(12.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Ano, v době takzvané velké hospodářské krize ve 30. letech. Protože metodika měření míry nezaměstnanosti v té době byla odlišná, je dobře použít jiného srovnání, a to počtu nezaměstnaných na tisíc obyvatel. Zatímco v lednu 2004, tedy dnes, máme v naší zemí 55 nezaměstnaných na tisíc obyvatel, v lednu 1933 jsme měli 59 nezaměstnaných na tisíc obyvatel. Vidíte, že rozdíl již není příliš vysoký, a že jestliže doba třicátých let byla a dosud je nejen v našich, ale i ve světových dějepisných učebnicích líčena a pojmenována jako doba velké hospodářské krize, pan premiér Špidla má dobře zaděláno na to, aby doba jeho vládnutí byla pojmenována jako doba ještě větší hospodářské krize.
Když se podíváme do novin, do volebních programů, do toho, co sociální demokracie slibovala ještě před několika měsíci a lety, uvidíme obrázek úplně jiný. Například premiér, tehdy ministr práce a sociálních věcí a místopředseda vlády Vladimír Špidla, prohlásil 5. března 2001, tedy před necelými třemi lety v Ostravě pro deník Svoboda. Cituji: "Předpokládám, že nezaměstnanost na Ostravsku by mohla do konce příštího roku klesnout až o 6 %." Jaká je skutečnost? Tehdy byla nezaměstnanost v ostravském okrese 16,7 %, podle představ tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Špidly měla klesnout do konce roku 2002 na 10,7 %, ale skutečnost 12.02 je 17,2 %, skutečnost leden 2004 je 19 %.
Na základě takových a podobných slibů ve volebním programu se stala sociální demokracie v roce 2002 vítězem červnových voleb a sestavila vládu, která za 16 měsíců své administrativy vyrobila dalších více než 90 tisíc nezaměstnaných.
Vladimír Špidla se ve své odpovědi na písemnou interpelaci pana poslance Fajmona mýlí, když tvrdí, že současná nezaměstnanost má strukturální povahu. Strukturální povaha nezaměstnanosti totiž předpokládá jednu věc - totiž že místa zanikají, ale že také místa vznikají. To je povahou tzv. strukturální nezaměstnanosti, jak se může pan premiér dočíst v učebnicích. Znamená to, že se mění hospodářská základna ať už v průmyslu, zemědělství či v terciárním sektoru. Proto logicky zanikají místa v těch odvětvích, která jsou v útlumu, ale naopak vznikají místa v odvětvích, která na jejich místě vznikají. Problémem České republiky posledních let vlády sociální demokracie je, že místa pouze zanikají, a vznikají v daleko menší míře. Proto nezaměstnanost roste.
Nezaměstnanost nemá ani cyklickou povahu, to znamená druhou příčinu, kterou se v ekonomii vysvětluje existence nezaměstnanosti. Cyklická povaha spočívá v tom, že ekonomiky, jak procházejí hospodářskými cykly, jsou ve fázi konjunktury, ve fázi stagnace či deprese, opět ve fázi oživení a konjunktury. Tento cyklus generuje také jistou míru nezaměstnanosti, které se říká cyklická. Podíváme-li se do grafu poklesu nezaměstnanosti v České republice od roku 1998, tak vidíme, že míra nezaměstnanosti nemá s hospodářskými cykly nic společného, neboť v dobách, kdy hospodářství bylo ve stagnaci, či dokonce mírně klesalo, tedy na konci 90. let, nezaměstnanost byla relativně podstatně menší, než je nezaměstnanost dnes, kdy ekonomika sice dýchavičně, pomalu a s problémy, nicméně přece jen roste. Například v roce 1998, který premiér ve svém projevu nazval obdobím krize, byla nezaměstnanost v průměru mezi 5,5 až 7,5 %. Naopak v roce 2003, což je loňský rok, který vláda považuje za úspěšný, alespoň podle jejích vlastních slov, se nezaměstnanost pohybuje mezi 9,4 % v nejúspěšnějším měsíci květnu a 10,3 % v závěru loňského roku, což bylo předzvěstí rekordu následně v lednu. Znamená to, že žádná korelace mezi hospodářským cyklem a mírou nezaměstnanosti se v posledních šesti letech nedá najít.
Příčiny trvale rostoucí nezaměstnanosti v naší zemi jsou úplně jinde. Jestliže bychom chtěli být struční, musíme konstatovat, že jsou zhruba ve třech nebo čtyřech okruzích problémů.
Za prvé je to nepochybně deformace trhu práce, která je nadále stále více a více distorzována dalšími a dalšími novelami zákoníku práce, s nimiž vláda přichází. Proto tvrzení premiéra Špidly v odpovědi na interpelaci, že novelizovaný zákoník práce povede ke zlepšení podmínek na pracovním trhu, je naprosto mylné a absurdní. Opak je pravda.
Druhým klíčovým argumentem je míra regulace, to znamená likvidace podnikatelského prostředí tím, že potenciální podnikatelé stále více a více zakopávají o překážky, které jim administrativa klade do cesty. V jedné debatě jsem to jednoduše nazval: podnikatelé po vás, vládo, nechtějí nic jiného, než abyste jim přestali házet klacky pod nohy, což se děje ve stále větší a větší míře.
Dalším faktorem je daňová zátěž. Je to jeden z nejdůležitějších faktorů. Je ale poněkud zpozdilé od premiéra Špidly a vicepremiéra Sobotky, že se ve své debatě orientovali pouze tímto směrem. Daňová zátěž je podmínkou nutnou, ale nikoli postačující. Jinými slovy - i kdyby komunisté ve svých nejlepších letech, kdy vládli této zemi, snížili daňové zatížení na nulu, samozřejmě by to na výkonnost ekonomiky nemělo žádný vliv, protože důležité jsou ostatní faktory, o nichž hovoříme, které jsou teprve zárukou toho, že lidé jsou motivováni něco dělat, starat se o sebe a tím i o druhé.
***