(11.50 hodin)
(pokračuje Antolák)
Pokud se týká učňovských škol, pamatuji si, a to s tím souvisí, na tomto místě hovořil pan Cox, který nám doporučil a vyzval nás, ať jdeme hrdě do Evropy se svojí kulturou. Mě překvapilo a je mi to strašně líto a ptám se po příčině, jak je možné, že jedna irská delegace sháněla u nás pracovníky bez kvalifikace, tzn. bez minimálního učňovského listu nebo bez minimálního vyučení. Kdo jim tuto informaci podal, že v České republice se tohle vůbec může dít? Já nevím tedy, kdo to podal. Mě to uráží za všechny a mě to uráží i trošičku - a promiňte mi to - za minulost, kdy školství nebylo postaveno na špatných základech, tak aby se mohlo z gruntu všechno měnit. Komenský nám to jednou připomněl: Nebojme se bořit díla špatně postavená. Já jsem pro, ale toto dílo nebylo nikdy zhodnoceno, toto dílo z minulosti bylo šmahem posouváno někam a nahrazováno něčím. Používám výrazů někam a něčím, protože nemám pro to přesný výraz a nemá smysl to tady rozvádět.
Já bych se přimlouval, a obávám se, že druhé čtení bude asi dlouhé. Spíš bych se přimlouval za diskusi ve veřejnosti a v odborné veřejnosti, než se dostanou k diskusi politikům ctěné Poslanecké sněmovny, o kterém, o tomto publiku nepochybuji, že je tím správným publikem, protože všichni jste prošli školou a všichni mnozí jste to dotáhli - promiňte mi ten vulgární výraz - až k metám nejvyšším.
Pokud se týká rámcově vzdělávacích programů. Ano, já souhlasím s tím, že škola by měla učit žáka přemýšlet, vést diskusi, vést debatu. O tom to je. Ale abychom s žákem vedli debatu, je třeba, abychom věděli, o čem máme tu debatu vést. Já si dovolím citovat z jednoho odborného časopisu, který odebírám. Je to Pedagogika Univerzity Karlovy, časopis. Zde se říká: V současné době probíhá pilotní výzkum na vybraných školách a sběr ze zkušeností se zaváděním rámcového vzdělávacího programu. Přijetí rámcového vzdělávacího programu představuje v principu skrytou školskou reformu. Poměrně nenápadně a bez širší diskuse by tak proběhly nejrozsáhlejší změny v našem školství. Otázkou je, zda je možné realizovat tak rozsáhlou změnu bez předběžného dosažení širokého konsensu politiků, pedagogické obce, široké veřejnosti. Konec citátu.
Jestliže toto vysoké učení Karlovo zveřejní takovéto hodnocení, myslím si, že měla ta diskuse probíhat intenzivněji, opravdu intenzivněji, a já bych zde chtěl prohlásit, že nejsem z těch, kteří prostě přijdou k hotovému dílu, bezpochyby k náročnému dílu, aby tady všechno zkritizovali. Před dvěma lety jsem se toho zúčastnil a připomínkoval jsem řadu věcí po dobu devíti let jako učitel. V tom mám morální podporu a oporu, že mohu do toho mluvit, to v každém případě. Mluvil jsem s mnoha svými kolegy, a to asi rok. Vážení páni poslanci, tito kolegové vám vzkazují: Proboha, pusťte ten zákon! (Výkřiky z pléna: Děti vám vzkazují.) Ano, děti vám vzkazují, já to slyším. Pusťte ten zákon, my už to napravíme. Já si to připodobňuji jako vlak, který stojí na pražském nádraží. Vedle toho stojí vlak do Afghánistánu, ten už tam je, protože má zelenou. Pochopitelně. Tento vlak zřejmě jede po přímých kolejích a učitelé nám ty koleje budou napravovat a zachovají se tak jako vždycky. S odpovědností k dětem a k jejich perspektivě, k úctě, k jejich přítomnosti a jejich budoucnosti.
Teď už vážněji trošičku. Učitelé s tím měli dost práce. Mně ovšem není jasné, možná že se to dozvím, proč původně ověřovalo ten program sto škol, později to bylo padesát, později to bylo dvacet šest. A já jsem se dozvěděl, ale já tomu nevěřím - paní ministryně, promiňte - že jich dokončilo dvanáct. Mně se tomu nechce věřit. Prosím vás pěkně, tak výzkum, tak rozsáhlý zásah do školství, aby nám dokončil vzorek dvanácti škol a my to považovali jako reprezentativní, to není pravda. Řekněte sama, že to není pravda, já budu rád tedy.
Učitelé mě upozorňují na jednu věc - že málo se prosazoval tento program mezi rodičovskou veřejnost. Bylo to opravdu málo. Noviny neinformovaly dobře. Já to někdy považuji za postpubertální výroky novinářů, mladých, kteří nemají zkušenosti. Vše zůstávalo na školách, takže školy nejenže samy se sebou zápasily, ale zápasily taky s rodiči. Myslím v tom dobrém slova smyslu. Nemyslím, že by rodiče nebyli náklonni. Chceme, abychom školství léčili, chceme, aby nám školství prosperovalo, a já věřím, že i vláda pochopí, že dobře koncipovaný vzdělávací program, vzdělávací soustava bude i pro ně nebo pro ni, pro vládu, vodítkem k tomu, jak řídit společnost, bude dobrým návodem a pomůckou pro to, sestavovat regionální plány rozvoje, a bude dobrou pomůckou a návodem k tomu, jak sestavovat plány v jednotlivých obcích.
Závěrem, omlouvám se za to dlouhé řečnění učitelům. Projde-li schválením rámcově vzdělávací program, ředitelé škol a učitelé se dostanou do velkých problémů náročnosti. Já se jenom zmíním o jedné věci. Zákon navrhuje praxi ředitele pět let. Prosím vás, pět let na to, aby posoudil ředitel školy program pro svoji školu a byl za to odpovědný, je málo. To v dobrém, opravdu málo. On může být dobrý manažer, ale nám nejde jenom o manažery, nám jde o pedagogické řídící pracovníky, kteří budou za to zodpovídat. Učitelé s malou praxí pochopitelně dostanou svého řídícího učitele, neboli tedy po našem i postaru uvádějícího učitele. To byl dobrý institut a nový zákon se k němu vrací, já za to děkuji. Ano, noví učitelé potřebují.
O celoživotním vzdělávání dvěma větami. Jednou jsem se dočetl o tom, jak se dostává žadatel nebo zájemce na pedagogickou fakultu. Jestli to není pravda, tak mi to řekněte hned. Já jsem to neměl komu říct, tak to říkám tomuto váženému publiku. Jdou dva spolužáci na pedagogickou fakultu k přijímacím zkouškám. Jeden jde řádně, tedy kamarádi, druhý jde po tří- až čtyřleté praxi ve škole jako neaprobovaný učitel. Protože nebylo učitelů, tak prostě šel učit, čtyři roky se vzdělával, čtyři roky pracoval. Při přijímacích pohovorech a při přijímacích zkouškách 40 % je věnováno znalostem encyklopedickým, znalostem uchazeče například v oboru zeměpis, 40 % v oboru dějepis, 20 % na nějaký všeobecný přehled. Je přijat. Uchazeč, který má za sebou čtyřletou praxi, se podrobí této encyklopedické zkoušce a pouze 5 % je mu uznáno, aby zdůvodnil, proč jde na učitele, když za sebou má čtyřletou praxi.
***