(11.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní má slovo pan poslanec Václav Exner, připraví se pan poslanec Miroslav Grebeníček.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, uvedu některé argumenty, které doplní argumenty mých kolegů, které by měly poukázat na to, že není správné se zúčastňovat vojenských dobrodružství, jaká jsou na Balkáně, v Iráku nebo Afghánistánu. Nedělám si iluze, že přesvědčím ty, kteří jsou hluboce přesvědčeni o tom, že náš stát postupuje správně, ale domnívám se, že je povinnost v tak vážné věci některé argumenty opravdu uvést.
Pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda prohlásil, že koaliční operace v Iráku se zdařila. Já se ptám - co se vlastně v Iráku zdařilo? Koaliční operace byla zaměřena na terorismus. Můj kolega Miloslav Ransdorf před chvílí označil Irák po skončené úspěšné operaci za teroristické eldorádo. Druhým argumentem bylo nebezpečí použití zbraní hromadného ničení v rukou neodpovědného režimu. Zbraně hromadného ničení se nenašly a prohlásili to i ti, kteří vedli právě koaliční operace. Co se tedy v Iráku zdařilo a jaká operace byla úspěšná?
Situace v Iráku a vůbec při tomto pojetí boje proti terorismu je zhruba následující. Nejdřív se zmíním o Afghánistánu. Odhaduje se, že v Afghánistánu zemřelo v rámci operací proti terorismu přibližně 10 až 15 tisíc nebojovníků, tedy civilních obyvatel. V Iráku nám naši činitelé sdělili, že oběti v průběhu války byly někde v rozmezí 6,5 až 8 tisíc osob, a to vojenských i civilních. Odhady do současné doby podle sdělovacích prostředků ve světě se pohybují od 15 do několika desítek tisíc osob. Oběti takto pojaté války proti terorismu už mnohokrát překračují oběti teroristického činu vůči newyorskému dvojčeti. Světová veřejnost není sžitá s takovýmto řešením problému terorismu.
Uvedu také, jaké jsou publikovány ztráty tzv. spojenců v irácké operaci. Pokud jde o USA, ještě předminulý pátek se uvažovalo, že celkem zahynulo 440 vojáků. Minulou středu to bylo už 448 a v současné době překročil tento počet 450. Dále ale bylo zraněno v boji do konce listopadu 2170 vojáků, jiná zranění utrpělo 355 vojáků, dalších 4397 onemocnělo a u 504 byly psychické problémy, které většinou byly charakterizovány jako stres z boje nebo deprese. Zahynulo také 52 vojáků Velké Británie, 17 Italů, 8 Španělů, 1 Ukrajinec, 1 Polák, 1 Dán. Zahynuli i civilisté, jak víte, oběti byli z řad OSN, Červeného kříže, zahynuli dva japonští diplomaté, nejméně dva korejští inženýři, Kolumbijec a další osoby.
Uvedu příklad toho, jak se současná situace v Iráku řeší, na příkladu bojového střetnutí v Sammaře, které proběhlo uprostřed předminulého týdne. Americké velení ohlásilo, že dosáhlo velkého vítězství při této operaci, přestřelce, která se strhla. Údajně bylo oznámeno, že nejdříve bylo zabito 46, později dokonce 54 bojovníků, že 22 bojovníků, iráckých povstalců a bojovníků proti okupačním silám, bylo zraněno a 1 byl zajat. Irácké zdroje při rozhovorech novinářů v místě to označily za vraždění nevinných mužů, žen a dětí, ničení majetku, budov včetně mešity a školky, vydráždění místního obyvatelstva. Operace se sběhla poté, co do místní banky byly přiváženy peníze prostřednictvím kolony osmi tanků a deseti dalších těžkých vozidel a celkově se této operace převážení peněz a potom následného střetu účastnilo 93 vojáků. Výsledek je takový, že místní obyvatelé žádají odplatu.
Uvedu vám konkrétní vyjádření. Tak pan Nadžíd Fadel al-Samaraí, padesátiletý, který pracuje na příjmu nemocnice ve městě Sammara, řekl: Chtějí nás vyvraždit. Vraždí civilisty. Dejte mi pušku a půjdu také bojovat. Pan Safar Našav, 47letý, který byl pozorovatelem, řekl, že viděl umírat jen irácké civilisty, a nakonec prohlásil: Kdybych měl pušku, půjdu také bojovat proti Američanům. Dále pan Akíl al-Džanabí, 43letý, jemuž tam zahynul bratr, řekl, že nebrali žádný ohled na civilisty. Stříleli do všeho, co se hýbalo. Nyní žádáme odplatu za naše mrtvé. O výsledku už se tady hovořilo. Dokonce řidič sanitky, která odvážela zraněné z místa střetu, prohlásil: Nedopravoval jsem žádného bojovníka, všechno byli civilisté. Irácké zdroje potom nakonec uvedly, že zabito bylo 8 až 9 občanů, z toho jeden poutník z Íránu, a že bylo mnoho zraněných. O škodách na majetku včetně mateřské školky a mešity, která je jako poutní místo nedaleko, jsem již mluvil.
Výsledkem je to, o čem mluvil můj kolega Miloslav Ransdorf. Ano, je to tak. Podle průzkumů, které nedělaly irácké agentury, ale americké, 80 procent obyvatel nemá důvěru nejen k okupačním vojenským silám, ale dokonce ani k okupační civilní správě. To také bohužel vede ke zhoršení morálky vojáků okupačních sil. Například představitel americké organizace Vojáci pro pravdu prohlásil: Pravděpodobně jsme obrátili mnoho Iráčanů proti nám a lituji, že místo abychom vylezli z té díry, zakopáváme se hlouběji.
V této situaci analytici hovoří o dvou možných cestách americké politiky v Iráku.
***