(18.40 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Ale také ať - a to chci navíc - se posoudí dopady na další okolí. Není jen Tišnovsko, kde se spáchaly nějaké křivdy a teď se tímto zákonem chtějí napravit, ale ono je i Velkobýtešsko. Tam nechť je řečeno: Ano, občané Velkobýtešska, kteří zůstanou na Velkobýtešsku, nepůjdou k Tišnovsku, nebudou ukráceni na svých právech, nebudou muset zase jezdit do Žďáru nad Sázavou. Nechť je to přesně řečeno. Pak rád pro návrh zákona zvednu ruku.
Druhá věc, která mě osobně dost trápí a pro kterou, pokud nebude jasně vyřešena, nebudu ochoten zvednout ruku, je otázka majetkového vyrovnání. V souvislosti s reformou veřejné správy jsme se tady dost naposlouchali, že teď ustavíme kraje, ustavíme to a ono a průběžně se budou řešit problémy, které přijdou, průběžně se do map vpasují kompetence a způsob financování. Leckdy dodnes máme dost velké problémy a dost tápání. Vzpomeňme si jen na nemocnice v krajích a na školy v krajích. Rád bych věděl, jakým způsobem třeba bude vyřešeno majetkoprávní vyjádření dopravní infrastruktury, která náleží krajům, to znamená silnice 2. a 3. třídy v okruhu území převáděných obcím. Pokud bude jasně položeno na stole, že to takto a takto bude, že je to dohoda, klape to, rozhodující s ní souhlasí, dohoda je tedy vyvážená, zákon je vyvážený, potom i já pro zákon rád zvednu ruku.
Děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Zároveň se mu omlouvám, že nevyhovím jeho přání, aby mým prostřednictvím poslal letmý úsměv panu poslanci Schlingovi. To neudělám, protože bych mohl být podezírán z lecčeho, a to bych opravdu nerad. (Smích v sále).
Hovořit bude pan poslance Jaromír Kohlíček. Doufám, že mě nevystaví podobným úkolům jako jeho předřečník pan poslanec Pavel Kováčik.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nepředpokládám, že bych na vás kladl tak náročné úkoly jako můj předřečník.
Vážení kolegové, milé kolegyně, dovolte mi, abych ohlásil, že nejsme předpojatý v této záležitosti. Jsem totiž poslancem zvoleným v Ústeckém kraji. Přesto bych si rád přihřál svou polívčičku, ačkoli jsem nechtěl původně vystoupit. Přesto bych vám ale řekl několik slov.
V minulém období, jak někteří z vás, kteří jste zde již byli, víte, posledním návrhem před definitivním skončením diskusí o tom, jak mají vypadat kraje, byl můj návrh, který říkal, že bychom měli Českou republiku rozdělit na tři celky: NUTS 1, tedy Prahu, která má 125 % HDP průměru Evropské unie, zemi Českou a zemi Moravskoslezskou. Jak jistě víte, tento návrh získal pouze 72 hlasů z 200 možných.
Bohužel, dnes se setkáváme s tím, že jsme na prahu EU, že máme celky NUTS 2, které se skládají z několika krajů. V NUTS 2 Jihovýchod jsou dva kraje, mezi kterými se teď mají některé obce přesouvat. Domnívám se, že pokud přistoupíme k tomuto kroku, nezadržitelně se nám rozjede další lavina takovýchto přesunů.
Nemám žádný zvláštní návrh, ale chtěl bych znovu zdůraznit, že je důležité, abychom věděli, co to je statistická vykazovací jednotka NUTS 1 a NUTS 2. Probírali jsme to tady v minulém období. Novější z vás si to jistě přečetli, nebudu to tady opakovat. NUTS 2 - to jsou ty jednotky, které žádají o podporu ze strukturních a kohezních fondů, to jsou ty jednotky, které by měly do budoucna být těmi skutečnými našimi kraji, aby byly skutečnými partnery Hornímu a Dolnímu Rakousku, Hornímu a Dolnímu Slezsku, Sasku, Bavorsku a dalším krajům, které jsou hned za hranicemi.
Ještě jednou zdůrazňuji - nemám žádné další návrhy, ale zamyslete se nad tím. Uvědomte si, že budou znovu krajské volby. Nebylo by vhodnější, aby naše kraje byly sdruženy v celcích, které se dnes nazývají statistická vykazovací jednotka NUTS 2, a aby se tím posílily? Pokud se dělá přesun obcí mezi Brněnským, Jihomoravským krajem a krajem Vysočina, proč při tom není možné scelit i některé další celky, například Jemnicko?
Domnívám se, že tady máme obrovské rezervy a toto by se mělo prodiskutovat ve druhém čtení. Proto doporučuji, aby se tímto zabýval výbor pro regionální správu a životní prostředí.Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče. I organizační výbor má za to, že by se vámi zmíněný výbor měl tímto zabývat.
Nyní bude hovořit pan poslanec Michal Hašek.
Poslanec Michal Hašek: Vážené kolegyně a kolegové, zatím v rozpravě zazněly pouze názory, které doporučují, aby tato předloha prošla do dalšího čtení a aby se jí odborně mohl zabývat výbor. I já jako jeden z členů sněmovny a podobně jako kolega Kováčik oznamuji, že zastupuji Jihomoravský volební kraj. Nepředpokládám ale, že by zde byl výrazný střet zájmů, protože v tom případě by se tady u mikrofonu museli vystřídat všichni poslanci zvolení v Jihomoravském kraji, na Vysočině, v Moravskoslezském kraji, v kraji Olomouckém, případně po druhém čtení možná i poslankyně i poslanci i z jiných krajů.
Dovolte mi stručně říci určitou anabázi nejen tohoto návrhu. Chtěl bych připomenout, že to není tak, jak říká pan poslanec Šeich, že by reforma veřejné správy nepamatovala na řešení těchto drobných nuancí. Byl to Václav Grulich a po něm Stanislav Gross, kteří v roce 2001 předložili této sněmovně návrh zákona. Pro srovnání - návrh zákona obsahoval celkem 130 obcí, které žádaly o přesunutí z jednoho kraje do druhého. Musím konstatovat, že tehdejší sněmovna hned v prvním čtení rozdílem asi dvou hlasů tento vládní návrh zákona zamítla.
Ministerstvo vnitra oslovilo podle mých informací všechny obce, které byly původně obsaženy ve vládním návrhu v roce 2001, a pouze těchto 28 obcí, které leží před vámi v podobě tohoto tisku, reagovalo znovu kladně a v čase, který zaručuje, že šlo o kontinuální názor zastupitelstev obcí, které přesahovalo volební období. Minimálně se obce musely formou usnesení obecních zastupitelstev vyjádřit dvakrát: jednou ve volebním období 1998 až 2002 a podruhé se vyjadřovaly na jaře loňského roku. Byla to již nová obecní zastupitelstva.
Co se týká kritérií, co by mělo být základem takového zákona předkládaného sněmovně. Chtěl bych hlavně pamětníkům připomenout, že v roce 1997 to řekla jasně tato Poslanecká sněmovna formou ústavního zákona 347. Ten totiž stanoví, že nová hranice krajů je možná pouze zákonem, žádnou další podmínku náš právní řád nepředpokládá. V minulém volebním období byly tady pokusy, aby byl tento katalog podmínek rozšířen. Například kolega Koudelka tehdy navrhoval, aby změna příslušnosti obce z jednoho kraje do druhého podléhala rozhodnutí občanů v místním referendu a aby například následně musela být předložena dohoda krajů. Také tyto návrhy Poslanecká sněmovna odmítla.
Jediným kritériem, které dosud platí, je to, že změna hranice krajů je možná pouze zákonem. Náš právní řád jasně stanoví, kdo má právo předkládat zákon Poslanecké sněmovně. V tomto případě se toho ujala vláda, která si je samozřejmě vědoma toho, že v rámci reformy veřejné správy odstraňuje a napravuje věci, které nevznikly v přímé souvislosti s touto reformou.
***