(12.20 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Povinnost okupační mocnosti zajistit v poražené zemi bezpečnost a základní životní potřeby obyvatel mají podle Ženevských úmluv o pomoci obětem války Spojené státy americké a Velká Británie. Za to, že v Iráku desítky miliard dolarů slouží prodlužování okupace, a nikoliv mírové obnově, že není zajištěna bezpečnost, že obyvatelstvo žije v nouzi, nesou odpovědnost ti, kdo vedli nehumánním způsobem válku a dnes utíkají od odpovědnosti za důsledky a přenášejí svou odpovědnost na jiné.
Poslanecký klub KSČM odmítne všechny návrhy vlády, podle kterých by měla tahat kaštany z ohně za velmoci jednou česká vojenská jednotka, jindy čeští vojáci pod pláštěm výcviku policistů. Český stát může poskytnout humanitární pomoc obětem války, ale nemá ani důvod, ani oprávnění přebírat povinnosti, které leží podle mezinárodního práva na okupační mocnosti. Jestliže jde vláda do nového roku s předsevzetím šetřit na chudých, dále podlamovat sociální jistoty občanů a naproti tomu ustupuje nátlaku silných zemí Evropské unie a na pokyn Spojených států amerických chce vysílat vojenské expedice do Iráku a do Afghánistánu, nezaslouží sebemenší podporu a shovívavost.
Přelom roku je časem, kdy více přemýšlíme o tom, odkud a kam jdeme. Proto vyzývám premiéra Špidlu, aby jeho kabinet skoncoval se svou bezvýhradnou podporou válečných i okupačních akcí Spojených států amerických. Jsem přesvědčen, že by to byl pro většinu občanů České republiky ten nejhezčí dárek k blížícím se Vánocům a nejhezčí dárek i pro rok 2004.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní má slovo pan poslanec Jan Kavan, který je posledním písemně přihlášeným do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Kavan: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, paní poslankyně, páni poslanci, slibuji na začátku, že budu stručnější než poslední předřečníci. Nemám tady ani zájem, ani potřebu pronášet nějaké již volební či předsjezdové projevy. Rovněž si myslím, že nemá velký smysl tu nějak detailně rozebírat důvody, které vedly k invazi, která je realitou. Nakonec vývoj dal za pravdu řadě argumentů, které zazněly v této diskusi již v OSN. Jak víte, nepodařilo se v Iráku najít zbraně hromadného ničení a i prezident George W. Bush přiznal, že USA ani neočekávají nějaké takové zbraně najít. Rovněž se nepodařilo prokázat zatím jakékoliv propojení režimu Saddáma Husajna a teroristické organizace Al-Káida. Ale nezpochybnitelným důvodem zůstává krutost iráckého diktátora.
Spíš si myslím, že bychom se měli zabývat věcmi, které mají přímou souvislost s navrženým usnesením a s tématem, které máme na stole. Několikrát tu zazněl odkaz na rezoluci Rady bezpečnosti 1483. Mám ji tu před sebou a velmi vám doporučuji se do ní začíst. Tato rezoluce v žádném případě ex post facto nelegitimizovala invazi do Iráku, ale vzala na vědomí výsledek invaze, tedy pád režimu Saddáma Husajna, což mezinárodní společenství uvítalo, a následnou okupaci Iráku, kterou se tato rezoluce snaží regularizovat a i vytvářet jistý prostor pro budoucí angažmá Organizace Spojených národů.
Když tu proběhla diskuse, krátká výměna názorů, zda je správné, nebo není správné používat termíny jako okupační mocnost, tak odkazuji přímo na tuto rezoluci, kde se explicitně říká: odkaz na aplikovatelné mezinárodní právo pro tyto státy jako okupační mocnosti. V následující větě rezoluce bere na vědomí, že další státy, které nejsou okupační mocnosti, pracují nebo v budoucnosti mohou pracovat i pod vedením správy. To je jasná dohoda, se kterou souhlasily Spojené státy použít tento termín, který je zakotven v Ženevské konvenci, a podle toho jsou okupační mocnosti i v Iráku vnímány tak, aby to odpovídalo Ženevské konvenci. Považuji hádku tady, zda je termín legitimní, nebo ne, za zcela zbytečnou. V této rezoluci se ovšem nehovoří o vysílání vojenských jednotek včetně vojenských policistů. To je tedy na našem rozhodnutí.
Chtěl bych tedy jen stručně reagovat na věci, které tu byly řečeny, pokud mají přímou souvislost s navrženým usnesením. Hned na začátku tu poslanec ODS argumentoval, že se připravujeme na vstup do Evropské unie, a měli bychom tedy plnit závazky mezinárodního společenství a v rámci nich souhlasit s vysláním této jednotky. Chci upozornit, že tady žádná taková souvislost není. Není politikou Evropské unie vysílat vojenské jednotky do Iráku. Na tom se Evropská unie neshodla. To je zcela v pravomoci a na rozhodnutí jednotlivých států. Nedávno se i premiér přihlásil, a já jsem to velmi uvítal, po návratu z Mezivládní konference k tomu, co Občanská demokratická strana odmítá, tedy budoucí účast České republiky na jádru rychleji se integrovaných států nebo států, které se chtějí rychleji integrovat a chtějí se shodnout na společné zahraniční politice Evropské unie. Mezi těmito státy většina nemá své vojáky na území Iráku.
Další předřečník tu argumentoval, že jakési "levicové, pacifistické a antiamerické křídlo sociální demokracie" chce předložit změkčení nebo zpřesnění textu a že to vychází z tradice sociální demokracie. V této větě je kus pravdy a kus nesmyslu. Nevnímám tu žádné levicové, pacifistické, a už vůbec ne antiamerické křídlo. Takové křídlo neexistuje. Na druhé straně snaha nejdříve nalézt mírové řešení, mírové prostředky, a vnímat použití síly jako prostředek posledního užití, který by měl být použit vždy v multilaterálním kontextu, posvěcený mandátem OSN, tak takovýto přístup skutečně vychází z tradice sociální demokracie, k níž se hrdě hlásím. Nelze ji ovšem nazvat nepřesně pacifistickou. Vnímá to i možnost použití síly jako prostředku posledního užití, což je přesně termín, který používá i Evropská unie. Jde nám tedy skutečně o zajištění bezpečnosti našich vojenských policistů. A já s jejich vysláním, zdůrazňuji, souhlasím. Ale nejsem zdaleka přesvědčen o tom, že bezpečnost těchto vojenských policistů zajistíme tím, že jim v podstatě dáme mandát, který umožňuje jejich použití jako bojové jednotky.
***