(10.50 hodin)
(pokračuje Marková)
Ovšem zajisté nebude příliš produktivní, jestliže zde nyní začneme vypočítávat, co všechno se nám nelíbí, pokud nemáme v úmyslu podat návrh na zamítnutí zákona. V klubu KSČM jsme připraveni o návrhu věcně jednat ve výboru a stejně věcně formulovat své připomínky. Neodpustím si však alespoň jednu drobnou poznámku. Od zákona, který se připravoval prakticky o rok déle, než byl původní záměr, jsme čekali poněkud víc, nejen co se týká obsahu, ale i kvality a závěrečné redakce jeho zpracování.
Nyní několik poznámek k návrhu zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, tedy k návrhu školského zákona. Tady je situace podstatně složitější. Nahrazuje především celou řadu dosavadních zákonů týkajících se školství, dotýká se zákonů dalších a navíc je doprovázen změnami značného množství podzákonných norem, které se může průměrně informovanému člověku a také některým dobře informovaným odborníkům zdát až příliš vysoké. Jak všichni víme, byl také vznik tohoto návrhu provázen rozpornými stanovisky a názory nejen v řadách vládní koalice, ale také odborné pedagogické veřejnosti, nejrůznějších uskupení a iniciativ, u nichž v řadě případů nerozhodovala početnost, ale jejich mediální vliv, politická uskupení, zájmová lobby nebo i jednotlivé osoby, které za nimi stály.
Co je třeba ocenit, je skutečnost, že většina zainteresovaných měla možnost se vyjadřovat nejen ve sdělovacích prostředcích, ale i v průběhu připomínkového řízení, že některé pilotní projekty a experimenty umožnily získání alespoň částečných poznatků o perspektivnosti a přínosu uvažovaných změn. Pominu poslední, podle mne poněkud divadelní etapu vzniku návrhu, který nyní před námi leží.
Je nepochybné, že přijetí či nepřijetí zákona další vývoj školství výrazně ovlivňuje. Všechny parlamentní politické strany ve svých programech mají péči o kvalitu a rozvoj vzdělání, ale v představách o cestě k jeho dosažení se podle své pozice v politickém spektru liší.
Zákony platné v současné době byly schváleny potřebnou většinou a v krajním případě budou platit dále. Znamená to tedy že zákon nemá šanci na schválení? Já se domnívám, že tomu tak být nemusí, a dokonce že by tomu tak být nemělo. Naposled nás v tomto názoru utvrdilo projednávání výroční zprávy České školní inspekce ve školském výboru. Ve svém závěrečném slově hlavní předkladatelka - možná trochu bezděky a omlouvám se, že nebudu citovat doslovně - uvedla, že úroveň našeho školství poklesla. Potvrdila tak to, co zpráva otevřeně neřekla a na co my upozorňujeme již řadu let. Naše školství je vlivem dlouhodobého - s krátkou výjimkou - nekoncepčního řízení a neustálých chaotických změn spojených s trvalým podfinancováním v latentní krizi. Potřebuje nový impuls. Potřebuje jasnou a garantovanou dlouhodobější koncepci. Potřebuje kvalitní a stabilní materiální a organizační podmínky.
Naše rozpory prokazují, že na snižování úrovně vzdělání v posledních letech se kromě důsledků změn společenského klimatu nejvíce podílely nekvalifikované pokusy o přemrštěnou liberalizaci školství - tady bych prosila, abychom tento pojem nezaměňovali s decentralizací a posilováním samosprávných prvků - spojené s nepochopením úlohy státu jako hlavního garanta vzdělání občanů. Z tohoto pohledu nás návrh nového zákona zdaleka neuspokojuje.
Vnímáme však současně i některé pozitivní prvky a domníváme se, že návrh by měl na půdě parlamentu minimálně projít otevřenou diskusí a testem druhého čtení. Nepřipojíme se proto k návrhu na zamítnutí zákona v prvním čtení a současně signalizujeme, že při jednání ve výboru chceme podrobněji diskutovat otázky struktury celé školské soustavy včetně zřizovatelských funkcí a postavení soukromých a církevních škol, struktury vzdělávací nabídky, problematiku rámcových a školních vzdělávacích programů, problematiku škol s upravenými vzdělávacími programy, problematiku středního vzdělávání včetně nového pojetí maturitních zkoušek, i další otázky související s bezplatným vzděláváním na vyšších odborných školách včetně jejich celkového postavení, materiální zabezpečení studia, a přestože by se tomu předkladatelé rádi vyhnuli, chceme diskutovat i otázku financování školství v návaznosti na státní rozpočet a rozpočty územních samosprávných celků tak, aby tento problém, možná i proti smyslu školského zákona, neřešil až návrh zákona o rozpočtovém určení daní.
Na závěr jen jedno. Přáli bychom si, aby jednání ve výboru probíhalo ve věcném a konstruktivním duchu se snahou nejen sdělovat, ale také naslouchat druhým, se schopností konfrontovat teorii s praxí a domýšlet důsledky jednotlivých opatření. Věřím, že při rozhodování budeme mít stále před očima statisíce školských pracovníků, ale hlavně téměř 1,730 mil. našich dětí, žáků a studentů, našich dětí a vnuků, toho nejcennějšího, co máme a co bude určovat naši budoucnost. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyně Markové a prosím paní poslankyni Levou, která je další přihlášenou. Pak to bude pan poslanec Vladimír Koníček.
Poslankyně Ivana Levá: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nový školský zákon přináší do našeho školství zásadní změnu - ruší osnovy. Změna zvedla vlnu diskusí na téma "potřebujeme osnovy?", "byly osnovy zárukou výborných výsledků, a tedy se bez nich neobejdeme?". Někteří učitelé si svoji práci bez osnov nedovedou představit, jiní naopak zrušení osnov vítají.
Zákon přichází s novým pojmem - rámcový vzdělávací program. Ten bude platit pro každý obor vzdělávání, stane se základním, a tedy i závazným dokumentem pro přípravu školních vzdělávacích programů, podle nichž se bude na školách učit.
Osobně se domnívám, že změna skýtá pedagogickým sborům velké možnosti k využití vlastních nápadů a originálních forem práce. Úmyslně říkám sborům, protože při přípravě školních vzdělávacích programů jde o týmovou práci. Žádný pedagog se neobejde bez součinnosti s kolegy, neboť učivo se bude prolínat několika předměty. Školní vzdělávací program se může skládat z programových bloků či modulů. Učivo dříve oddělené se bude prolínat, učitelé využijí všech mezipředmětových vazeb a žákům se vytvoří ucelený přehled.
I když často slyším z úst předsedy svého klubu, že je ve sněmovně přeučitelováno, dovolím si pro vás nepedagogy uvést příklad. V šestém ročníků se probírá období antiky. Nyní již nepůjde jen o probírání dějin řeckých států a římské říše, nýbrž souběžně může zeměpisec zařadit učivo o středomořských státech, přírodních podmínkách, výskytu nerostných surovin atd., při občanské výchově budou děti souběžně diskutovat o svobodě člověka, o otroctví, o demokracii, republice, vzdělávání, literární výchova zařadí četbu například starých řeckých bájí, výtvarná výchova se zaměří na antické umění - žáci namalují amfory, tělocvikáři ve škole zorganizují olympijské hry podle řeckého vzoru, téma antiky se může objevit ve slovních úlohách v matematice i v diktátech, ve škole bude uspořádána výstava knih o antice, žáci uvidí dokumentární film, proběhne kurs rétoriky zakončený soutěží, třídy se vypraví do muzea. Zkrátka - několik týdnů budou šesté třídy žít antikou.
***