(17.40 hodin)
(pokračuje Blažek)
Tento zásah uvedený v návrhu zákona by byl prováděn na základě zákona ve veřejném zájmu a za náhradu, takže jsou dodrženy všechny ústavní kautely podle článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Navíc jde o zásah, který je jednoznačně subsidiární, to znamená, že se k němu přikročí, až když nelze vlastníka zjistit. Ostatně z podobného důvodu není neústavní dnes platná právní úprava, podle které věci ztracené nebo skryté připadají státu, pokud se o ně jejich vlastník nepřihlásí ve stanovené lhůtě, srovnejme s § 135 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto případě se navíc vůbec nepočítá s možností vlastníkovi náhradu vyplatit dodatečně, pokud se přihlásí později.
Za třetí. Absenci podmínek, za kterých může vlastník pozemní komunikace prohlásit, že mu vlastník vozidla není znám, když podle návrhu zákona není nucen vyčerpat ani minimální prostředky vedoucí k identifikaci vozidla, vláda považuje za nepřípustnou. Při vší úctě a se vším respektem k vládě opět považujeme toto tvrzení za neopodstatněné. Podle navrhované úpravy vlastník pozemní komunikace nemůže prohlásit, že mu vlastník vozidla není znám. Takový předpoklad v návrhu zákona není a vláda je do svého tvrzení dle našeho názoru neodůvodněně podsunula.
Podobně tak nelze z návrhu zákona vůbec dovodit, že vlastník pozemní komunikace není nucen vyčerpat ani minimální prostředky vedoucí k identifikaci vozidla. I toto je neodůvodněný předpoklad. Naopak obsahuje-li návrh zákona explicitní formulaci "nemůže-li vlastník komunikace zjistit vlastníka vozidla", pak to znamená právně to, že musel vlastníka vozidla zjišťovat, a čím jiným než prostředky, které na něm lze rozumně požadovat, ale zjistit ho nemohl. Zcela obdobnou formulaci obsahuje nejen současná úprava § 19 odst. 2 písm. b) zákona 13/1997, ale i například procesní řády při ustanovování opatrovníka - cituji - účastníka řízení, jehož pobyt není znám. Tato citovaná procesní ustanovení také kazuisticky neupravují nějaké prostředky, ačkoliv představují zásah do základního procesu práva na spravedlivý proces a účast v řízení. Podle našeho názoru vládou požadovaná podrobná úprava by šla nad rámec nezbytné obecnosti právních norem.
Dále podle vlády by předložený návrh zákona umožnil vlastníku pozemní komunikace, aby k odstranění vozidel byli vyzváni ti vlastníci, jejichž vozidla jsou celoročně parkována podél místních komunikací a na místech ležících mimo pozemní komunikaci, neoznačených dopravní značkou jako stání nebo parkoviště, což opět vláda považuje za nepřípustné. Zde musím uvést, že názor vlády uvedený v tomto písmenu, je opodstatněný, avšak náš názor jako hlavního města Prahy je odlišný. My na rozdíl od vlády považujeme za nepřípustné, aby vozidla celoročně parkovala podél místních komunikací. Potom totiž podle našeho názoru nejde o parkování, ale o více či méně trvalé odstavení, které opět více či méně trvale brání v užívání zabrané plochy pozemní komunikace ostatním uživatelům. Díky tomuto "parkování" přestávají být komunikace komunikacemi a začínají být odstavnými plochami nepoužívaných a hromadících se vozidel. Podle našeho názoru k takovému celoročnímu odstavování vozidel si vlastník vozidla musí najít jiné místo a svůj soukromý zájem si tak zabezpečit jiným způsobem než na úkor ostatních řádných uživatelů pozemní komunikace.
K závěrečnému upozornění vlády, že návrh zákona má i legislativně technické nedostatky, jako např. že nelze dovodit okamžik, od kterého by začala běžet lhůta 3 měsíců od zanechání vozidla mimo označená místa, která by měla být rozhodná pro uplatnění navrženého postupu, ani jak by vlastník pozemní komunikace počátek běhu této lhůty prokazoval, či že některá ustanovení, např. § 19 odst. 5 až 8, jsou vnitřně rozporná, uvádím za prvé: Zanechání vozidla je trvalým stavem. Proto lhůta běží od počátku tohoto stavu, to znamená od aktu zanechání vozidla na pozemní komunikaci. Počátek běhu lhůt může vlastník prokázat jakýmkoliv důkazním prostředkem, např. svědeckou výpovědí policisty, strážníka, fotografiemi. Tuto důkazní otázku podle mého soudu nemá smysl upravovat, natožpak v hmotně právní normě.
Přestože jsem vás svým dlouhým slovem možná unavil, chtěl bych říci, že si vás dovoluji požádat o podporu našeho návrhu a věřím, že jsem rozptýlil obavy obsažené ve stanovisku vlády, a dovoluji si vás požádat o podporu v prvním čtení, neboť se domnívám, že jde o natolik zásadní otázku, že by bylo velice vhodné, aby se tím mohly dále zabývat sněmovní výbory a aby případně, pokud skutečně sněmovna shledá některé naše návrhy nebo některé součásti našeho návrhu částečně rozpornými a nedostatečnými, mohly být doplněny.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane náměstku. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miroslav Kapoun.
Poslanec Miroslav Kapoun: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, můj předřečník se tady snažil vysvětlit své stanovisko, to znamená stanovisko města Prahy, a zpochybnit určitým způsobem a vysvětlit, proč nesouhlasí se stanoviskem vlády. Já bych k tomu chtěl říci, nebudu to znovu opakovat, že samozřejmě je to tvrzení proti tvrzení. Je to právnický názor pravděpodobně právníků města Prahy a právnický názor Legislativní rady vlády.
Chtěl bych upozornit ale na to, že skutečně je tady určitý rozpor se zákonem č. 361/2000 Sb. o tom, kdy mohu zastavit a stát na pozemní komunikaci, pokud netvořím překážku, že i to, pokud se týká prodeje vozidla a vyvlastnění, že přirovnání samozřejmě kulhá, pokud taková věc připadne státu, a ne městu Praze. Chtěl bych říci, že samozřejmě celoroční parkování na komunikaci, která patří městu, by mělo být hrazené, a samozřejmě potom by nebylo třeba tohoto opatření k odtahování. Že nelze dovodit okamžik toho momentu, kdy tam vozidlo stálo, to je samozřejmě problém, jestli odjede v tu dobu třikrát a třikrát se zase zastaví na tom samém místě, těžko se to bude prokazovat.
Já bych proto v obecné rozpravě navrhl zamítnutí tohoto zákona. Pokud by zamítnutí neprošlo, požádal bych sněmovnu, aby souhlasila s prodloužením projednávané lhůty, a to z důvodu toho, že zákon 361 je již po prvém čtení a bude projednáván v hospodářském výboru a bylo by velmi vhodné, aby rozpory se nejdříve v zákonu 361 upravily, a potom se pokračovalo dál. Já bych se dohodl s předkladatelem, jestli bude souhlasit s lhůtou větší než 20 dní. Pokud ne, tak bych navrhoval 20 dní prodloužení. To je všechno.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to od pana poslance Tomáše Duba. Prosím, má slovo.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, paní předsedající. Vážená vládo, milé kolegyně a kolegové, mám stručný komentář k tomuto zákonu. Chtěl bych říci z obecného pohledu, že je mnohem více pražský než zákon předchozí, nebo spíš se týká větších měst. Na první pohled působí také velmi ostře, ale po prostudování spíš působí realisticky. Chtěl bych říci, že vychází z praktické zkušenosti, na jeho tvorbě jsem se sám podílel. Byl mnohokrát diskutován a oponován z hlediska možných rizik, těch rizik, kterými se zabývala i vláda. Jenže po důkladné diskusi rizika byla vyvrácena, a proto materiál máte v podobě, v jaké ho vidíte. Domnívám se, že kdyby to vláda diskutovala stejně, tak by její stanovisko bylo mnohem méně negativní, resp. by bylo pozitivní.
Chtěl bych říci, že neřešit parkování si víceméně nemůžeme dovolit. Já si myslím, že pokud jde o parkování, každý z nás, kdo jel někdy autem, ví, jakým je problémem ve velkých městech, a že Poslanecká sněmovna by tento zákon měla dál projednávat a dojít k racionálnímu výsledku. Tato novela zákona je pro to dobrým východiskem. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Registruji přihlášku ministra dopravy Milana Šimonovského, který má nyní slovo, a jinou přihlášku v tuto chvíli do rozpravy nemám, ale vidím pana poslance Pavla Hojdu. Nyní pan ministr.
Ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Paní předsedající, dámy a pánové, pan náměstek na nás nenechal, na vládě, nitku suchou. To bylo vidět, že všechna ustanovení promysleli a že skutečně vláda vychází z jiné filozofie provozu na pozemních komunikacích než město Praha. Myslím si, že problém, který Praha řeší, je skutečně tíživý, není to problém, jak už tady bylo řečeno, celé České republiky, který upravuje zákon 361, a také řešení, které by Praha měla přijmout, by se mělo týkat hlavně jejích problémů a vlastně neukládat povinnosti ostatním občanům nebo nezpochybňovat jejich práva.
***