(11.20 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Dámy a pánové, já toto ustanovení, které je v zákoně uvedeno, považuji za jedno z klíčových ustanovení školského zákona. Dovolte, abych ho citovala, protože si to opravdu zaslouží: "Účelem závěrečné zkoušky a maturitní zkoušky je ověřit, jak žáci dosáhli cílů vzdělávání stanovených rámcovým a školským vzdělávacím programem v příslušném oboru, zejména ověřit úroveň klíčových vědomostí, dovedností a postojů žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání nebo odborných činností."
Tady byla forma maturity zmiňována, a musím říci, bohužel kolegou Zárubou, kterého si jinak velmi vážím jako výborného pedagoga a ředitele, kritizována, a já jsem přesvědčena o tom, že proto nepochopena. Vždyť maturita společné části má část písemnou a ústní - proč tedy kolega mluví jen o testech? Hodnocení výsledků není centralizované, ale naopak se do něj zapojí komisaři a hodnotitelé v samotných školách. To nejsou žádní úředníci, o kterých se kolega zmiňoval. Jsou to jeho bývalí kolegové, kteří dostanou prostor, a on sám ví, co to znamená, když učitelé se zúčastňují hodnocení na maturitách, jak to ovlivňuje kvalitu jejich další práce. Proto považuji skutečně novou formu maturity za velmi významnou, klíčovou.
Budu tam mít pozměňovací návrh, který se týká třetí volitelné zkoušky. Návrh zákona nabízí podle mého názoru komfortně - zdůrazňuji komfortně - čtyři oblasti pro volitelnou maturitní zkoušku ve společné části a to je komfort, který si nemohou dovolit odborné školy. Ale je to komfort nadbytečný. Proto se domnívám, že by školní vzdělávací program měl mít možnost na vymezení nabídky maximálně dvou oblastí pro volitelnou zkoušku ve společné části maturity.
Zákon obsahuje důležité možnosti dalšího zájmového uměleckého vzdělávání včetně zkráceného studia pro získání maturity či výučního listu. Zákon posouvá vyšší odborné školy do terciárního vzdělávání, a to akreditací vzdělávacích programů a novelou vysokoškolského zákona, který vysokým školám dává možnost uznat studium na vyšší odborné škole jako studium vysokoškolských studijních programů. - Tady na připomínku pana poslance Pospíšila bych chtěla uvést, že - domnívám se - z pozice jeho výkladu má zajisté pravdu, pokud se týká kontroly provádění akreditovaných programů v akreditovaných zařízeních, ale cílem tohoto ustanovení je, aby ministerstvo kontrolovalo samotný průběh vzdělávání v těchto programech, nikoliv instituci jako celek. Nicméně se domnívám, že bude možné tuto věc napravit ve druhém čtení legislativně technickou úpravou, a děkuji mu za tuto připomínku.
Zákon zavádí novou školskou právnickou osobu. Považuji to za rozšíření možností pro zřizovatele nikoliv povinné. Rozhodně není školská právnická osoba vnucována žádnému zřizovateli, ale je to nabídka, která přizpůsobuje příspěvkovou organizaci školským potřebám. A v čem? Například ve způsobu registrace. Nevím, proč kolegyně Fischerová tady zmínila, že se jedná o nesvéprávnou právnickou osobu. Domnívám se, že tato věc se bude moci vyjasnit ve druhém čtení, zejména v diskusi na školském výboru. Ale školská právnická osoba je nabídkou jak pro soukromé církevní školy, ale i obce a kraje jako zřizovatele. Jde o zjednodušení fondů, zjednodušení pro nabývání majetku.
Chtěla bych jenom říci, že kolega Bartoš by zde mohl uplatnit své dílčí novely zákona o krajích a obcích, kterými chtěl on sám přizpůsobit obecnou příspěvkovou organizaci školským potřebám. Tady prostor pro jednání samozřejmě je. Ale není pravda, že by školská právnická osoba byla zvýhodněna vůči jiným právním formám způsobem čerpání dotací na státním rozpočtu. S tím rozhodně nesouhlasím a myslím si, že to nemá oporu v návrhu zákona.
Systém financování se zásadně nemění, upřesňuje se pouze finanční tok. Zákon, jak už zde bylo řečeno, nemění ani financování přímých výdajů v souvislosti s rozpočtovým určením daní, a já jsem přesvědčena, že by k této změně ani v dohledné době nemělo dojít.
Zákon zavádí povinnou školskou radu jako možnost zvýšení účasti rodičů, zřizovatele, pedagogů na správě školy. Dále zákon nově uvádí určité kompetence ředitele, ministerstva, kraje a obcí. Chtěla bych říci, že zákon samotný bude klást velké nároky na ředitele školy a tomu také odpovídá i právní jistota jeho postavení. Zákon nově zavádí povinnou radu školy, jejíž kompetence považuji za vyvážené vzhledem k omezené odpovědnosti jejích členů.
Pokud se týká ministerstva, tak ministerstvo v tomto zákoně má kompetencí méně, ale zato klíčové. Především ministerstvo odpovídá za stav a rozvoj vzdělávací soustavy. K tomu má i své konkrétní nástroje, jak uplatnit tuto svoji zodpovědnost. To znamená, ministerstvo připravuje dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy, vede školský rejstřík, organizuje společnou část maturity a především nese zodpovědnost za přípravu a další vzdělávání pedagogů.
Česká školní inspekce zůstává důležitým orgánem kontroly kvality vzdělávání a získává nově i možnost potrestat pokutou zaměstnance školy, kteří nepřijmou opatření na nápravu chyb.
Pokud se týká působnosti obce, tak i zde jsou některé nové věci, které je potřeba zmínit. Obec je povinna zajistit plnění povinné školní docházky, a dopravu do spádové základní školy vzdálené nad 4 km bude zajišťovat kraj. Nově zde nastane vzájemné hrazení neinvestičních výdajů v případě žáků mateřských škol. Tady ale musím reagovat na to, že zákon dává možnost v rámci státního rozpočtu obcím dát příspěvek i na žáka mateřské školy. Čili tady ta kompenzace za změnu, kterou zákon navrhuje, bezplatný poslední rok vzdělávání v mateřské škole, existuje ze státního rozpočtu.
A konečně kraje. Kompetence kraje a krajského úřadu se rozšiřují. Do pravomoci krajského úřadu se dostává zařazování mateřských škol a školských zařízení zřizovaných na území kraje, a to všemi zřizovateli. Rozhodování o kapacitách oborů v rámci zařazených oborů ve schválené kapacitě školy, rovněž rozšíření kompetence. A konečně, kraj získává také důležitou roli v zajištění společné části maturity. Rovněž ještě upozorňuji na to, že kraj má povinnost zajistit umělecké a zájmové vzdělávání. Zdůrazňuji to proto, že některé kraje se snaží tuto kompetenci, zodpovědnost, převést výhradně na obce. V tomto případě by to bylo v rozporu se zákonem.
Na závěr mi dovolte říci toto. Sebelepší zákon nepomůže bez připravených vzdělaných učitelů, motivovaných, kteří se chtějí dále vzdělávat, kteří vidí před sebou možnost osobního a kariérového růstu. Bez dobrých učitelů je zbytečné jakýkoliv zákon prosazovat. Považuji za nutné, aby školy a pedagogové dostali pevný moderní rámec své práce, a proto doporučuji návrh zákona propustit do dalšího projednávání. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Michaele Šojdrové a prosím, aby k mikrofonu přistoupil pan poslanec Josef Janeček, a připraví se pan poslanec Antolák.
***