(17.20 hodin)
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážené dámy a pánové, prezident republiky vrátil Poslanecké sněmovně zákon přijatý dne 15. prosince, kterým se mění zákon 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Pan prezident uvádí dva hlavní důvody svého postupu.
Zákon prý citelným způsobem narušuje rovnováhu mezi třemi složkami moci v neprospěch moci zákonodárné.
K tomu lze uvést toto. Možnost, aby rozhodnutí Mezinárodního soudu bylo provedeno tím, že vláda podá Ústavnímu soudu návrh na zrušení platného právního předpisu, je zakotvena již ve v současné době platném znění zákona o Ústavním soudu. Novela tedy nijak nenarušuje větším způsobem rovnováhu moci.
Za druhé. Negativní zákonodárství, tedy možnost zrušit platný právní předpis, má Ústavní soud nejen v souvislosti s rozhodnutím Mezinárodního soudu, ale také v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů podle první hlavy druhé části zákona o Ústavním soudu. K podání návrhů jsou oprávněni jak zástupci moci zákonodárné, tak i moci soudní a výkonné.
Za třetí. Parlament má při nápravě porušení mezinárodních závazků své nezastupitelné místo. Ústavní soud má právo předpisy jen zrušovat, nemůže je měnit, nemůže žádná nová ustanovení do právních předpisů vložit. To náleží jakož i dosud pouze moci zákonodárné.
Dále pan prezident uvádí, že náš právní řád bude otevřen zásahům jakéhokoli mezinárodního orgánu či instituce, jejímž je Česká republika členem.
K tomu je třeba uvést toto. Mezinárodní soud je definován jako mezinárodní orgán, jehož rozhodnutí jsou v České republice závazná podle mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu. Aby podle článku 10 Ústavy ČR byla smlouva součástí právního řádu, musí jít o vyhlášenou mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána. Jakýkoli mezinárodní orgán či instituce, kde je Česká republika členem, nebude moci zasahovat do našeho právního řádu. Bude zapotřebí, aby šlo o rozhodnutí mezinárodního orgánu, které je závazné podle mezinárodních smluv, aby tyto smlouvy byly vyhlášeny, aby k ratifikaci těchto smluv dal Parlament souhlas a aby Česká republika byla těmito smlouvami vázána. Je tedy nepochybné, že Parlament si udržuje i dál rozhodující roli ve formě ratifikace smluv ve smyslu článku 10 Ústavy ČR. Nemůže jít o smlouvy uzavřené jen vládou nebo ministerstvem, tím méně, pokud by taková smlouva byla uzavřena v rozporu s ústavně právními předpisy.
Pan prezident dále vytýká formulaci "pokud vláda zrušení nebo změnu nemůže zajistit jiným způsobem", že je vágní, ale už podle dosavadních předpisů Ústavní soud rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí Mezinárodního soudu, pokud je nelze provést jinak. Ústavní soud tedy je až poslední instancí v případě, že se náprava nepodaří jiným způsobem.
Ještě i další námitky, i drobné, jako je nebezpečí dvou protichůdných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, lze rovněž vyvrátit tím, že v nově uvedeném ustanovení § 72 odst. 6 má stěžovatel povinnost o podání dovolání k Nejvyššímu soudu Ústavní soud informovat, takže k žádným takovým střetům nemůže dojít.
Poslední výtkou pana prezidenta je omezení možnosti obnovy řízení pouze na trestní věci. O tom byla v Poslanecké sněmovně diskuse. Vládní návrh obsahoval obě možnosti. Zde se k pozměňovacímu návrhu možnost obnovy v občanskoprávních věcech vypustila a zůstala pouze možnost obnovy v trestních věcech. Takové omezení existuje i v jiných státech, například ve Francii, možnost obnovy řízení alespoň v trestních věcech se doporučuje výborům ministrů Rady Evropy, protože právě v trestních věcech může dojít k nejfrapantnějšímu porušení práv a svobod tím, že to, co Mezinárodní soud vytkl, nelze u nás jednoduchým způsobem obnovou před Ústavním soudem napravit. Není to tedy omezení, které je možno považovat za svévolné a diskriminující. V občanskoprávních věcech lze se domáhat nápravy postupem podle standardních předpisů.
Primární účel schválené novely zákona o Ústavním soudu je zvýšit ochranu jednotlivců vůči zásahům státu. Toho novela dosáhla. Účelem novely a ani v jejích možnostech není nějaké omezení jiných mocí - zákonodárné a výkonné. Žádám proto vážené paní poslankyně a pány poslance, aby zákon svými hlasy znovu podpořili i proti vetu pana prezidenta. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Čermákovi a ptám se pana poslance Stanislava Křečka, který je zpravodajem ústavně právního výboru, zda hodlá vystoupit. Není tomu tak. V této chvíli otevírám rozpravu. Písemné přihlášky nemám, rozpravu končím.
Připomínám, že článek 50 odstavec 2 Ústavy ČR stanoví, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Dámy a pánové, věřím, že mohu přednést následující usnesení: "Poslanecká sněmovna setrvává na zákonu, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů podle sněmovního tisku 284/3."
***