(18.20 hodin)
(pokračuje Špidla)
Vedla se velmi složitá debata o smlouvě z Nice. Mohu s plnou vážností říci, že smlouva z Nice není pro Českou republiku výhodná a že je méně výhodná než ústavní smlouva, která se rýsovala v průběhu jednání. Důvod je velmi jednoduchý. Pokud se nezastaví rozšíření, dojde k tomu, že po roce 2009, až vstoupí dva další členové, nebude zachován princip jedna země jeden komisař, například. Pokud nedojde k revizi smlouvy z Nice, nebude posílen vliv národních parlamentů. A mohl bych pokračovat dál a dál.
Ústavní smlouva ve své podstatě byla prostou a jednoduchou reakcí na fakt, že Evropa se rozšiřuje, a byla prostou a jednoduchou reakcí a hledáním toho, zda se podaří najít režimy a způsoby jednání, které budou efektivnější než dosavadní a které uchovají Evropě dostatečnou efektivitu i po rozšíření. Toto jednání neskončilo. A proto je zřejmě případný výrok, který použil pan poslanec Ransdorf, totiž že Brusel je provozní nehoda. Prostě materiál nebyl zahřátý na odpovídající teplotu, nedozrál politicky, nedosáhlo se potřebné politické kvality a dohoda v tento okamžik možná nebyla, což ovšem neznamená, že možná nebude o něco později.
Chci zdůraznit, že principiálně došlo ke shodě nad naprostou většinou textu dohody. Není pravda, že Poláci nebo Španělé zastávali nějaké principiálně odlišné stanovisko. Zastávali stanovisko, které bylo velmi tuhé, pokud jde o systém vážení hlasů. Ale mohu konstatovat, že systém dvojité většiny je výhodnější pro Českou republiku, a protože se o tom velmi často pochybuje, dovolte mi, abych i tuto otázku krátce osvětlil.
V systému Nice má Česká republika přiděleno 12 hlasů, SRN 29, Polsko 27. V hlasování podle vážených hlasů v prvním kole nejsme v žádném případě rovni ani Polsku, ani SRN atd. Ve druhém rozhodování, protože i systém Nice má druhou většinu podle obyvatel, a to 62 procent, opět nejsme rovni, protože naše váha pochopitelně neodpovídá váze např. SRN. V konventním řešení v prvním kole mají jednotlivé státy jeden hlas, a proto jsme rovni všem ostatním Ve druhém kole přichází v úvahu počet obyvatel, a náš počet obyvatel je daný. To je spravedlivé a myslím, že daleko spravedlivější než systém z Nice. Proto je škoda, že se nepodařilo dospět ke kompromisu, ale není to žádná tragédie a neznamená to nic o tom, že by Evropská unie nemohla fungovat dál.
Dámy a pánové, v okamžiku, kdy hovoříme o národních zájmech, dovolte mi, abych se vyjádřil zcela zřetelně. Je v zájmu České republiky, aby Evropská unie byla integrovaná, aby byla schopná dospívat k vlastní vůli a k vlastním rozhodnutím, aby měla přiměřenou obrannou kapacitu a aby měla přiměřenou politickou vůli v zahraničních věcech. Nestane-li se tak, stane se v budoucím světě pouhým přívěskem některého ze světových center. Ať bude v Severní Americe, nebo kdekoliv na světě, ať bude ve východní Asii. Je naším zájmem, aby osud Evropy nebyl, zejména v krizových okamžicích, odvozen od zájmu a osudu někoho jiného. Evropa potřebuje svoji vůli, potřebuje svoji vojenskou a politickou kapacitu a s Evropou potřebuje tuto vůli i Česká republika. Je zájmem České republiky, abychom se podíleli na evropském projektu plně, a je v zájmu České republiky, abychom nebyli v jakémsi meziprostoru, protože tento meziprostor nepřináší nic a pouze přináší problémy a konflikty. Je v zájmu České republiky, abychom měli v Evropské unii vliv na její konstrukci, na její rozhodování, na tvoření její společné vůle.
Situace, která nastala po bruselském jednání, je situace, která v žádném případě není stabilní a nemá žádnou předem danou dynamiku. Bude velmi záležet na tom, jakým způsobem k tomuto jevu přistoupíme.
Dovolte mi, abych s plnou vážností vyjádřil opět srozumitelně a velmi jednoduše základní názor. Evropská unie nefunguje na principu geopolitických koalic. Ano, ve svém mezivládním principu se možná někdy těmto geopolitickým koalicím blíží. Ale ve svém komunitárním principu nefunguje na principu těchto koalic. Funguje na principu situačních koalic nad jednotlivými politikami. A tak jsou věci prosté. V politice kulturní nepochybně naše směřování a rozhodování se bude více blížit Francouzské republice a v této situaci budeme zřejmě v koalici s Francouzskou republikou. V zemědělské politice nepochybně je naše pozice daleko bližší Spolkové republice Německo. A to je princip, který musíme podporovat, protože geopolitický princip je princip, ve kterém Česká republika má váhu půl procenta hrubého domácího produktu Evropské unie a necelá tři procenta počtu obyvatel. Je to něco, co je pro nás zcela nevýhodné. A proto naše zahraniční politika, proto naše politika k Evropské unii je definována tímto způsobem.
Je v našem zájmu posilovat komunitární princip, je v našem zájmu usilovat o to, aby Evropa byla Evropou jedné rychlosti. O tom není pochyb a vyvineme v tomto směru maximální úsilí, ale otevřeně a zcela veřejně a pevně říkám, že v případě, že historické síly povedou k tomu, že se nepodaří udržet Evropu jedné rychlosti, je naším zájmem být v té části Evropy, která je "rychlejší". Tato politika vyžaduje důslednost a úsilí a součástí této důslednosti je mimo jiné naše připravenost dosáhnout konvergenčních kritérií tak, abychom v roce 2009 mohli přijmout evropskou jednotnou měnu, která jistě je částí naší opozice odmítaná, ale přesto jsem přesvědčen, že tento krok je správný.
Ano, dámy a pánové, toto je postoj, který zastáváme, toto je postoj, na jehož základě mimo jiné byla vytvořena tato vládní koalice. Toto je postoj, který jsme připraveni hájit v jakékoliv diskusi, v jakékoliv demokratické diskusi na kterémkoliv místě, ve sněmovně, před občany, v publicistice a polemických střetnutích kdekoliv. Je to princip, který je správný, který je obhajitelný, a jsem si jist, že se prosadí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi. Byl posledním, kdo vystoupil ve všeobecné rozpravě, takže tuto končím a otevírám rozpravu podrobnou.
***