(10.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Přesuny v rámci daně z přidané hodnoty a spotřebních daní jsou dány z větší části požadavky Evropské unie, z menší části poté snahou vlády dodržet rozpočtový rámec a kompenzovat snižování přímých daní právě těmito přesuny. Proto i když dochází ke zvýšení daně z přidané hodnoty v celkovém zatížení, navzdory tomu, že se snižuje základní sazba daně z přidané hodnoty z 22 na 19 procent, přesto vláda přistupuje k tomu, že se snižuje daň z příjmů právnických osob, snížila se daň z převodu z nemovitostí, sníží se daňové zatížení manželů s dětmi, sníží se daňové zatížení rodin s dětmi, sníží se daňové zatížení firem v oblasti odpisové politiky. To jsou změny, ke kterým dochází na straně přímých daní, a tyto jsou rozpočtově kompenzovány změnami v oblasti nepřímých daní tím, že jsme provedli k 1. lednu změny ve spotřební dani, a tím, že provádíme k 1. květnu definitivní úpravy v dani z přidané hodnoty.
Právě proto, že některé přesuny, které jsou velmi citlivé a které jsou spojeny se vstupem do Evropské unie, vláda nechtěla učinit dříve než v nejpozdějším možném termínu, je to právě termín 1. května letošního roku. Jedná se zejména o stavební práce, které nesouvisejí s bydlením, které přeřazujeme až v tom nejpozdějším možném termínu, a přeřazujeme je nikoliv do 22 procent, jak bychom to museli učinit, kdybychom prováděli čistou harmonizaci, ale přeřazujeme je do 19 procent právě proto, že neprovádíme jenom čistou harmonizaci, ale současně dochází i k restrukturalizaci daně z přidané hodnoty, k restrukturalizaci zdanění, k restrukturalizaci našeho daňového systému. To nám umožní, abychom vstup do Evropské unie a s ní spojené šoky, které se budou týkat zvýšení cen u některého zboží, absorbovali přijatelnějším způsobem, aby nedocházelo u těch položek, které se harmonizují, ke zvýšení daňového zatížení o 17 procent, ale aby došlo ke zvýšení daňového zatížení pouze o 14 procent. Domnívám se, že to je změna, která rozhodně přispěje k tomu, abychom se s výrazným přesunem ze snížené do základní sazby u některého zboží a položek byli schopni na straně výdajů veřejných rozpočtů jako celku lépe vyrovnat, než kdybychom ponechali základní sazbu v pohodlné pozici 22 procent a nedělali nic s vnitřní strukturou daně z přidané hodnoty.
Tato vláda by měla samozřejmě jednodušší pozici, kdyby minulé vlády nalezly odvahu k tomu, aby sblížily sazby daně z přidané hodnoty. Existoval na to dostatek času, ty kroky se mohly rozložit do delšího časového období.
A chtěl bych připomenout Poslanecké sněmovně jednu důležitou věc, na kterou si pravděpodobně všichni pamatujeme. Vláda již jednou přišla s návrhem na to, aby došlo k prvnímu sbližovacímu kroku v oblasti daně z přidané hodnoty. Navrhla snížení základní sazby na 21 procent a zvýšení snížené sazby na 7 procent. To byl první krok, který jsme navrhovali právě s očekáváním toho, že nejpozději k datu vstupu do Evropské unie budeme muset velké množství zboží a služeb přesunout ze snížené do základní sazby, a tímto prvním krokem jsme se snažili vytvořit určitý lepší časový předpoklad toho, aby se tyto kroky lépe rozložily a aby je reálná ekonomika byla schopna lépe absorbovat.
Tento návrh byl v Poslanecké sněmovně odmítnut. A chtěl bych jenom připomenout, že proti tomuto sbližovacímu kroku hlasovaly jak poslanecký klub ODS, tak poslanecký klub KSČM. Kdyby tehdy tento krok prošel, nemuselo teď v rámci vstupu do Evropské unie ať už k 1. lednu, nebo k 1. květnu docházet ke zvýšení o 14 procent, ale mohlo dojít možná jenom ke zvýšení o 10 nebo o 11 procent, pokud by Poslanecká sněmovna akceptovala první pokus o sblížení daně z přidané hodnoty, který vláda do Poslanecké sněmovny předložila. Domnívám se, že to se stala chyba v Poslanecké sněmovně při hlasování. Mohli jsme být dnes v daleko lepší pozici vůči reálné ekonomice, když vysvětlujeme konkrétní dopady sblížení sazeb daně z přidané hodnoty, ty změny, ke kterým dochází v rámci vstupu do Evropské unie.
Ale znova opakuji. Je nutné velmi pečlivě rozlišovat, a poukazuji na to ve svém vystoupení opakovaně, že jsou zde dvě skupiny změn. První skupina změn, o které v tuto chvíli podle mého názoru nelze polemizovat, to jsou změny harmonizačního charakteru. Druhá skupina změn, která přirozeně může být podrobena široké polemice a široké diskusi, to jsou změny, které mají kompenzovat snižování přímých daní a nesouvisejí přímo se vstupem do Evropské unie. To zde chci znovu zdůraznit, protože velmi často v diskusi dochází ke směšování položek, které souvisejí se vstupem do Evropské unie, a ke směšování kroků, které souvisejí se snahou vlády kompenzovat plánované snížení přímých daní právě v oblasti nepřímých daní, konkrétně restrukturalizace daně z přidané hodnoty.
Proto se domnívám, že v tuto chvíli již nelze polemizovat o takové věci, jako je přesun restauračních a stravovacích služeb do základní sazby. To je prostě nezbytný krok, který musíme realizovat, protože se Evropská unie nedohodla na tom, že je možné, aby si členské státy, pokud nemají vyjednané výjimky, ať už trvalé nebo přechodné, ponechaly restaurační a stravovací služby ve snížené sazbě. Česká republika má povinnost harmonizovat v této oblasti a nelze v tuto chvíli vzpomínat na doby, kdy jsme zde rozhodnutím Poslanecké sněmovny tyto položky přesouvali ze základní do snížené sazby, ačkoliv již v té době byla paralelně vedena přístupová jednání a bylo zřetelné, že Česká republika neuplatňuje tuto věc jako svoji klíčovou prioritu z priorit v rámci vyjednávání výjimek, které souvisely s přístupovou smlouvou České republiky k Evropské unii.
Významná otázka, která zde byla položena v diskusi, se týká otázky rozpočtového rámce a dodržení schodku státního rozpočtu, tak jak byl schválen Poslaneckou sněmovou v tomto roce. Chtěl bych říci, že vláda nepodniká a nepodnikne kroky, které by bez souhlasu Poslanecké sněmovny exekutivním rozhodnutím vlády mohly vést k výraznému překročení schodku státního rozpočtu, tak jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou. Chtěl bych říci, že vláda přirozeně musí realizovat výdaje a bude realizovat výdaje, které budou schváleny ve formě zákona, a výdaje, které mají mandatorní povahu a vyplývají z již dříve schválených zákonů Poslanecké sněmovny. To je povinnost, která vyplývá i z rozpočtových pravidel státu, a vláda se každý rok musí vyrovnat, ať tak či tak, s tím, že některé mandatorní výdaje překročí predikovaný rámec, který byl predikovaný v době, kdy se sestavoval státní rozpočet, a vláda se každý rok musí vyrovnávat s tím, že během roku schválí parlament legislativní kroky, které například už v daném fiskálním roce zvýší výdaje vlády a zvýší výdaje nad rámec schváleného státního rozpočtu a rozpočtového schodku.
Chtěl bych říci, že v tom se situace nezmění, že budeme realizovat pouze takové výdaje, které jsou buď schváleny v zákonu o státním rozpočtu, anebo jsou schváleny jinou zákonnou formou Poslaneckou sněmovnou a Senátem, resp. Poslaneckou sněmovnou. Není jiná cesta a vláda přirozeně nebude porušovat rozpočtová pravidla a nebude vybočovat z toho, jakým způsobem od roku 1993 Česká republika hospodaří. Zájmem vlády přirozeně je, aby byl dodržen navržený schodek a schválený schodek zákona o státním rozpočtu. Proto poté, kdy budou schváleny daňové změny a bude možné přesně stanovit jejich dopad na příjmovou a výdajovou stranu v nejbližších letech, a poté, kdy budou případně schváleny zákony o sociálních kompenzacích, předložím vládě návrh na úpravu výdajových limitů, na restrukturalizaci týkající se výdajů v letošním roce a s příslušným návrhem přijdeme do rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, který má pravomoc takovéto změny ve větším rozsahu týkající se restrukturalizace výdajů státního rozpočtu projednat a schválit. Čili vláda je připravena poté, kdy parlament legislativně definuje změnu výdajů a příjmů v letošním roce, učinit všechny nezbytné kroky a všechny přijatelné a možné kroky k tomu, abychom se co nejvíce přiblížili k deficitu státního rozpočtu, který byl schválen zákonem o státním rozpočtu na rok 2003.
Současně chci znovu potvrdit, že změny, tak jak jsou koncipovány ze střednědobého hlediska, nezvyšují daňovou kvótu, kromě příštího roku a částečně letošního roku mají mírný dopad na zvýšení daňové kvóty, v nadcházejících letech budou spíše působit ve prospěch mírného poklesu daňové kvóty. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka. I daňová kvóta je především ovlivněna hospodářským růstem. Předpokládáme, že hospodářský růst v příštích letech bude postupně akcelerovat a hospodářský růst bude akcelerovat nad rámec původních propočtů, ze kterých vycházel i kolega Kocourek, když zde zmiňoval čísla, která se týkají daňové kvóty a jejího vývoje v nadcházejících letech na základě zatím schválených zákonných předloh týkajících se zejména daňové oblasti.
***