože má-li se mluvit o dějinách, je pro nás zcela zásadní, aby Edvardu Benešovi bylo dáno místo, které mu náleží na straně oné demokratické aliance, které bojovala proti totalitě v Evropě, aby byl Beneš vnímán jako demokratický státník, který udělal nesčetně kroků pro to, aby se podařilo vytvořiti demokratickou mírovou Evropu.
Chtěl jsem, aby v tomto bylo jasno, aby z druhé strany nezaznívalo, že Beneš je naopak součástí druhé aliance, že byl naopak ten, který totalitu vytvářel. Řekl jsem, že pro rozhovor s námi je zásadní, aby Beneš byl vnímán, že stojí na této straně, na demokratické straně, že to byl prezident, který před válkou poskytl Československo jako azyl pro ty, kteří před fašismem utíkali. Připomněl jsem to a velice si cením toho, že státní tajemník ministra zahraničí pan Zeppel (?) oficiálně vystoupil a řekl: "Pokud toto je vaše stanovisko, pokud je toto zásadní názor v České republice, my Němci to budeme respektovat." To mi připadá nesmírně cenné.
Jestliže bychom totiž připustili takovéto zmatení pojmů a jmen, tak zcela vyprazdňujeme a relativizujeme dějiny. V tom vnímám význam tohoto zákona. My tady neříkáme víc, než říkáme, že chceme základní respekt pro tohoto státníka, kterého vznímáme jako demokrata a jako někoho, kdo pomáhal vytvořit mírovou demokratickou Evropu. Říkáme to před vstupem do Evropské unie 1. května a říkáme, že jsme otevřeni debatám, ale za cenu, že bude respektována tato pozice a takové chápání Beneše. To není mnoho, a přece je to hodně.
Garantuji vám, že necítím toto konstatování jako něco, co oslabuje českou pozici. Necítím to jako zradu a necítím to jako něco, za co bych se měl stydět. Naopak, jsem připraven opakovat kdekoliv, že to, co parlament tady vyslovil, je požadavek této základní úcty k Edvardu Benešovi. Nedělá mi to problém a hlásím se k tomu. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi. S faktickou poznámkou ještě pan kolega Janeček. Jinak je řádně přihlášen pan poslanec Martínek a po něm pan kolega Mládek.
Poslanec Josef Janeček: Já se domnívám, že právě to byla ta ukázka, které bychom si měli všimnout. Totiž úctu si člověk nezaslouží zákonem. Úctu vydobudeme postojem v jednotlivých chováních, v jednotlivých jednáních. To, že tady bude zákon, přece žádnou úctu neznamená. Komunisté měli v ústavě, že je zakotvena vedoucí úloha strany, a myslím si, že nikdo si jich nevážil. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Martínek a pak pan poslanec Mládek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Nejprve bych si dovolil, pane předsedo, vám poděkovat za slova, která jste tady řekl, a potom si dovoluji vystoupit za navrhovatele, přestože jsem si myslel, že v dalším pokračování jednání o tomto zákonu toho nebude zapotřebí.
Chtěl bych tady zcela jasně a zejména vaším prostřednictvím, pane předsedo, panu kolegovi Janečkovi sdělit, že všichni tři navrhovatelé měli jeden jediný zájem. Jeden jediný zájem je, aby se nastolila historická spravedlnost, aby člověk, který se zasloužil o vznik samostatného státu, člověk, který do posledního chvíle držel demokracii ve střední Evropě obklopené fašistickými a fašizujícími státy, člověk, který způsobil nulitu Mnichovské konference a všech jejích důsledků, a člověk, který přivedl náš národ jako vítěznou mocnost ke konci druhé světové války, se mu dostalo takové spravedlnosti jako všem ostatním a dostalo se mu jenom toho krátkého jednoduchého a spravedlivého prohlášení, že se zasloužil o stát. Nic jiného jsme na mysli neměli. Nikdy jsme nespojovali tento zákon s ničím jiným, a tím méně s tzv. Benešovými dekrety. Bohužel musím konstatovat, že zejména ti, kteří s tímto návrhem zákona nesouhlasí, neustále připomínají tuto záležitost a snaží se nám předkladatelům a všem, kteří chceme pro tento zákon hlasovat, tuto jejich demagogii vnutit. Nic takového není pravda.
***