(11.40 hodin)
(pokračuje Hovorka)

Za všechny mi dovolte zmínit například judikát Evropského soudního dvora, který výslovně stanoví, že tato konkrétní otázka není evropským právem řešena, a proto není možné, aby s ním byla v rozporu. Poukazujeme na to, že obdobné řešení je aplikováno i v mnoha zemích EU, které jsou vázány mezinárodními smlouvami o ochraně autorských práv, např. v Rakousku, Velké Británii či ve Španělsku. Odborná studie zpracovaná na toto téma výslovně uvádí, že jak mezinárodní úmluvy, tak i evropské právo tuto otázku neřeší, a je tedy ponechána na národních úpravách. Přijetím našeho návrhu tedy nehrozí České republice žádné nebezpečí plynoucí z porušení mezinárodních smluv či norem evropského práva.

Vážené dámy a pánové, tento návrh vznikl především porovnáním české úpravy s obdobnými normami ve státech EU. Bylo zjištěno, že česká úprava má určité nedostatky, které v praxi způsobují obtíže. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že tento návrh tyto nedostatky řeší, a jsou připraveni tuto skutečnost obhájit v diskusi ve výborech Poslanecké sněmovny. Rád bych zdůraznil, že návrh nemá v žádném případě za cíl snížit míru ochrany autorských práv.

Dovoluji si vás proto požádat o propuštění tohoto návrhu sněmovního tisku 499 do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jaromír Talíř.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, připadl mi velmi nevděčný úkol zhostit se zpravodajování zákona, který předkládá řada kolegů z mého poslaneckého klubu a který není tak jednoduchou normou, jak by se mohlo na začátku zdát.

Dovoluji si připomenout, že před čtyřmi roky tato Poslanecké sněmovna přijala autorský zákon, který stanovil základní parametry ochrany užívání děl autorů. Chtěl bych připomenout, že v České republice možná pořád ještě existuje rozdílný pohled na vlastnictví, právě v tomto směru, na vlastnictví duševní. Chci připomenout, že duševní vlastnictví je stejné vlastnictví jako vlastnictví movitého nebo nemovitého majetku. Právě tento zmíněný autorský zákon stanovil pravidla, jakým způsobem se dá s tímto duševním vlastnictvím nakládat. Také uvádí v některých paragrafech, jak se autorské dílo užívá. Mimo jiné tam uvádí, že užitím autorského díla je sdělování veřejnosti a mezi sdělování patří rozhlasové a televizní vysílání.

Nyní se dostávám k podstatě novely, tak jak o ní hovořil zástupce předkladatelů kolega Ludvík Hovorka. Označil téma, kterým chci začít, za okrajové. Nicméně si myslím, že je právě jedním z důvodů předložení této novely autorského zákona. Jde o to, zda mají ti, kteří provozují ubytovací zařízení, platit za užití autorských děl na hotelových pokojích vybavených televizí umožňující televizní a rozhlasové vysílání poplatek, či nikoli. Argumentace, která se opírá o to, že tento prostor je ve své podstatě soukromým prostorem, je zřejmě racionální, opírá se o různé posudky právníků a některé rozsudky. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že hotely jako takové jsou podnikatelské aktivity, které jsou určeny k podnikání a které zpřístupňují určité služby veřejnosti. Navíc musím konstatovat, že když se podívám na bod č. 1 zmíněného návrhu zákona, je velmi nepřesný, neboť by umožnil, aby se podnikatelé v této oblasti vyhnuli těmto poplatkům i za rozhlasové a televizní přijímače, které jsou umístěny například v restauracích a podobně.

Zároveň je tam také pokus o určitou definici společné televizní antény, pomocí které se šíří rozhlasový a televizní signál, který podle mého názoru je také nevyhovujícím způsobem definován, neboť jak definovat související budovy, jak zabránit tomu, aby nebylo přes tuto definici společné televizní antény obcházeno ustanovení o kabelových rozvodech, a jak provést rozlišení mezi tím, co je společná televizní anténa a co je kabelový rozvod.

Na druhé straně se vrátím k stanovisku vlády, která také nenamítá vůči všem ustanovením této novely, protože jsou tam některá ustanovení, o nichž vláda říká, že sama uvažuje o jejich novelizaci v rámci předložení novely autorského zákona. Tady si myslím, že autoři předcházejí v tomto směru vládu a ustanovení nejsou kontroverzní nebo jsou hodna toho, abychom se jimi vážně zabývali.

Na závěr své zpravodajské zprávy chci říci, že nesouhlasím s touto novelou, ale nebudu jako zpravodaj navrhovat její zamítnutí. Jsem přesvědčen, že v rámci úprav, ketré mohou nastat při projednávání ve výboru a při vypuštění kontroverzních ustanovení, může tato novela spatřit světlo světa.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Jaromíru Talířovi. Nyní otevírám rozpravu, do které mám pět přihlášek. První je přihlášen pan poslanec Radim Chytka, kterému udílím slovo, jako druhý pan poslanec Antonín Seďa.

 

Poslanec Radim Chytka: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, domnívám se, že v toptenu Poslanecké sněmovny novela autorského zákona obsadila velice slušné druhé místo, protože všichni jistě potvrdíte, že jste dostali jen o něco málo méně mailů a dopisů k této novele než k zákonu interrupčnímu. Tento fakt beru s určitým úsměvem a nadhledem. Bral jsem to až do doby, kdy se na mne obrátili někteří vážení kolegové a ptali se, proč chceme brát autorům autorské honoráře, proč jim chceme odebrat autorské poplatky.

Na tomto místě bych se velice ohradil a chtěl bych říci, že autoři této novely rozhodně nic takového nemíní autorům vzít. Domníváme se však, že v minulosti některé ochranné svazy, zde je v čele nepochybně Ochranný svaz autorský, se ve vybírání autorských poplatků chovaly protiprávně. Dovolte mi uvést několik případů.

Ochranný svaz autorský například vybíral autorské poplatky i za autory, kteří byli 70 let a více mrtví. Ochranný svaz autorský vybíral autorské poplatky i za autory lidových písní, tedy za autory neznámé. Konkrétním příkladem je skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, kde byl zpoplatněn dětský soubor za to, že zpíval lidové písně. Marná byla argumentace, že Ochranný svaz autorů může vybírat pouze poplatky za autory, které sám zastupuje. Tenkrát pracovníci tvrdili, že tomu tak není, že mohou vybírat poplatky i za autory, které nezastupují. To je jeden typický nešvar, který probíhal.

Druhým současným nešvarem a podle mého protiprávním jednáním Ochranného svazu autorů je vybírání autorských poplatků z koncertů. Přestavme si nějakou koncertní síň, která má šest tisíc křesel, a na dotyčný koncert přijdou tři tisíce diváků.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP