(12.00 hodin)
Poslanec Marian Bielesz: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes před vás předstupujeme s poslaneckým návrhem novely autorského zákona, jedná se o zákon č. 121/2000 Sb. Každý z nás můžeme mít na tuto novelu odlišný názor, ale jedno je snad všem zřetelně jasné: tato norma potřebuje svoji novelu.
Ve svém vystoupení se dovolím omezit na vysvětlení pouze hlavních principů navržených změn, tak jak jsme je zpracovali v předkládané novele.
Za prvé. Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle této novely nebude považovat zpřístupňování díla pomocí rozhlasových nebo televizních přijímačů ubytovaným v rámci poskytování služeb spojených s ubytováním. Návrh se tedy netýká společných hotelových prostor, recepcí, restaurací a veřejně přístupných prostor, ale týká se pouze hotelových pokojů. Hotelové pokoje totiž podle mého názoru, jak již tady bylo řečeno, nejsou veřejnými prostory, a to proto, že tam nemají volný přístup všechny osoby, ale pouze ty, které tam právě bydlí, a prostor jim slouží jako přechodný domov. V těchto případech se proto v žádném případě nemůže jednat o veřejný prostor, a tedy ani o veřejnou produkci.
Námitky, které tvrdí, že toto ustanovení odporuje mezinárodním smlouvám, a především pak tzv. Bernské úmluvě, jen stěží obstojí, protože jak již bylo řečeno, i judikát Evropského soudu v Haagu ve svém usnesení rozhodl, že evropská direktiva, která se týká této záležitosti, nedává dostatečný podklad k rozhodnutí, zda pokoj je, či není veřejným místem, a řešení je tudíž třeba ponechat národním právním normám. Kdyby uvedená argumentace o rozporu s mezinárodními smlouvami byla pravdivá, skoro polovina států Evropské unie by rovněž musela mít své zákony v rozporu s uvedenou úmluvou a toto zjevně, dámy a pánové, nenastává.
U nás se dnes za každý hotelový pokoj platí za přístroj v tomto hotelovém pokoji umístěný kolektivnímu správci zhruba 1000 Kč za rok. Vzhledem k nedávnému zvýšení sazby DPH pro hotelové služby se tedy nejedná o malé peníze, které však zbytečně zatěžují naše podnikatele a utlumují rozvoj cestovního ruchu.
Chtěl bych dále poukázat na fakt, že i nadále platí povinnost platit koncesionářské poplatky za vlastnictví televizních a rozhlasových přístrojů, nehledě na to, že samy televizní a rozhlasové stanice platí další autorské poplatky za vysílaná díla. Jedná se zde tedy o jakési trojí zdanění, jak již správně přede mnou řekl pan kolega Chytka. Tato skutečnost vede některé hotely a motely a zvláště pak menší provozovny na okraj propasti vlastní existence.
Za druhé. Novela autorského zákona zavádí povinnost žadatelů k výkonu kolektivního správce, čili výběrčího autorských poplatků, a to již při podání žádosti na Ministerstvo kultury, uvést návrh výše odměn, čili poplatků, které hodlají vybírat, pro jednotlivé způsoby užití předmětů ochrany. Dosud totiž ministerstvo, které má za úkol činnost kolektivních správců kontrolovat, nemá žádnou možnost ingerence do výše a hlavně přiměřeností těchto tarifů, ty si stanovují jednotliví výběrčí zcela sami, a nemá ani vhled do způsobu rozdělování vybraných poplatků, tedy autorských odměn, jednotlivým umělcům a interpretům. Toto přerozdělování je však zcela netransparentní a určitě by jednotlivé interprety, autory děl, textů, hudby apod., zajímalo, kolik za jeho dílo OSA, Dillia, Intergram či Gestor vybral a jakým způsobem byly tyto peníze přerozděleny. Jinými slovy, kolik procent se jim z celkově vybrané částky nakonec dostalo!!! A věřte mi, že by byli v mnoha případech velmi překvapeni. Návrh zákona totiž nejde proti umělcům a interpretům, jak se jim snaží někteří kolektivní správci vsugerovat, ale právě naopak - umožňuje spravedlivé vybírání autorských poplatků a hlavně transparentní nakládání s těmito nemalými finančními částkami.
Za třetí. Tento třetí bod představuje stěžejní úpravu zákona. Novela zde nařizuje kolektivnímu správci, aby při uzavírání smluv s uživatelem předmětu ochrany a zejména při dohodování výše odměny přihlédl k majetkovému prospěchu, který má uživatel z užívání předmětu ochrany - tuto podmínku má mj. i německý zákon o kolektivní správě. Totiž jistě jiný bude majetkový prospěch uživatele v domově důchodců, nemocnici, jeslích či autobusech MHD a jiný např. z koncertu popové hvězdy konaného ve sportovní hale.
Jako příklad zde uvedu způsob vybírání poplatků Osou, který ovšem umožňuje dosavadní znění zákona. Na veřejném prostranství např. zdravotnického zařízení nebo sanatoria je pacientům pouštěna hudba a stojí tam asi 30 osob. Prostranství je ovšem dosti veliké, řekněme 100 m2. A jelikož OSA vychází z pravidla, že na jeden čtvereční metr se mohou vměstnat dvě osoby, vybírá poplatek z 200 osob!!! Zní to až neuvěřitelně, ale je to pravda. Není to, dámy a pánové, neoprávněný prospěch? Co to teda je?
Dále podle této novely by kolektivní správce měl přihlížet k rozsahu a míře použití předmětu ochrany, jinými slovy, jaký je poměr autorských děl zastupovaných kolektivním správcem k celkovému objemu zpřístupňovaných děl. Tato podmínka vyplývá ostatně i z rozhodnutí Evropské komise, a pokud by k této skutečnosti nebylo přihlédnuto, bylo by to v rozporu s článkem 82 smlouvy Evropských společenství o ochraně hospodářské soutěže.
Uvedu opět příklad. Je to sice extrém, ale tato situace, dámy a pánové, skutečně nastala. Umělec amatér si sám složil písně či pocházely z lidové tvorby, a tyto nepodléhají žádnému zpoplatnění. Sám si je zazpíval. Hudební produkce byla určena dětem, které neplatily žádné vstupné - koncert byl totiž zadarmo - tedy umělci z vystoupení nevznikl žádný majetkový prospěch. A nakonec umělec nebyl ani členem OSA, tedy nevyžadoval a ani nedostával od ní žádné autorské odměny. Ale pozor, dámy a pánové! OSA přesto od něj požadovala za toto vystoupení zaplacení autorské odměny, kterou musel pod hrozbou soudu také zaplatit!!! Proč a komu byly tyto peníze vyplaceny ovšem OSA nikdy nesdělila.
OSA se ovšem dostala do sporu i s festivalem Pražské jaro či Českou filharmonií. Problémy má i Unie českých pěveckých sborů. V žádném případě tedy nevnímám tento problém jako okrajový.
A konečně, dámy a pánové, by podle této novely měli kolektivní správci přihlížet i k charakteru a specifikům místa nebo regionu, ve kterém dochází k užití předmětu ochrany. Dosavadní znění zákona totiž umožňuje např. vybírat autorské poplatky i při zpěvu vlastních písní u táboráku či piva!
Dosud uživatelé předmětu ochrany nemají prakticky možnost žádného vyjednávání o výši poplatků za užití děl, která jsou autorsky chráněna. Kolektivní správci mají totiž monopolní postavení, které jim umožňuje arogantní chování a odmítání jakékoliv diskuse o podmínkách uzavíraných smluv. Vztah mezi kolektivními správci a uživateli předmětu ochrany nemá totiž smluvní charakter, ale jedná se zjevně o nerovnoprávný vztah, kde jeden zneužívá svého monopolního postavení na úkor druhého. A toto si právě předkládaná novela klade za cíl odstranit.
Na závěr bych chtěl jasně deklarovat, že cílem novely autorského zákona není v žádném případě zrušení smluvní volnosti mezi kolektivními správci a uživateli předmětu ochrany při sjednávání podmínek smluv, jak se snaží někteří kolektivní správci uměleckým svazům a interpretům namluvit. Jejím cílem je vymezení jasných a závazných pravidel pro tyto dohody a zmírnění nerovnováhy ve smluvních vztazích mezi kolektivními správci a uživateli děl.
***