(12.40 hodin)
(pokračuje Kohlíček)
Takže to je také jeden z trošičku problémových bodů tohoto souboru zákonů.
Domnívám se, že je třeba to prodiskutovat, že je třeba se k tomu konstruktivně postavit, a proto nemám žádné návrhy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kohlíčkovi. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Nájemník.
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, nemám ve zvyku zdržovat nějakými dlouhými projevy a vyjadřovat se ke všemu, protože jsem tady mnohokrát za daváct let ve sněmovně zažil, že tu hovořila spousta brouků Pytlíků - teď mluvím jako kantor, který učil pětadvacet let a který je dvanáct let ve sněmovně. Dovolím si komentovat to, co jsem tady slyšel.
Nemusím naštěstí vůbec už žádným způsobem glosovat oba zákony, jen principiálně. Nebývá zvykem zde někoho chválit nebo děkovat. Já jsem rád, že zazněla nejen věcná, exaktní, přesná, podrobná, ale hlavně zdvořilá a slušná kritika od pana kolegy Bartoše. Myslím, že k tomu není co dodat. Z vlastní zkušenosti vím, že kolega Bartoš je schopen tváří v tvář nějakému kantorskému publiku, z ředitelů, v dlouhodobých, přesných, otevřených debatách svoji tezi obhájit.
Sám si myslím a řeknu úplně principiálně: za těch 25 let, co jsem učil a absolvoval prakticky všechna dosažitelná školení, která jsem jako kantor mohl získat, všechny postgraduály, a rozšířil jsem si vzdělání i v nekantorském oboru, že by nemělo být nějakou povinností, ale všechno směřuje k tomu základnímu principu - ne honit kantory, aby si udělali nějaké školení, ale aby byli prostě oceněni a zvýhodněni ti kantoři, kteří budou výborně připraveni na svou práci. To je úplně klíčový moment a to je úplný princip toho všeho. Já uznávám individualitu, schopnost kantora, když stojí sám před dětmi, které jsou v okamžiku svého vývoje prakticky na svém biologickém vrcholu, jejich mozky dovedou velice sofistikovaně reagovat, dovedou být nemilosrdné a dovedou také být velice citové a akceptovat příznivě, tak to vyžaduje opravdu vysokou kvalifikovanost.
Problém u kantořiny - a nevím, jak to sám zajistit, a myslím, že nemusíme dělat rozsáhlé zákony, ale tak, aby byli odměněni především kantoři, kteří dovedou, ale především také ředitelé. Sám znám ředitele, který měl 14 kontrol na své škole, protože tam kantoři měli dostatečné peníze, byli dostatečně odměňováni za mimoškolní práci. Přesto obstál a kantoři jsou tam spokojeni, ale on potřebuje hlavně, aby se mu do jeho práce nikdo nepletl. Finančním kontrolám se vůbec nebrání.
Za další. Tady se pořád jenom kritizuje, ale já si myslím, že to, co říkal kolega Janeček, byla opravdu dobrá věc a zasluhovala by skutečně velkou pozornost, ten princip, o kterém pan kolega Janeček mluvil. Společná výchova hendikepovaných a zdravých z výchovných důvodů. Samozřejmě je tam problém, protože by se výchova asi nějak zpožďovala atd. Naráží to samozřejmě na peníze a naráží to zase znovu na princip, o kterém jsem mluvil, to znamená, že kantoři, kteří jsou skvělí, kteří jsou nezapomenutelní, ať jsou ze základní školy, střední školy nebo z vysoké školy, jsou trojího typu. Jsou to ti, na které celý život nezapomeneme, a jsou ti, kteří se ve škole trápí a víceméně škodí, a pak je tam nějaký šedivý průměr. Všichni svým způsobem samozřejmě vychovávají, ale bohužel všichni dostávají stejně peněz, i když odevzdávají třeskutě rozdílnou práci pro naši mládež.
Na závěr chci říci jednu věc, která mě napadla při všech reformách, které provázejí školství. Je škoda, že zde nemohu říci jedno podobenství z 50. let, kdy jeden statečný a vynikající kantor se vyjádřil, když se opět zaváděla nějaká novela, tenkrát to bylo "lipecké hnutí", jak se to jmenovalo, a já bohužel nemohu říci, kam tento statečný člověk ředitele poslal a co mu řekl, že si tam má udělat.
Na úplný závěr si myslím, že tak jako Eskymáci - abych byl trochu optimistický, skutečně jsem řekl Eskymáci - jsou zvyklí na chlad, jako Polynésané se umějí výborně potápět, tak myslím, že čeští učitelé jsou připraveni na neustálé reformy, na to, že kantořině každý rozumí a že to prostě přečkají. Český učitel je nezničitelný. A já kantorům blahopřeji k dalšímu vývojovému skoku, který se možná zase vrátí tam, kde to bylo. My jsme prostě zvyklí na reformy, my kantoři, a nic to s námi neudělá. Blahopřeji, zákon asi projde.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl poslední z přihlášených do obecné rozpravy. Rozpravu končím a dávám slovo paní ministryni školství. Rozpravu ke všem třem projednávaným normám končím, aby to bylo zřetelné. Hovoří ministryně školství.
Ministryně školství ČR Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěla bych velmi poděkovat všem poslancům, kteří se aktivně účastnili diskuse o takto zásadních školských normách, především těm, kteří diskutovali ve snaze těmto zákonům pomoci a hledat případné optimální změny k tomu, aby tyto zákony byly ještě lepší. Samozřejmě neočekávala jsem ani nic jiného od pana poslance Bartoše a některých dalších členů ODS, protože koneckonců nulová tolerance k vládě je nulová tolerance k vládě. Ale to je samozřejmě v pořádku.
Nechtěla bych podrobně komentovat všechno, co zde padlo, protože bych vás velmi dlouho zdržela, pouze si dovolím několik krátkých komentářů k nejzásadnějším bodům této diskuse, které zde padly, případně upozorním na některé nepravdy, které byly v diskusi zmíněny.
Začala bych panem poslancem Bartošem, který hovořil o tom, že bylo rozhodováno bez širší diskuse. Paní poslankyně, páni poslanci, myslím si, že za dobu, co jsem v Poslanecké sněmovně - a je to od roku 1992 - jsem nezažila rozsáhlejší politickou a odbornou diskusi, jaká probíhá a proběhla právě k těmto zákonům. Samozřejmě ve školství pracuje nejvíce lidí, kromě toho většina lidí v této zemi někdy chodila do školy, tudíž je také pravda, že za odbornou veřejnost se považuje v této oblasti úplně každý. Nicméně s neziskovými organizacemi, které zastupují oblast školství, se opravdu jednalo velmi intenzivně. Myslím si, že ani ti poslanci, případně senátoři, kteří chtěli skutečně vážně diskutovat k této problematice, si nemohou stěžovat.
Není ani pravda, že tento zákon omezuje práva občanů a že neumožňuje vzdělávání v průběhu života. Naopak, tento zákon otevírá zásadním způsobem nové možnosti vzdělávat se v průběhu dalšího života.
Pan poslanec Bartoš také hovořil o tom, že školská právnická osoba je bezdůvodná. Ne, školská právnická osoba není bezdůvodná a blíže o ní pohovořím, až se dostanu k otázce pana poslance Záruby, který se mě přímo na školskou právnickou osobu zeptal.
Pan poslanec Bartoš si také stěžoval na to, že v tomto zákoně je pojem povinná školní docházka a je tam málo o vzdělávání. Věřte tomu, že mně by se také mnohem více líbil termín povinné vzdělávání, nicméně vzhledem k čl. 33 ústavní Listiny základních práv a svobod je řečena povinná školní docházka a tento zákon samozřejmě nemůže být v rozporu s ústavním dokumentem.
Pan poslanec Novotný hovořil o zákonu o pedagogických pracovnících.
***