(11.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Tím samozřejmě nevylučuji některé mimořádné případy, kdy v průběhu roku se situace v některém teritoriu dramaticky změní a je třeba na to reagovat i ze strany mezinárodního společenství za účasti prostředků a sil Armády České republiky.
Za této situace a na základě materiálu, který máme předložen, je podle mého názoru dobře, aby Armáda České republiky pokračovala ve svém dosavadním působení v česko-slovenském praporu na území Kosova. Tato jednotka velmi dobře navazuje na dlouholeté působení jednotek Armády České republiky v prostoru bývalé jugoslávské federace. Jistě víte, že naše jednotky působily jak na území Chorvatska, tak na území Bosny a Hercegoviny, tak nyní i na území Kosova a že zde plnily svůj úkol velmi dobře. Považuji za velice dobrý krok i vytvoření tohoto binacionálního praporu, to znamená praporu, který vytváříme společně s ozbrojenými silami Slovenské republiky.
Samozřejmě podstatně jiná je situace kolem irácké mise. Řada z vás si jistě vzpomene na poměrně dramatickou debatu, která se tady vedla na jaře letošního roku, kdy šlo, a to je třeba říci, z politického hlediska o "pouhou polní nemocnici". Nešlo o jednotku, která by měla typický bojový vojenský charakter. Musím říci, že Občanská demokratická strana neměla s podporou tohoto vyslání žádný problém, protože my jsme od počátku zastávali stanovisko, že by se Česká republika měla otevřeně přihlásit k podpoře koaličních sil, které prováděly iráckou operaci, a docela jsme nerozuměli pozici naší vlády, která se pokoušela, a to dost neobratně, sedět na obou židlích. Na druhou stranu jsme to brali jako realitu a jsme rádi, že Česká republika se nezapojila do protiamerického politického tažení, které bylo rozpoutáno částí západoevropských mediálních a politických elit a které, jak je vidět i z vystoupení některých předřečníků, není bez odezvy ani v části sociální demokracie.
Jsme přesvědčeni o tom, že má-li být naše účast v misi v Iráku smysluplná, tak samozřejmě Armáda České republiky, Ministerstvo obrany a vláda České republiky musí garantovat určité věci. Musí opravdu garantovat, že posíláme kvalitně a dobře vycvičené vojáky, že posíláme vojáky, kteří jsou dobře a kvalitně zabezpečeni kvalitním materiálem, že máme dostatek personálu pro to, aby mohly probíhat nejenom rotace, ale v případě některých nepředvídatelných okolností i určité personální výměny, doplnění, posilnění této jednotky. Musíme také mít jistotu a zodpovědně rozhodnout o tom, aby tato jednotka měla velice kvalitní logistické zabezpečení, aby i pozornost příslušných velitelských stupňů této jednotky nebyla odváděna k řešení provozních problémů každodenního dne, aby se mohly plně soustředit na řešení svého úkolu, na řešení třeba konkrétní taktické situace, a nebyly rozptylovány tím, že by například docházelo k výpadkům v oblasti logistiky nebo zásobování. Jsem přesvědčen, že toto je jedna ze základních povinností Ministerstva obrany a generálního štábu, aby u jakékoliv české účasti v podobné zahraniční misi tyto zdroje jak v oblasti personální, tak v oblasti materiální byly zajištěny.
Samozřejmě, že naprosto logicky ve vazbě i na uvažovanou afghánskou misi se ale musíme tázat, nakolik to odpovídá vládou schválenému konceptu budování Armády České republiky. Protože v tomto konceptu se říká, že Armáda České republiky má být připravena k působení ve dvou paralelních operacích. Je zjevné, že pokud v průběhu příštího roku bude pokračovat operace v Kosovu, bude pokračovat operace v Iráku a bude současně zahájena operace na území Afghánistánu, bude se jednat o tři paralelní operace, jedna z nich zhruba v rozsahu jednotky praporního typu a dvě další v rozsahu zhruba jednotek typu roty nebo posílené roty. Je zjevné, že tento krok je nad rámec vládou schválených ambicí a nad rámec vládou schváleného konceptu ozbrojených sil.
A opět, nechci to tady a priori kritizovat, ale měli bychom si toho být vědomi a vláda by měla být schopna i v případě, že nám bude v průběhu příštího roku navrhovat otevření další mise, tak by měla být schopna zargumentovat, proč jde nad rámec tohoto svého vlastního konceptu, a opět, jak všechny tyto mise jsou dostatečným způsobem zabezpečeny v oblasti personální i v oblasti materiální. Protože jsem přesvědčen o tom, že není horší situace a není větší ostudy pro naší zemi než stahovat jednotku odněkud například na základě toho, že nemáme dost prostředků na její další provoz nebo nemáme dost personálu, abychom zabezpečili její posílení, nebo nemáme dost lidí, abychom zajistili další rotaci. To je, myslím si, velice špatný signál do mezinárodního společenství a neprospívá dobrému jménu naší země.
Velice zásadní problém, který souvisí s tím druhým podbodem dnešního jednání, to znamená s naší další účastí v irácké operaci, je samozřejmě postup a vystupování části představitelů vládní koalice. V souladu s ústavou naší země pro vyslání vojsk je třeba nadpolovičního souhlasu všech poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zdánlivě se tedy jedná o banální úlohu, protože stávající vládní koalice má 101 hlasů a z tohoto pohledu nepotřebuje se starat o názory opozice a mohl by to být stejný dojem jako při včerejším jednání o Evropské unii, kdy také pan předseda vlády a pan ministr zahraničí mají silný pocit, že se nemusí zajímat o názory opozice. Tady si ale určitě všiml i pan předseda vlády, i pan ministr zahraničí, že vládní koalice nemá 101 hlasů pro to, aby tento návrh a toto usnesení bylo přijato. Nemá je ani fyzicky přítomny a nemá je ani v politickém slova smyslu. Za těchto okolností považuji chování některých poslanců, především sociální demokracie, představitelů jejího levicového pacifistického a antiamerického křídla za docela podivné, protože jejich chování naznačuje, že pan předseda vlády jde do Poslanecké sněmovny s návrhem, u kterého nemá záruky podpory vlastních poslanců, poslanců vlastního poslaneckého klubu. A to je docela překvapivá věc, nikoliv překvapivá z hlediska české sněmovny, protože se to tady neodehrává poprvé, něco podobného jsme zažili na jaře letošního roku, ale je to překvapivá věc z hlediska toho, že ani za půl rok si pan předseda vlády tuto věc neodpracoval ve své vlastní politické straně a že vývoj jde skutečně přes bizarní usnesení stranického sjezdu sociální demokracie, které odsuzuje angloamerickou imperialistickou agresi proti nevinnému a statečnému Iráku, až po neuvěřitelné a skandální vystupování některých představitelů sociální demokracie na dnešním plénu.
Jsem přesvědčen o tom, že by mělo být jasně řečeno, že v tuto chvíli vzhledem k tomu, že vláda nemá zajištěnu podporu všech svých poslanců, že předseda vlády nemá tuto věc pod kontrolou a že je v mezinárodním zájmu České republiky, aby pozice České republiky byla jasná, konzistentní a transparentní, tak nemůžeme očekávat nic jiného, než že pan předseda vlády vystoupí a bude se distancovat od vystoupení a slov například pana poslance Koudelky. Protože pak se naprosto jasně a logicky česká veřejnost, mezinárodní společenství, ale i demokratická opozice musí tázat, co je názor sociální demokracie jako nejsilnější vládní strany. Je to názor, který vyjadřuje stranické usnesení sjezdu sociální demokracie a který tady deklamoval pan poslanec Koudelka, nebo je to názor reprezentovaný tímto materiálem a obhajovaný panem předsedou vlády a panem ministrem zahraničí? (Potlesk poslanců ODS.)
Musím říci, že nejenom tato Poslanecká sněmovna, ale i česká veřejnost a česká média mají právo slyšet jasný názor předsedy vlády nezachumlaný do různých obezliček slov a dlouhých souvětí, ale jasné vyslovení se, že názor, který tady přednesl pan poslanec Koudelka, není názorem vlády a koneckonců není ani názorem nejsilnější vládní strany. Jsem přesvědčen, že za této situace je možné pokračovat pouze touto cestou. Je také zjevné, že za této situace, kdy pan předseda vlády si musí být vědom toho, že nemá podporu všech svých koaličních poslanců, tento návrh neprojde bez podpory demokratické opozice.
***