(18.00 hodin)
(pokračuje Sehoř)
Později KDU-ČSL změnila své stanovisko a změna stanoviska vlastně pomohla k tomu, aby tento zákon, tato ostuda naší legislativy, byl přijat. Obávám se, že dneska už ani Unie svobody nebude asi tak tvrdě zastávat stanoviska, která zastávala dříve. Vidím to i podle toho, jak zde nikdo nesedí, takže se zřejmě stydí za to, jaký zákon vlastně teď podporují. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Chtěl bych pomalu skončit tím, že tento zákon je možné jedině zrušit. Nelze ho vůbec opravit. Souhlasím s tím, aby byl zamítnut v tomto jednání a že Občanská demokratická strana s ním nechce nic mít. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Sehořovi. S faktickou připomínkou pan poslanec Jaromír Schling.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, opravdu jenom stručnou poznámku k příkladu, který použil můj předřečník. Kdyby situace, kterou on popsal, nastala, tak by se asi nic závažného nestalo. K žádnému majetku bychom nepřišli, protože naštěstí v demokratických systémech existuje dělba moci a majetek nepřechází tím, že zákon nabude platnosti. K přechodu majetku je potřeba ještě řada exekutivních rozhodnutí. A než by je exekutiva vykonala, bylo by dost času ony zblázněné členy parlamentu zavřít do blázince a jejich rozhodnutí nějakým způsobem změnit.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaromíru Schlingovi. Ještě s faktickou připomínkou pan poslanec Karel Sehoř.
Poslanec Karel Sehoř: K panu poslanci Schlingovi. To už je jenom věc, kdy zasedne Ústavní soud, jestli se to stihne, nebo nestihne. V případě Českých drah se to bohužel stihlo. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Nebudu replikovat tuto záležitost z právního pohledu. Protože nemám žádnou další přihlášku do rozpravy, ani faktickou, obecnou rozpravu končím. Pan ministr má zájem o závěrečné slovo, pan zpravodaj také. Uděluji slovo panu ministru dopravy Milanu Šimonovskému.
Ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Pane místopředsedo, dámy a pánové, cítím povinnost reagovat na podněty a dotazy v diskusi. Myslím si, že střet, který se odehrál v loňském roce při schvalování zákona č. 77, tak se promítá do dnešní diskuse. To střet je. Myslím si, že mnoho z nás, kteří jsou nyní na cestě realizace zákona, tak byli ve své době zastánci části těchto názorů, které zazněly dnes.
Já si skutečně myslím, že by se podstatně lépe pracovalo s živou dopravní cestou než s tzv. mrtvou dopravní cestou, kde se musí složitým způsobem platit její oživování. To jsou věci, které si myslím, že každý z nás musí si zvážit, co vlastně, jaký účel zákona byl před rokem, kdy jsme měli možnost o něm zevrubně debatovat, a jaká je situace nyní. Myslím si, že situace už je naprosto odlišná. A proto vracet se násilně k těmto úvahám podle mého názoru je velmi riskantní, zejména na postavení Českých drah a jejich blízké postavení v evropském systému. Konkurence, která čeká na České dráhy, případně zpochybnění založení Českých drah, pokud by k tomu sněmovna rozhodla, nebo celý Parlament, tak by to samozřejmě bylo pro České dráhy osudové.
Chci říci, že Ministerstvo dopravy se s nálezem Ústavního soudu vyrovnávalo velmi dlouho. Nechali jsme zpracovat řadu expertních posudků, tak abychom se ujistili v tom, že nález Ústavního soudu skutečně byl konzumován. Setkal jsem se se soudcem zpravodajem. Měl jsem s ním velmi dlouhé jednání a potvrdil jsem si, že expertizy, které máme zpracovány, jsou správné. I soudce Holander jednoznačně potvrdil, že měl úmysl, aby tento zákon některá speciální a naprosto zbytečná speciální ustanovení neobsahoval. Zároveň konstatoval, že lhůta byla zvolena právě proto, aby se České dráhy, akciová společnost, dokázaly s tímto nálezem vypořádat. Tato společnost se s tím vypořádala a nebylo úmyslem soudce zpravodaje ve svém nálezu konstatovat, že bylo vše založeno špatně a je to potřeba zrušit. Jeho stanovisko je takové - pokud by tento úmysl měl, tak by to v nálezu uvedl a tento zákon včetně zakládacích ustanovení nové společnosti by zrušil.
Chci říci, že všechny kroky, které byly provedeny, tak již nejsou návratné ani není možné oceňovat majetek zpětně k době, kdy tato společnost vznikla. To znamená, že tento majetek byl inventarizován, myslím si v březnu 2002, a od této doby vlastně uběhl celý rok do nálezu Ústavního soudu a majetek má úplně jiné ocenění. Tak to také bylo konstatováno. My jsme rozebrali i s panem soudcem jednotlivá ustanovení, jednotlivé body jeho zprávy a nálezu a takto se to vyjasnilo.
Co se týká licencí. Zde nález skutečně liberalizuje český železniční trh. Myslím si, že České dráhy se s tímto nálezem vyrovnaly, se zrušením výjimky, která pro ně byla udělena, a žádost o licenci podaly a licenci obhájily. To je první odpověď na dotaz, který zde měl pan místopředseda Filip. Licence je obhájena na celou kapacitu české dopravní železniční sítě, to je 9,5 tisíce kilometrů. Jestli si někdo vzpomenete při záplavě zákonů, které jsme projednávali, na této schůzi jsem obhajoval zákon č. 266 o drahách, tam právě byl celý systém liberalizace přístupu na českou železniční dopravní síť popsán. České dráhy udělaly první krok. Získaly licenci, mohou žádat, až bude celý zákon schválen v celém systému a podepsán prezidentem, a budou žádat o přidělení kapacity. V současně době provozují rozsah celý, vyjma několika úseků, které jsou buď privátní, anebo je má přidělen jiný dopravce a České dráhy na něm neprovozují dopravu.
O železniční dopravní cestě. Tady platí totéž, co jsem říkal o oživení dopravní cesty, stejně tak stanice, staniční obvody, informační systém. Je to věc, která byla vydiskutována. Myslím si, že pokud účastníci v systému, který byl přijat, se s ním ztotožňují a nepodnikají proti systému, proti jeho koncepci žádné kroky, tak systém funguje. Za jedenáct měsíců letošního roku se to naprosto vyjasnilo. Není zde žádný problém. Dotaz, že příjemce z fondu je nejasný, není nejasný - je to Správa železniční dopravní cesty. To je manažer infrastruktury, po kterém bylo voláno. Je to státní podnik, který spravuje celou železniční dopravní cestu a není s tím žádný problém. Jeho majetek skutečně není definován, protože příloha jedna byla zrušena, ale stejně tak není definován majetek, který spravuje Ředitelství silnic a dálnic, což je silniční majetek a dálniční majetek. Není nikde v žádném zákoně popsán. Myslím si, že to nikomu nečiní problémy.
Vážnější věc je samozřejmě nakládání s majetkem, který zákon č. 77 poněkud velkoryse přidělil Ministerstvu dopravy, a určil ho na oddlužení závazků státního podniku České dráhy. Tato říkám "velkorysost" přivedla na svět problém, že pokud by Ministerstvo dopravy prodávalo tento majetek podle příslušných zákonů, tak by výnosy z tohoto majetku nešly na oddlužení závazku, který zanechal státní podnik, ale padly by do Fondu národního majetku, aniž by bylo možné z Fondu národního majetku tyto dluhy platit. Proto novela zpřesňuje tento systém tak, že předpokládá nepřímou novelu zákona o Fondu národního majetku a umožňuje i titul, že se bude z fondu platit úhrada za závazky.
***