(Jednání pokračovalo v 9.20 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, je 9.20 hodin, vypršela lhůta pro přestávku poslaneckého klubu KDU-ČSL a vzhledem k tomu, že všechna důležitá fakta a skutečnosti již zazněly, přikročíme k hlasování. Dám možnost panu zpravodajovi nám říci své doporučující či nedoporučující stanovisko. (Zpravodaj doporučuje, ministr také doporučuje.)
Prosím o nastavení kvora. Děkuji.
Předpokládám, že všichni, kdo chtějí se účastnit hlasování, jsou přítomni. Přikročíme k hlasování.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 900 a ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Z přítomných 147 poslanců pro 110, proti 35. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas.
Děkuji panu ministrovi a panu zpravodajovi.
Kolega Tlustý má náhradní kartu č. 17.
Prosím o výsledek kontroly, neboť z jednoho pohledu je hlasů hodně, podívá-li se člověk na to jinak, je jich hodně málo.
Máme za sebou hlasování, považuji bod za projednaný.
V této chvíli je před námi nesouhlas s odpovědí na písemnou interpelaci, se kterou se obrátil na předsedu vlády Vladimíra Špidlu pan poslanec Petr Bratský, a to ve věci výstavby sportovní haly Sazka.
163.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 503 a já otevírám rozpravu, do které se hlásí pan kolega Bratský. Prosím.
Poslanec Petr Bratský: Dobré ráno, pane předsedající, pane předsedo vlády, vládo, kolegyně a kolegové.
Nedaleko odtud přes Vltavu roste sportovní a víceúčelová stavba Sazka Aréna, jejíž cena v korunách představuje nemalé, deseticiferné číslo, div že nesahá po číslu jedenácticiferném. Jde o jednu z největších staveb svého druhu v Evropě, možná dokonce -
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče, že vás přeruším a požádám kolegy z poslaneckého klubu ČSSD, kteří stojí a hovoří, aby si sedli a mlčeli.
Nyní můžete hovořit.
Poslanec Petr Bratský: To jsou mladí sportovní lidé, ty to jistě bude zajímat.
- ve světovém měřítku. Klobouk dolů před staviteli, že se do takového díla pustili, klobouk dolů před myšlenkou, která stála na počátku. Miliardy létají vzduchem, mezinárodní pověst České republiky byla vsazena do banku, a proto mě tak trochu mrazí v zádech, když od premiéra této země dostanu odpověď na svou interpelaci v suchém úřednickém duchu, který praví, že se to vlády vlastně skoro vůbec netýká. Jsem přesvědčen o tom, že projekty tohoto rozsahu si v českých podmínkách zaslouží státní podporu, protože představují na jedné straně vysoké náklady i vysoké riziko negativních dopadů na velký počet voličů, a na straně druhé mohou být ale i zdrojem nemalých příjmů a nepřímých i přímých zisků státu v budoucnosti. Z obou důvodů je na místě, aby vláda České republiky takové projekty podpořila, a to více než dosud, ale získala za to také samozřejmě odpovídající kontrolu nad věcí.
Státní a vládní podpora v podobných případech totiž musí být velmi systematická a vysoce koncepční z hlediska dlouhodobých časových horizontů. Obávám se, že právě v tomto konkrétním případě, kde se prolíná oblast sportu s cestovním ruchem, kulturou i byznysem v mezinárodním měřítku, jednotící vize státu a vládní koncepce citelně chybí. Namísto toho byl dán průchod živelnosti, která může mít i nepředvídatelné následky. Lhostejné přihlížení vlády k živelným dějům na poli velkých mezinárodních sportovně společenských akcí chystaných na našem území, s rozsáhlými přímými i nepřímými dopady na obyvatelstvo a infrastrukturu, téměř jistě bude mít obdobné důsledky jako pozdní pokusy o hašení obdobných problémů v jiných resortech - ve školství, zdravotnictví, kultuře anebo třeba v armádě. Také zde bude absence systémového řešení v počátcích problému vykoupena nákladnými nucenými intervencemi státu v době, kdy už bude vše tak daleko, že nepůjde dělat nic jiného než platit jako mourovatí, a to i s nemalými úroky. A to přitom mistrovství světa v ledním hokeji i stavba haly Sazka mohou být pouhou malou předehrou.
Jak jistě víte, objevily se již v Praze a v České republice i takové projekty, jako je výstavba národního fotbalového stadionu, či myšlenky na pořádání akcí takového rozsahu náročnosti, jako jsou olympijské hry. Jak by to asi dopadlo, kdyby i v takové věci vláda pozdě honila bycha, raději ani nedomýšlejme. Ano, v případě haly Sazky i mistrovství světa v ledním hokeji je již na státní koncepce příliš pozdě. Věci už jsou tak daleko, že nezbývá než doufat ve schopnosti a dobře připravené plány investora, stavitele i pořadatelů. A poděkovat Finům, že nám výměnou termínu konání mistrovství dali o rok více času na řešení našich vlastních vnitřních problémů a něčeho, co bych nazval chaotismem koncepčně-pozemkově-právní situace v této zemi.
Mistrovstvím světa to však ani nezačalo a ani neskončí. Proto jsem považoval jako předseda sportovního podvýboru sněmovny i jako opoziční poslanec za nutné touto interpelací i jejím projednáváním upozornit na hmatatelná rizika visící ve vzduchu, pojmenovat je a vybídnout vládu k vážnému přemýšlení. Jaká cifra vyjde, když sečteme všechny dotace na různé stadiony, hřiště, bazény i jiné stavby sportovního charakteru v poslaneckých obvodech, schválené například nedávno v závěrečné bitvě o každoroční rozpočet? Jde o stamiliony. Jako jsou jistě vynaloženy na bohulibé účely, jejich soustředěné a koncepčně i promyšlené zacílení by bylo mnohem efektivnější.
***