(16.20 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Zájem o členství jako o institut přínosný pro výkon povolání a také jako doklad o členství v organizaci s určitou prestiží garantující nejen odbornost, ale i etiku výkonu povolání bude pak přímo závislý na chování komory, její schopnosti poskytnout pomoc při výkonu povolání a také její dobré pověsti jak v odborné, tak i laické veřejnosti.
V kompetencích svěřených státem musí být garantována možnost soudního přezkumu. Rovněž tak musí být dána možnost efektivně zabránit přijímání stavovských předpisů, které budou v rozporu s právním řádem České republiky. Oproti tomu v ostatních otázkách je na místě ponechat komorám větší volnost, aby mohly uspořádat své vnitřní poměry pro ně nejvhodnějším způsobem. Jedná se zejména o organizační strukturu a o formy pomoci a servisu, které budou poskytovat svým členům.
Postavení osob vykonávajících zdravotnické povolání na území České republiky musí být rovnoprávné, a to ať se jedná o naše státní příslušníky, státní příslušníky členských států Evropské unie nebo státní příslušníky jiných států.
V podrobné rozpravě si dovolím okomentovat podrobněji po paragrafech obě varianty, které budou předloženy, jak je zvykem, v písemné podobě na lavice. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Maštálkovi za jeho vystoupení v obecné rozpravě. Nyní má slovo další přihlášená - předsedkyně výboru pro sociální politiku a zdravotnictví paní poslankyně Milada Emmerová. Konstatuji, že nemám žádnou další přihlášku do rozpravy. Máte slovo, paní předsedkyně.
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, ačkoliv s kolegou Maštálkou jsme blízcí profesní kolegové z jednoho pracoviště a vždy jsme se shodli v názorech, tentokrát se rozcházíme.
Dovolte mi určité zamyšlení nad existencí a funkcí České lékařské komory, poněvadž tato záležitost je znovu aktuální, a to v době, kdy zesílily tendence k omezení kompetencí současného prezidenta Davida Ratha. To je v podstatě klíčový problém a v tomto světle se jeví ostatní jako relativně zástupné či podružné, ale přitom povedou k degradaci až k rozkladu této demokraticky zakotvené profesní organizace.
Její uzákonění v porevolučním období nebylo samoúčelné. Byla tím realizována jak vůle po sdružení jedinců té profese, jejíž výkon má přímý vliv na život, zdraví, svobodu a majetek, tak jak zní obecná definice komory, tak i zřízení samosprávné organizace, která nad výkonem této profese provádí nezávislou kontrolu - nezávislou na vůli vlády.
Současná právní úprava s povinným členstvím je z hlediska ochrany lidských práv bezpečnější. Výklad nám kdykoli poskytnou renomovaní právníci. Pokud by se členství stalo nepovinným, pak by se Česká lékařská komora změnila skutečně pouze na odborovou organizaci se zajišťováním a hájením pouze práv s minimem povinností. Původní poslání, to je dohled nad dodržováním profesních norem a kontrola nad dodržováním etiky, by zmizelo.
Některým ze členů komory se toto nejspíše jeví jako nenáležité vyžadování přemíry povinností. Podle mého soudu jim málo říká zdravá solidarita, týmová činnost, kolegiální soudržnost, společný zájem na tom, aby profese lékaře nebyla ohrožována na pověsti nezodpovědným chováním některých kolegů. Neříká jim zřejmě nic ani podíl zástupců České lékařské komory na různých rozhodováních. Často u takových kolegů převládá v žebříčku hodnot zájem ekonomický a ten si prý zajistí sami bez pomoci.
Netvrdím, že dosavadní zákon a jeho naplňování probíhalo do této doby bez kazu a nesrovnalostí, že fungoval tak, aby byl zárukou naplňování zmíněných základních principů. Soudím, že právě ale nyní jde o příležitost ke koncipování promyšlené a provázané novely tohoto zákona, která mohla být už dávno předložená, zpracovaná kvalifikovanými právníky ve spolupráci s nepředpojatými a objektivními zdravotnickými odborníky a s využitím předchozích zkušeností. Pokud budeme v současné situaci přijímat narychlo vytvořené pozměňovací návrhy s prosazováním rozdílných tendencí, nevytvoříme novou normu, která by vyhovovala ze všech aspektů. To je nebezpečné i v tom ohledu, že za několik měsíců vstupujeme do Evropské unie se všemi výhodami, ale i riziky právě v resortu zdravotnictví.
Dovolte mi, abych vám teď přednesla stručnou charakteristiku závad, které jsme dostali na stoly v podobě varianty A a varianty B předložené kolegou Maštálkou.
Ještě k vládnímu návrhu. Vládní návrh je předkládán ze dvou důvodů. První z nich je nezbytnost definovat v českém právním řádu, za jakých podmínek budou na území našeho státu vykonávat lékaři ze členských zemí Evropské unie svoji lékařskou praxi, jak se čeští občané dozvědí o tom, že tento lékař je profesně bezúhonný, tedy nebyl potrestán profesní komorou v zemi, kde předtím pracoval. Druhým důvodem je upravit současný zákon o komorách podle změněného státoprávního uspořádání, tedy změnit současnou okresní strukturu komor na strukturu krajskou.
Ani další varianta A, ani varianta B předložené kolegou Maštálkou nic z těchto zásadních záměrů neobsahuje. Registrace lékařů přicházejících ze zemí Evropské unie pracovat do České republiky není nijak řešena, nejsou řešeny případy, kdy lékař cizinec odešel ze své původní země třeba i proto, že byl díky etickému či odbornému pochybení vyloučen tamní komorou. Takoví lékaři by se dokonce mohli do naší republiky začít stahovat. Minimálně budou přicházet ze Slovenska, ale dovedu si představit i další země.
Obě varianty návrhu poslance Maštálky obsahují pouze okresní uspořádání komor, tudíž neplní druhou podmínku, pro kterou byl vládní návrh vypracován. Varianta A předpokládá nepovinné členství pro všechny lékaře, přitom zachovává okresní strukturu s pevně stanovenými počty funkcionářů. Návrh neřeší, co se stane, když třeba na nějakém okrese nebudou žádní členové, tudíž nepůjde naplnit požadavek zákona na jejich minimální počty. Současně návrh počítá se sankcemi pro členy za porušení zásad profesní etiky a odbornosti. Jde např. o pokuty, ale pouze pro členy. Tedy lékař, kterému by hrozila sankce, jednoduše vystoupí z komory a je dle tohoto návrhu nepostižitelný. Takto zřízená komora tudíž nemá fakticky žádnou pravomoc a je pro legraci.
Varianta B je obdoba varianty A s tím rozdílem, že povinné členství je zachováno pro soukromé lékaře a odborné zástupce. Z textu lze dovodit, že tito jsou povinni vykonávat povolání odborně v souladu s jeho etikou a stavovskými předpisy. Zaměstnanci nemusí být členy, tedy lze říci, že ti nemusí vykonávat profesi odborně, v souladu s jeho etikou a stavovskými předpisy. Soukromý lékař by byl pak komorou postihován za porušení etického kodexu či za odborné pochybení, ale zaměstnanec za totéž by nebyl postihnut nikým. Zaměstnavatel ani nadřízený lékař nemá možnost soudit možnost porušení lékařské etiky a mnohdy ani sporná odborná pochybení. Pokud by i tuto kompetenci zaměstnavatel měl, což je nemožné, pak by zaměstnanec však ztratil možnost odvolání k vyšší nezávislé instanci či soudnímu přezkumu. Jde tedy o zavedení principu nerovnosti před zákonem u příslušníků jedné zcela identické profese.
Obě varianty vypouštějí pravomoc komor kontrolovat personální vybavení zdravotnických zařízení a stanovovat podmínky k výkonu funkce primáře a odborného zástupce.
***