(9.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Úprava tohoto režimu na dočasné vnější hranici náleží do schengenského acquis první kategorie, které bude Česká republika povinna aplikovat ihned po vstupu do Evropské unie od 1. května tohoto roku.
Podle existující úpravy, která je obsažena v článku 3 Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o zrušení vízové povinnosti ze dne 29. října 1992, mohou občané České republiky a Slovenské republiky vstupovat na území druhého smluvního státu v kterémkoliv vhodném místě, přičemž podle schengenského acquis je možno překračovat státní hranice pouze na k tomu určeným místech. To je právě ten problém, proč tato smlouva je předkládána, protože tato část bezvízové dohody mezi Českou a Slovenskou republikou je v rozporu s schengenským acquis, které jsme povinni aplikovat okamžitě po vstupu do Evropské unie.
Předkládaná smlouva a na ni navazující prováděcí smluvní dokumenty - tady bych chtěl upozornit na to, že ty smluvní dokumenty budou velmi důležité, protože skutečně stanoví míru komfortu na česko-slovenských hranicích. A já předem jasně říkám, že pokud bude smlouva postoupena do druhého čtení, a upřímně řečeno, nedovedu si představit, že nebude postoupena, tak jsem připraven, aby před konečným hlasováním Poslanecká sněmovna i zahraniční výbor, případně všechny výbory, které se tímto budou zabývat, měly tyto prováděcí smluvní dokumenty k dispozici. Protože v nich je spousta technických detailů, ze kterých jasně bude vyplývat, že budeme mít podle mého názoru možnost s docela klidným svědomím pro tuto smlouvu hlasovat, protože se ukáže, že skutečně nehrozí to, co v určité fázi debaty o této smlouvě vyvstávalo jako otázka, to znamená, zda nedojde k velkému zkomplikování příhraničního života na česko-slovenském pomezí.
Jak už jsem uvedl, ty navazující provádějící smluvní dokumenty jsou v tuto chvíli připravovány nebo připraveny. Ten důvod, proč nejsou v tuto chvíli ještě v definitivní stvrzené verzi, je samozřejmě takový, že probíhá i ratifikační proces ve slovenském parlamentu, na slovenské straně. Chtěl bych jenom informovat Poslaneckou sněmovnu, že zatím tuto smlouvu projednaly ve Slovenské národní radě všechny tři určené výbory, bez jakýchkoliv problémů byly těmito výbory doporučeny Slovenské národní radě ke schválení, čímž chci říci, že také není pravdivá informace, která se v některých momentech vznášela v České republice, že tato smlouva je Českou republikou Slovensku vnucována, že Slovensko tuto smlouvu nechce.
Při jednání, které jsem svolal a kde bylo umožněno - byť vím, že to nebyl zrovna nejvhodnější termín - kterýmkoliv poslancům se setkat s experty Ministerstva vnitra, byl přítomen také zástupce velvyslanectví Slovenské republiky, který to, co v tuto chvíli říkám, jednoznačně potvrzoval. Ten vývoj od toho setkání šel ještě kousek dál. V té době byla tato smlouva doporučena pouze jedním výborem Slovenské národní rady, resp. Národní rady Slovenské republiky, v tento den již byla schválena a doporučena všemi třemi výbory, které byly k jejímu projednávání určeny. Na tuto smlouvu navazují ta nejrůznější prováděcí ujednání. To jsou skutečně velmi technické záležitosti, jako kdo bude příslušný, jaký úřad apod.
Když hovořím o tom, že bude vytvořen pro překračování na státních hranicích maximální komfort, tak to chci doložit tím, že vedle těch 22 hraničních přechodů silničních a železničních, které jsou na česko-slovenských hranicích, tato smlouva umožňuje právě využití té výjimky, kterou schengenská smlouva dává, to znamená, že budou určena ještě další místa k překračování státních hranic, která budou moci být překračována kýmkoliv, bez jakéhokoliv povolení. Těchto dalších míst je v tuto chvíli určeno na česko-slovenských hranicích 72. Chci tedy zdůraznit, že v podstatě ve všech místech, která dnes jsou občany Slovenské republiky nebo občany České republiky využívána k překračování hranic mimo hraniční přechody, bylo vyhověno. My jsme požádali všechny obce v pomezí i krajské úřady, aby nám řekly, která místa mají být těmito určenými místy, všem těmto požadavkům, které vzešly ze samosprávy, bylo vyhověno. Z české strany jich bylo řádově 50, ze slovenské strany od slovenských obcí to bylo asi 20 míst, která nad rámec tohoto požadovaly, a cizinecká policie podle svých zkušeností ještě o ta dvě místa, kde ten rozdíl je, to rozšířila.
Kromě těchto určených míst pro překračování státních hranic mimo hraniční přechody bude podle této smlouvy dále ulehčeno překračování hranic způsobem, že na povolení bude možno překračovat státní hranici kdekoliv - kdekoliv mezi občany České republiky a občany Slovenské republiky. Pokud jde o povolení, tak to povolení bude vydáváno policejním orgánem a bude možno si požádat o vydání tohoto povolení na kterémkoliv referátu cizinecké policie.
Zároveň bych chtěl zdůraznit, že podle našeho názoru - a vím, že je to také názor když ne všech, tak některých lidí, kteří se zabývají rozšiřováním cestovního ruchu v příhraničí - tato smlouva umožňuje velmi výrazně rozšířit pohyb osob na česko-slovenském pomezí tím, že dosavadní právní úprava umožňovala překračovat hranice mezi Českou a Slovenskou republikou pouze občanům České republiky a občanům Slovenské republiky. Tato smlouva umožní, aby překračování státních hranic mimo hraniční přechody bylo umožněno i všem občanům Evropské unie, což v současné době možné není, ale také všem občanům států, se kterými nebude mít ani jedna ze smluvních stran vízovou povinnost, to znamená ty státy, které jsou na tom takzvaném bílém listě Evropské unie ve vazbě na vízový režim. Jinými slovy, znamená to, že proti současnému stavu se umožní rozšířit cestovní ruch do těchto oblastí nejen pro občany České a Slovenské republiky, ale i pro ostatní občany celé Evropské unie a bezvízových cizinců. S tím, že se těmto bude umožňovat a umožňuje podle této smlouvy i využívání turistických přeshraničních stezek, protože tam je několik stezek, které v mnoha místech přetínají státní hranici, a tato smlouva umožňuje, aby se tyto stezky mohly bez problémů využívat - znovu říkám - jak občany smluvních států, tak občany Evropské unie.
Samozřejmě je na místě nebo byla by na místě otázka, proč tuto smlouvu projednáváme až nyní, protože je druhá polovina února a za několik měsíců tato smlouva musí vstoupit v platnost. Ta odpověď je vcelku jednoduchá. K jakékoliv smlouvě je zapotřebí vůle těch, kteří mají tuto smlouvu uzavřít. My jsme již v roce 2000 rozjeli se slovenskou stranou jednání o tom, aby tato smlouva se připravovala v poměrně velkém klidu. V roce 2001, konkrétně 22. listopadu 2001, byl v České republice na jednání slovenský ministr vnitra, tehdy pan Šimko, s kterým mělo dojít k dohodě na postupu harmonogramu, jak tato smlouva bude projednávána. Nicméně pan Šimko tehdy oznámil, že nehodlá o této smlouvě Slovenská republika vyjednávat z důvodů, že byla přesvědčena, že nebude zapotřebí takovýto smluvní dokument přijímat. Byla vypracována analýza ve vazbě na schengenskou smlouvu, ve vazbě na právo Evropských společenství. Posléze slovenská strana shledala, že náš výklad je správný, že tuto smlouvu musíme uzavřít, pokud nechceme zapříčinit to, aby se hranice mezi Českou a Slovenskou republikou mohly překračovat pouze na hraničních přechodech.
***