(18.20 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
Přijetí, implementace nové legislativy vytváří určitě nový potenciál ke zlepšování životního prostředí a základním trendem pro období do roku 2010 bude, pokud nedojde k neočekávaným jevům na globální úrovni, postupné mírné zlepšování stavu životního prostředí.
Tato zpráva už byla rovněž projednána Senátem na jeho plénu, myslím že v únoru, a byla projednána i výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí už 12. listopadu 2003.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Zprávu projednal výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a já poprosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec František Pelc a informoval nás jednak o jednání výboru, ale také aby přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Pelc: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, já nebudu opakovat podrobně obsah této zprávy, protože to učinil za mě pan ministr. Jenom bych chtěl připomenout, že tato zpráva podává základní informace o stavu životního prostředí a základní trendy, které probíhaly v 90. letech začátkem tohoto století, označuje klíčové faktory, které mají vlivy na životní prostředí, shrnuje výdaje vynakládané na ochranu životního prostředí v průběhu 90. let v současnosti a srovnává pomocí indikátorů stav životního prostředí u nás v kontextu Evropské unie a dalších vybraných zemí.
Podrobný rozbor a diskuse k této zprávě by byly samozřejmě na samostatnou konferenci. Tak mi dovolte namísto toho pouze obecné shrnutí, které vyplývá z této zprávy.
V ochraně životního prostředí byl po roce 1989 udělán obrovský kus pozitivní práce a stav většiny složek životního prostředí se výrazně zlepšil. Nicméně je také pravda, že na konci 90. let se pozitivní trendy zpomalily a v některých případech zastavily a že v případě některých indikátorů, které kombinují kvalitu životního prostředí a ekonomické aspekty rozvoje společnosti, máme stále co dohánět v kontextu srovnání s evropskými zeměmi.
Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí na své 26. schůzi přijal usnesení číslo 158 a já se pokusím vás s ním stručně seznámit. Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí na své 26. schůzi po odůvodnění Pavla Labounka, náměstka ministra životního prostředí, po zpravodajské zprávě Františka Pelce a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně zprávu o životním prostředí za rok 2002, sněmovní tisk 487, projednat a vzít na vědomí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám všeobecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to od pana poslance Rudolfa Tomíčka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Rudolf Tomíček: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, přestože zpráva o životním prostředí za rok 2002 tady skutečně už leží dlouho, je pravdou, že jak pan ministr, tak i zpravodaj komprimovali její obsah. Nicméně já se domnívám, že je třeba se trošku více nad některými věcmi zamyslet. Ale nemyslím tím, že bychom tady teď měli rozpitvávat jednotlivé záležitosti nebo jednotlivé stavy, které jsou tam uvedené, ale dovolím si pouze citovat z této zprávy některé záležitosti, popřípadě vyzdvihnout to, co stojí za úvahu. Ale hlavně v úvahu ne ke konstatování o stavu životního prostředí uvedeného v této zprávě, ale vůbec.
V každém případě všechny zákony, které jsme potřebovali k tomu, aby naše životní prostředí se legislativně vyrovnalo s životním prostředím Evropské unie, byly přijaty a toto není problém. V každém případě ale také je nutno, a tady v té zprávě je to konstatováno, že ve své podstatě byla už vyčerpána veškerá levná řešení nápravy životního prostředí. Jakákoliv další náprava bude vyžadovat peníze, čas a samozřejmě příslušné technologie, což bude velice finančně nákladné. Neříkám to proto, že bychom se toho měli bát, ale abychom si uvědomili, že potom rozhodování o těchto věcech nebude jednoduché, protože samozřejmě budou hrát roli finance.
Dále samozřejmě tady je konstatována jedna věc, že třeba v rámci nebezpečných odpadů jsme měli podstatně přísnější kritéria než Evropská unie a museli jsme to napravovat. Čili nedá se říci a není pravda to, co se někdy říká, že v některých věcech zaostáváme nebo máme dluhy. Není to pravda a netýká se to jenom těch nebezpečných odpadů. Týká se to i jiných věcí, kdy technologii máme podstatně lepší než to, co se nám předkládá jako vzor.
Celkem nedávno jsme tu schvalovali zákon o obalech, ještě předtím zákon o odpadech a to samé jsme absolvovali před dvěma lety, kdy to poprvé prošlo naším legislativním procesem, a vlastně tyto zákony byly etablovány v České republice.
Když se podíváme do této zprávy, konstatuje se zde toto: Průměrné množství vytříděného odpadu na obyvatele roste a v roce 2002 dosáhlo 25,3 kg na rok. Zatímco Evropská unie v současnosti požaduje v případě papírů, plastů, kovů a skla u každé této komodity minimálně 15% recyklaci a celkově za všechny odpady z obalů minimálně 25% recyklaci, Česká republika dosáhla v roce 2002 recyklace 50 % papírů, 17 % plastů, 21 % kovů, 32 % skla a celková míra recyklace všech odpadů za rok 2002 dosáhla 31 %. Čili Česká republika se tak na evropské úrovni řadí mezi úspěšné země a jako jediná země vstupující do Evropské unie již plní současné její požadavky na recyklaci odpadů z obalů.
Takže já chci jenom říci, že prostě to jsou věci, které bychom měli vzít na vědomí, a uvažovat, že ne všechno, čím jsme mnohdy zastrašováni při diskusích nad jednotlivými zákony, je pravdou. Jsou někdy tato čísla záměrně zkreslována, upravována, dělena nesmyslnými koeficienty a jinak předkládána jenom proto, abychom nakonec zjistili, že určitá skupina lobbuje za nějakou technologii, za nějaký způsob, za nějaký systém. Protože, jak už jsem řekl, jednoduchá řešení jsou vyčerpána, a teď opravdu se budeme dostávat do těchto detailů. Samozřejmě, že se tam jedná o peníze, a o nemalé peníze, a je třeba se tomu věnovat.
Chtěl bych ale říci jednu věc, která není v této zprávě a nebude asi nikde jinde a která se týká životního prostředí. Tady máme dluh - my - jeden z největších. Nevím, jak bych to přesně nazval, jestli se to vůbec dá nějak technicky pojmenovat, ale je to takové řekl bych praktikování ochrany životního prostředí každého z nás. Je pravda, že už v mnoha městech je sbírání tříděného odpadu, spousta věcí už je zařízena tak, aby prostě systémy fungovaly. Ale ta praxe každého občana, každého obyvatele, každého vlastníka domku, garáže či jakékoliv budovy nebo jakékoliv činnosti, kde odpady vznikají, aby skutečně praktikoval to, co byť ten zákon naznačuje, určuje, popisuje, popřípadě potom i trestá. Protože dokud toto nebudeme dělat, nebude to prostě v nás, nebudeme my sami chtít mít to životní prostředí kolem sebe a ten prostor, ve kterém žijeme, uklizený a kulturní, tak potom můžeme vydat sto zákonů, a nebude nám to nic platno.
Proto jsem si dovolil vás teď trošku zdržet, jenom abyste se trochu zamysleli nad tím a samozřejmě i tímto způsobem ovlivňovali občany k tomu, aby se hlavně zlepšila ta praxe. Ta praxe, která je v nich, v občanech, v nás ve všech, to nevyřeší žádné zákony, vyřešíme to jenom my svým vztahem k přírodě.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Tomíčkovi. Byl jediným písemně přihlášeným. Táži se, zda se do všeobecné rozpravy hlásí ještě někdo z místa. Není tomu tak, končím všeobecnou rozpravu.
Zahajuji rozpravu podrobnou. Ani do ní nemám žádnou písemnou přihlášku. Opět se ptám na to, zda se do ní někdo z vás hlásí.
Pan zpravodaj ještě jednou pravděpodobně přečte návrh na usnesení. Prosím.
***