(15.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Druhý problém, který já vidím, je to, že Ministerstvo spravedlnosti několikrát deklarovalo, že je připravena nebo připravuje se nová rekodifikace soukromého práva, a to jak v rovině občanskoprávní, tak v rovině obchodněprávní. Vezmu-li tento fakt v úvahu, vezmu-li v úvahu fakt, že obě rekodifikace jsou v zásadě připraveny, pak mně opravdu není jasné a zřejmé, proč je v tuto chvíli třeba upravovat dílčími novelami jednotlivá ustanovení platného soukromého práva. A proč není možné počkat na novou rekodifikaci a věci, o kterých mluvil pan ministr, v ní upravit. Myslím si totiž, že předložené věci, o kterých bylo hovořeno, úprava dědického řízení atd., v tuto chvíli zase až tak výrazně nespěchají a mohly by být upraveny komplexně v rekodifikaci.
Tolik prosím, dámy a pánové, můj obecný pohled na předloženou novelu. A nyní, když dovolíte, se zaměřím na některé stěžejní části předloženého textu.
Nejprve bych chtěl pohovořit o novele občanského zákoníku. Jak bylo řečeno panem ministrem, v zásadě se novela občanského zákona týká dědického řízení. Hlavní změnou, kterou přináší předložený text, je nový právní instrument, nový právní institut, který by měl být zakotven do našeho právního řádu, tzv. správce dědictví. Je sice pěkné a podle mého názoru účelné diskutovat o správci dědictví, ale stejně tak lze diskutovat o jiných problémech našeho hmotného dědického práva, např. o dědických smlouvách, o odkazech atd. A o těchto věcech v předloženém textu bohužel pojednáno není.
Já se však, dámy a pánové, vrátím k institutu správce dědictví. Ministerstvo spravedlnosti se podle mého názoru nechalo inspirovat v tomto bodě původní platnou právní úpravou z první republiky, resp. platnou právní úpravou, kterou přinášel tzv. ABGB(?), nebo chcete-li, obecný občanský zákoník, platný na našem území od roku 1811. Tento původní platný občanský zákoník sice znal správce dědictví, současně však vedle tohoto institutu přinášel institut tzv. ležící pozůstalosti. Institut ležící pozůstalosti, dámy a pánové, znamenal to, že dědic nenabýval majetku smrtí zůstavitele, ale až od chvíle pravomocného rozhodnutí. To znamená, byla zde jakási časová mezifáze mezi smrtí zůstavitele a nabytím, kdy majetek v zásadě nikomu nepatřil, kdy byl tzv. ležící pozůstalostí, která měla vlastní kvazisubjektivitu, a kdy bylo nutné určit někoho, kdo takovýto majetek, který v určitou chvíli nikomu nepatřil, spravoval. Proto vznikl tzv. správce dědictví.
V této logice má samozřejmě institut správce dědictví své opodstatnění. Je otázkou, nakolik je však vhodné zachovat současný platný model dědění, to znamená, že majetek se dědí smrtí zůstavitele, a současně bez dalšího, bez vysvětlení, zavést institut správce dědictví. Není totiž možné opomenout ten fakt, že bude existovat právní situace, kdy bude vlastník dědictví, byť ne ještě určený pravomocným rozhodnutím soudu, a současně určený správce. Nelze opomenout fakt, že budou vznikat spory mezi potenciálními dědici a správcem dědictví určeným např. soudem. A toto jsou problémy, které podle mého názoru předložený text neřeší, nijak tyto problémy nereflektuje.
Takže, dámy a pánové, já mám za to, že pokud chceme uvažovat o správci dědictví, tak je tato otázka zcela legitimní. Ale pak je třeba uvažovat o tomto institutu v kontextu celého dědického práva, v kontextu veškerých právních důsledků, které takováto změna může přinést. Toto je prosím má prvá poznámka.
Poznámka druhá konkrétní se bude týkat obchodního zákoníku. Paní zpravodajka zde velmi podrobně vyjmenovala všechny pasáže, které předložená novela upravuje v rámci obchodního práva. Já se zaměřím pouze na jednu věc, zmiňoval ji též pan ministr, a to na změny týkající se institutu prokury.
Předložený text, jak tady řekl i pan ministr, stanovuje, že prokura nezaniká smrtí podnikatele tak, jako je tomu podle současné platné právní úpravy, ale pokračuje dál. To znamená, pokračuje i ve chvíli, kdy podnikatel bude zůstavitelem a nebude ještě určen dědic.
Já sám osobně si myslím, že tato úvaha je legitimní a je možné dále o ní diskutovat. Řeší určité problémy. Není však podle mého názoru možné zavést institut prokury i po smrti podnikatele a neupravit ostatní otázky, které souvisejí s aplikací takovéhoto institutu. Není možné neupravit odvolání prokuristy, pokud prokurista bude zneužívat svého postavení ve chvíli, kdy je podnikateli zůstavitelem a nemůže sám takto zasáhnout. Není možné neupravit kontrolu takovéhoto prokuristy, protože, dámy a pánové, potom bychom fakticky zavedli nekontrolovaného prokuristu, který by ve chvíli, kdy podnikatel zemře, mohl libovolně nakládat s podnikem a libovolně jej využívat.
Samozřejmě je možné namítat, že následně dědic ve chvíli, kdy bude pravomocně rozhodnuto, se může bránit proti prokuristovi. To však podle mého názoru bude už obrana lichá, protože bude následná, a při rychlosti české justice mám obavu, že dědicům příliš nepomůže. Takže, dámy a pánové, mám za to, že i tento institut, byť je svou úvahou správný, není dopracován.
Třetí má konkrétní poznámka se bude týkat kompatibility komunitárního práva s obchodním zákonem, resp. té kompatibility nebo inkorporace, kterou přináší předložený text. Nechal jsem si vypracovat odborný posudek, o kterém zde nechci hovořit, je to spíše na diskusi případně ve výboru, ale dovolím si na jeho základě konstatovat, že předložený text není příliš kvalitní, že kompatibilita není příliš dosažena a že předložený text obsahuje určité právní paskvily. Chci poukázat např. na bod 19, kde je zaveden nový institut časového omezení platnosti usnesení valné hromady. Myslím si, že to nelze takto předložit a že měl být tento institut inkorporován jiným způsobem. Chci též poukázat na to, že implementace je nekvalitně též provedena u směrnice č. 2000/35 Evropských společenství o postupu proti opožděným platbám. Tato směrnice se týká konkrétně úroku z prodlení. Myslím si, že vedle úpravy obchodního zákoníku bude též třeba upravit a provést změny některých vládních nařízení tak, aby inkorporace či implementace této směrnice byla správná a bezchybná.
Dámy a pánové, pokusil jsem zde nastínit několik nedostatků předloženého textu. Protože se jedná o prvé čtení, můj výčet byl pouze příkladný, nikoliv úplný. Když dovolíte, shrnu to. Předložený text je dílčí, nekompaktní, přispívá k zaplevelení právního řádu a konkrétní instituty či konkrétní instrumenty předložené novely jsou nedopracované, nejsou vychytány či odstraněny veškeré aplikační problémy, které v případě přijetí podle mého názoru nastanou.
Dámy a pánové, toto je důvod, proč dávám návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Tolik pan poslanec Pospíšil a další přihlášenou je paní poslankyně Rusová. To jsou všechny písemné přihlášky, které mám nyní k dispozici. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marie Rusová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, v současné době nechci již podrobněji hovořit k obsahu předložené normy. To by byla již podle mého názoru jenom ztráta času. Jsem bytostně přesvědčena, že není možno nadále podporovat salámovou metodu, tak jak to bylo řečeno i mým předřečníkem, v předkládání právních norem, kde je již delší dobu očekávána rekodifikace daného odvětví práva.
Z tohoto důvodu navrhuji přerušení a odročení projednávání daného sněmovního tisku do doby předložení vládního návrhu právní normy daného odvětví v rekodifikované podobě. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do rozpravy. Pokud tomu tak není, tak mohu obecnou rozpravu skončit.
Předpokládám, že pan ministr bude asi reagovat na vystoupení, takže ho požádám, aby se nyní ujal závěrečného slova, ve kterém by reagoval na vystoupení, která tady zazněla. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.
***