(9.50 hodin)
(pokračuje Melčák)
Pokud Česká republika bude chtít mezi tyto státy patřit, měla by režim dovozu zboží umožněný článkem 23 šesté směrnice zavést.
Zavedení úpravy podle článku 23 šesté směrnice by zvýšilo kvalitu a atraktivitu podnikatelského prostředí, a to z celé řady důvodů. Zavedení tohoto režimu by jednak podpořilo využití České republiky jako distribučního centra vzhledem k tomu, že uplatnění tohoto režimu by znamenalo snížení nákladů firem při dovozu zboží. To by vytvořilo potenciál pro nové obchodní operace, které by byly realizovány v České republice. Pro Českou republiku by tedy zavedení mechanismu podle článku 23 šesté směrnice bylo možností, jak ovlivnit rozhodování nadnárodních firem při úvahách o umístnění nadnárodního evropského distribučního centra těchto firem, neboť určujícím faktorem pro tato rozhodnutí budou jakékoli příležitosti k úsporám. Tyto úspory jsou nabízeny právě zavedením mechanismu umožněného článkem 23, přičemž je přirozené, že pokud výhoda umožněná tímto článkem někde bude upravena a v jiném státě nebude k dispozici, tak stát, kde je možné využít tento mechanismus, bude jasně preferován v úvahách souvisejících s přesunem zboží v rámci rozšířené Evropské unie.
Navrhovaná úprava, jejíž podrobnosti, jak jsem zmínil, přednesu v podrobné rozpravě, by měla významné efekty také pro výrobní společnosti, neboť navrhovaná možnost odkladu při platbě DPH bude důležitým faktorem, který výrobní společnosti budou významně zvažovat nejen při rozhodování o umístění investice v České republice, ale také při úvahách o dalším setrvání v České republice. Nebude-li totiž řízení podle článku 23 šesté směrnice v přistupujícím státě implementováno, podniky budou téměř určitě hledat možnosti proclívat dovozy ze třetích zemí v jiném členském státě s výhodnější související administrativou, aby se vyhnuly negativnímu dopadu na cash-flow souvisejícímu s nutností financovat DPH při dovozu. Je možné v této souvislosti uvést, že např. pro rakouskou vládu, která zavedla tento režim teprve nedávno, tedy několik let po vstupu do Evropské unie, znamenalo zavedení režimu podle článku 23 způsob, jak mohlo být zajištěno, aby Rakousko zůstalo konkurenceschopné v rámci rozšířené Evropské unie z hlediska místa dovozu zboží. Ze stejného důvodu počítá v tuto chvíli se zavedením tohoto mechanismu také Spolková republika Německo a z nově přistupujících také Maďarsko. Myslím si, že je důležité, abychom si to uvědomili.
S využitím řízení podle článku 23 šesté směrnice je spojen také přímý příjem pro státní rozpočet z titulu vybraného cla. Stát, ve kterém je zboží pocházející ze zemí mimo Evropskou unii propuštěno do volného oběhu, je totiž oprávněn k příjmu ve výši 25 % z vyměřeného cla. Zbytek vybraného cla, tedy 75 %, je příjmem rozpočtu Evropské unie. Dojde-li k proclení v jiném členském státě a k následnému přesunutí zboží do jiného členského státu, celní úřady státu určení už nebudou v takovém případě samozřejmě oprávněny k výběru cla, neboť to již bylo vybráno ve státě, kde bylo zboží do volného oběhu propuštěno.
V této souvislosti pak je třeba uvést, že dalším přínosem zavedení režimu dovozu zboží podle článku 23 je také potenciál k udržení pracovních míst a příležitost k dalšímu profesnímu růstu pro celní úředníky, s ohledem na uplatnění administrativních celních procedur uvnitř rozšířené Evropské unie. Z tohoto důvodu podporují, podle mých informací, tento pozměňovací návrh také zástupci Generálního ředitelství cel.
Dovolte mi, abych k významu přijetí zmíněného pozměňovacího návrhu ještě před vstupem České republiky do Evropské unie uvedl:
Tento pozměňovací návrh zatraktivňuje režim dovozu zboží po vstupu České republiky do Evropské unie, což je významné zejména v souvislosti s rozšířením Evropské unie, neboť v rozšířené Evropské unii je významné zvolit takovou úpravu DPH, která bude z hlediska podnikatelské veřejnosti konkurenceschopná s ostatními členskými státy Evropské unie.
Konkurenceschopná úprava DPH, tedy úprava, která bude příznivá pro cash-flow firem dovážejících zboží, přitom bude znamenat předpoklad pro zvýšený objem dovozů, zvýšení atraktivnosti podnikatelského prostředí pro výrobu firem, které s využitím různých typu celních režimů své zboží následně vyvážejí - např. výroba spotřební elektroniky, subdodavatelé automobilového průmyslu apod.; bude znamenat zvýšenou možnost pro realizaci podnikatelských aktivit v České republice a tím také potenciál pro nárůst zaměstnanosti a vedle toho také přímý příjem pro státní rozpočet s ohledem na rozpočtové určení prostředků vybraných na clech z dovážených výrobků.
S ohledem na rozšíření Evropské unie je přitom zřejmé, že podnikatelé budou nastavovat režim dovozu zboží do nově přistoupivších členských států již nyní, tedy ještě před vstupem České republiky do Evropské unie, aby již od data vstupu mohli být připraveni na novou situaci vzniklou rozšířením Evropské unie. Proto pokud by tento pozměňovací návrh nebyl přijat již v souvislosti s právě projednávaným zákonem, který má nabýt účinnosti k datu vstupu České republiky do Evropské unie, je velmi pravděpodobné, že jednotliví investoři a jednotlivé společnosti nastaví režim dovozu zboží přes nové členské státy, které tento režim zavedou již nyní, a tak ani v případě dodatečného zavedení mechanismu dle článku 23 šesté směrnice Evropského společenství o DPH ze strany České republiky to pak již nebude pro tyto společnosti důvod, aby již zavedený způsob dovozu zboží měnily. Tím by Česká republika promarnila jeden z významných potenciálů vstupu České republiky do Evropské unie, který může velmi výrazně zvýšit atraktivitu podnikatelského prostředí v rámci rozšířené Evropské unie.
Ještě něco k vlivu režimu podle článku 23 šesté směrnice na české výrobce a malé a střední podniky a na příjmy státního rozpočtu.
Přijetí navrhovaného opatření znamená příznivé nastavení cash-flow dopadů režimu placení DPH ve prospěch subjektů, které budou dovážet zboží do České republiky a budou jej v České republice také propouštět do volného oběhu. S ohledem na zavedení tohoto opatření ve státech sousedících s Českou republikou přitom bude možné vhodně nastavit cash-flow dopady související s placením DPH za dovážené zboží i bez tohoto, že by toto opatření zavedla Česká republika, a to tak, že dovoz bude realizován přes stát, kde dané opatření bude zavedeno /např. státy sousedící s Českou republikou - Rakousko, Spolková republika Německo, Maďarsko, dále pak např. Holandsko, kde se to ve velké míře děje již dnes, Belgie apod./ a následně pak bude zboží dovezeno do ČR v rámci rozšířené Evropské unie. Ve státě, kde bude realizováno propuštění zboží do volného oběhu, přitom bude zároveň vybráno clo, a jak již bylo uvedeno, 25 % vybraného cla je příjmem státního rozpočtu státu, kde bylo clo vybráno.
Je přitom zřejmé, že nastavení režimu dovozu zboží přes stát, kde bude či je tento režim zaveden, je snadnější právě pro velké společnosti než pro české malé a střední podniky. Nezavedením tohoto režimu v České republice by proto došlo ke snížení konkurenceschopnosti malých a středních podniků České republiky. Časová hodnota peněz ve prospěch státního rozpočtu České republiky z titulu vybrané DPH by přitom i při nezavedení tohoto opatření stejně nebyla realizována, neboť velké podniky budou schopné si nastavit režim dovozu zboží přes státy, kde toto opatření zavedeno bude. To ovšem může pro tyto společnosti znamenat určité zvýšení logistických nákladů na dopravu zboží ze států, kde bude toto opatření zavedeno, což by znamenalo snížení konkurenceschopnosti České republiky z hlediska realizace výrobních aktivit. Z tohoto důvodu je také zřejmé, že výrobní společnosti budou přirozeně motivovány umístit své výrobní aktivity do států, kde toto opatření bude zavedeno, neboť to pro ně bude atraktivní jak z hlediska uplatňování DPH, tak z hlediska logistických nákladů.
***