(12.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Tato místnost zažila hodně věcí v dějinách této republiky, tato místnost by si zasloužila více důstojnosti, více vážných argumentů, více solidnosti, více serióznosti. Bavme se na této rozumné úrovni, říkejme argumenty celé, neříkejme jejich polovinu. Bavit se o těchto půlkách skutečně nemá úroveň, které je hodna tato místnost, tato síň, tato Poslanecká sněmovna. Váš politický cirkus si odvezte tam, kam patří, do sídla ODS, a tam si ho předvádějte lidem, kteří chtějí slyšet na to, co říkáte. Děkuji. (Tleskají poslanci ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Sobotkovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jan Zahradil. Poté vystoupí předseda klubu KSČM Pavel Kováčik.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Je vidět, že jsme skutečně ťali do živého. Nicméně chtěl bych zareagovat na poznámku pana ministra Palase. Já myslím, že pan kolega Tlustý si ocenění zejména z jeho úst velmi váží.
Chtěl bych nicméně pana ministra Palase ujistit - a myslím, že všichni, kdo sledují situaci, kdo čtou noviny, kdo poslouchají televizi a vidí, jak se vyvíjí politika v této zemi, že to není ODS, kdo je ve fázi hledání nového předsedy. (Smích a potlesk zprava.) Já vím, že ten nerudovský problém "kam s ním" je občas obtížné řešit. Já věřím, vážení kolegové ze sociální demokracie, že si ho časem vyřešíte, ale mohu vás ujistit, že o jednoho Špidlu více nebo o jednoho Špidlu méně neřeší základní problém této země, protože základním problémem této země není ten předseda vlády, ale je to vaše politika, vážení přátelé. (Tleskají poslanci ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji Janu Zahradilovi. V tuto chvíli vystoupí s faktickou poznámkou, a tudíž opět s předností pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za slovo. Já nebudu zdržovat více, než mohu, tedy dvě minuty.
Dovolte, abych svému ctihodnému kolegovi panu poslanci Sobotkovi věnoval volnou parafrázi myšlenky génia sociální demokracie pana prvního místopředsedy Stanislava Grosse. Dovolím si přeložit jeho výzvu "s koní dolů" na výzvu "ven z akvária". Pane ministře Sobotko, zkuste na chvíli povylézt z té skleněné koule jménem Parlament České republiky a zapomeňte na to, že my jsme tu od toho, abychom hodnotili naše vystoupení a vlastní práci. Účet nám vystavují voliči. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. V tuto chvíli už je příležitost pro Pavla Kováčika, předsedu klubu KSČM.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. (Hlas z lavic: Soudruzi, ke strojům!) Pan kolega Kopecký je také plný humoru - soudruzi, ke strojům!
Přátelé, kolegyně, kolegové, měl jsem dojem, že se v této chvíli Poslanecká sněmovna zabývá problémem, který skutečně trápí celou naši zemi. Tu více, tu méně, regionálně rozdílně, ale problém nezaměstnanosti je problémem natolik vážným, že různé ty odskoky, které tady dvě politické strany předvádějí, do humorné polohy či k jinému tématu, např. rekonstrukce nejvyššího vedení, mi připadají jako znevážení celého toho problému, který jsme povinni řešit. Jsem přesvědčen o tom, že když jsme chtěli jako poslanecký klub KSČM zařadit na začátku této schůze bod jednání Poslanecké sněmovny, aby tato sněmovna řešila seriózně problém nezaměstnanosti, měli jsme na mysli, že tento sbor se musí zabývat seriózně problémem, který za této konstelace v té tzv. tržní ekonomice není úplně řešitelný, ale jehož řešení jsme schopni dosáhnout alespoň v únosné míře v této zemi. Místo toho jsme tady svědky, že ti, kteří ten problém začátkem 90. let nastartovali - a zmíním jenom pro příklad dva příklady pro názornost: výprodej kapacit, nesmyslná privatizace, likvidace celých průmyslových odvětví - dnes obviňují ty, kteří se byť jenom v rámci svých možností, které jsou velmi omezené, pokoušejí tento problém nějak vyřešit. Je to od pana kolegy Tlustého a ostatních kolegů z ODS něco jako výkřik zloděje, který křičí "chyťte zloděje!". Není to problém posledních let, není to problém onoho grafu, který se s oblibou ukazuje, že za vlády ODS byla nezaměstnanost pouze v rámci 5,7 či tak nějak, zatímco teď je deset celých něco. Problém nezaměstnanosti je skutečně problém, který je založen dlouhodobě a je založen tímto systémem, který tady panuje.
My se tady pokoušíme řešit, a pouze nedokonale řešit, důsledky toho, jaká politika tady posledních 15 let z pohledu ekonomického, z pohledu nezaměstnanosti nebo zaměstnanosti panuje. My se tady, vážení přátelé, zatím - aspoň co slyším v této rozpravě - vůbec nedotýkáme základních příčin toho dramatického růstu nezaměstnanosti. Já bych chtěl poprosit všechny, kdo tohoto kolbiště využívají pro to, aby se vzájemně uráželi, aby se předváděli před národem, že oni za to nemohou, to ti druzí, aby se skutečně nad problémem zamysleli a konečně přinesli - ať již je to vládní koalice, nebo pravicová opozice, která nese značný díl viny na tom, jaký stav dnes je - nějaká seriózní řešení.
Já vám velmi děkuji za to, že jste mě vyslechli.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pavlu Kováčikovi. Hovořit bude pan poslanec Martin Říman, připraví se paní poslankyně Alena Páralová.
Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vystoupení ministra Palase a ministra Sobotky bylo skutečně velmi hodnotným a věcným příspěvkem do debaty o nezaměstnanosti, po které tak volal jejich předřečník premiér Vladimír Špidla. Mimochodem, docela by mě zajímalo, proč v tomto okamžiku není v této místnosti přítomen ministr Škromach? Ministr práce a sociálních věcí, který nepochybně nezaměstnanost a problémy nezaměstnanosti má v popisu práce. Je dvanáct hodin, možná šel na oběd. (Šum. Hlas z lavic: Buďte seriózní.) A zároveň bych žádal zde přítomné blízko sedící poslankyně, aby mi neskákaly do řeči, jak je to jejich dobrým zvykem.
Míra nezaměstnanosti v České republice se s největší pravděpodobností blíží historickému rekordu. Z hlediska existence České republiky již toho rekordu dosáhla několikrát a lednová čísla jsou novým rekordem. Ale ona se dokonce blíží překonat rekord, který byl na území Československa, tedy České republiky zaznamenán v historicky vzdálenější době, v době, kterou jsme se ve školách učili považovat za dobu opravdové krize, dobu jistého hospodářského temna, dobu problémů, dobu, kdy ekonomické problémy daly vzniknout autoritářským a totalitním režimům v nejedné zemi v Evropě.
***