(11.00 hodin)
(pokračuje Zralý)
Můžeme také hovořit o legální a nelegální migraci a zaměstnávání zahraničních pracovníků. Vláda přiznává nelegální práci až 150 tisíc cizinců.
Pro další vývoj nezaměstnanosti je možno považovat za dominantní nejen ekonomické determinanty, ekonomický vývoj po vstupu České republiky do Evropské unie a s tím související vývoj mezd, inflace a spotřeby populace, produktivity práce, vývoje kursu koruny vůči americkému dolaru či euru atd., ale též politické faktory, související s projekty snižování zaměstnanosti státní správy, armády, školství a celních úřadů, s možnými důsledky restrikce podmínek podnikání živnostníků a s možnými důsledky restrikce předčasných starobních důchodů, založené reformou veřejných rozpočtů. Významným způsobem mohou ovlivnit českou zaměstnanost též dohodnuté podmínky vstupu Česka do Evropské unie, pokles zaměstnanosti související s likvidací cca čtvrtiny firem potravinářského průmyslu, restaurací, některých živnostenských profesí apod.
Zabezpečení plné a efektivní zaměstnanosti je programovým závazkem vlády, obdobně též Evropské unie. Hlavními nástroji mají být makroekonomické politiky vlád a národních bank. Celková zaměstnanost členských států má vzrůst na 67 % v roce 2007 a na 70 % v roce 2010. Zaměstnanost žen má dosahovat 57 % v roce 2005 a 60 % v roce 2010. Míra zaměstnanosti starších pracovních (?) 55 až 64 let má dosahovat 50 % v roce 2010. Počet absolventů vyššího středoškolského vzdělání má v roce 2010 dosáhnout 85 % osob ve věku do 22 let a průměrná úroveň účasti na celoživotním vzdělávání alespoň 12,5 % dospělé populace v rozmezí 25 až 64 let. Přes existenci těchto programových a přístupových závazků a každoroční zpracovávání národního ročního plánu zaměstnanosti, který odpovídá hlavním směrům evropské strategie zaměstnanosti, zaměstnanost v České republice klesá a nezaměstnanost nám roste.
Komunistická strana Čech a Moravy považuje politiku odrazování od závislosti na sociálních dávkách jako hlavní stimul ekonomické aktivity populace za historicky chybnou. V České republice jsou sociální dávky trvale jedny z nejnižších v Evropě, přesto nezaměstnanost vzrostla od roku 1991 řádově. S politováním jsme nuceni konstatovat, že minulá sociálně demokratická vláda i současná vládní koalice za výrazné převahy sociální demokracie v této politice nadále pokračují. Prostřednictvím reformy veřejných rozpočtů byly prosazeny nové restrikce a další se připravují v novém kodexu práce.
KSČ podporuje flexibilitu trhu práce, ale nikoliv na úkor ochrany zaměstnanosti. Přes to všechno jsem přesvědčen, že prodiskutování tohoto zákona v dalším čtení bude mít svůj smysl, a proto jsem upozornil na některé momenty, o kterých jsem hovořil.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Zralému. Přihlásila se paní poslankyně Páralová. Uděluji jí slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, vláda předkládá nový zákon o zaměstnanosti, který má nahradit oba dosud platné zákony z roku 1991. Vzhledem k tomu, že oba zákony byly mnohokrát novelizovány, pokládám toto rozhodnutí za správné. Musím však s politováním konstatovat, že vláda nevyužila příležitosti a předložila návrh, který má nízkou legislativní úroveň.
1. Návrh je zpracován nedbale, nerespektuje systematiku podle kritéria materiálních a procesních vztahů. V důsledku toho není do jednoho ustanovení integrována úprava věcné příslušnosti realizované vydáním rozhodnutí, takže jednotlivé případy, kdy se rozhodnutí vydává, lze nalézt téměř ve dvaceti ustanoveních, konkrétně počínaje paragrafem 26 a konče paragrafem 124.
2. Některé zásadní procesní principy jsou definovány v závěrečné, osmé části. Jde například o subsidiaritu správního řádu v § 142 a předběžnou vykonavatelnost některých rozhodnutí v § 143. Příčinou je evidentně opět absence komplexní úpravy procesních vztahů.
3. Nedostatky se týkají i vymezení některých relevantních právních institutů. Uvádím pouze příklad právní odpovědnosti.
Tolik k legislativní velice špatné úrovni.
Nový zákon o zaměstnanosti rozhodně zvyšování nezaměstnanosti nezastaví, naopak růst nezaměstnanosti podpoří. Vyplývá to z celkové filozofie zákona. Zákon se především opírá o zákazy, příkazy, omezení, kontroly a sankce. Každá zostřená kontrola předepsaná zákonem zvýší nároky na počet úředníků a jsou dvě možnosti - buď se zvýší počet úředníků, a tím i výdaje na výkon státní správy, nebo budou mít stávající pracovníci úřadů ještě méně času na to, aby se věnovali klientům. Vláda nedávno zamítla návrh ministra páce a sociálních věcí na zvýšení počtu úředníků na úřadech práce o 450, takže v případě přijetí zákona se úroveň práce s klienty na úřadech práce ještě zhorší a u nás vůbec nejhůře placení a přitom kvalifikovaní úředníci z úřadů práce budou mít ještě horší pracovní podmínky.
Zákon ještě více než dříve zdůrazňuje, že firma je povinna zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti svými zaměstnanci, neboli, česky řečeno, zakazuje tzv. Švarc-systém. Tento nesmyslný zákaz, v zemích Evropské unie naprosto neobvyklý, brání rozvoji firem a omezuje smluvní volnost. Za porušení tohoto nesmyslného zákazu hrozí firmě pokuta až do výše 2 mil. Kč. Za porušení zákazu diskriminace nebo rovného zacházení nebo dalších pracovněprávních předpisů lze uložit pokutu do výše 1 mil. Kč. V době, kdy mohou naše firmy vyrábět pouze za cenu porušování zákoníku práce, v době, kdy mohou lékaři a sestry v nemocnicích zajistit potřebnou péči o pacienty opět pouze za cenu porušení zákoníku práce, je to opravdu černý humor.
Novela se chce vypořádat s problémem souběhu evidence na úřadu práce s dílčím pracovním poměrem. Tento souběh toleruje jednak výší výdělku a jednak počtem hodin týdně. To je v pořádku. Institut souběhu má však, tak jak je upraven, i svou velice nebezpečnou stránku. Skýtá totiž možnost skrýt za nepatrným pracovním poměrem plný úvazek načerno s uchazečem, za kterého zdravotní pojištění platí stát. Obávám se, že tento institut bude velice zneužíván, a bála bych se jej aplikovat.
Zákon by měl umět v prvé řadě podržet ty, kteří pracovat chtějí a mají k tomu dostatečné schopnosti. Na člověka, který přišel přechodně o práci a vyrovnává se s nemalým psychickým zatížením, není dle mého názoru třeba vyvíjet tlak. Daleko více by mělo být v zákoně vzato v úvahu, jak člověk pracoval v posledních letech. Pokud někdo nastoupí na úřad práce po deseti letech nepřerušeného zaměstnání téměř bez absencí, je třeba s ním jednat diametrálně jinak než s člověkem, který umí bezezbytku využívat a zneužívat možností, které zákon poskytuje, a pracuje vždy pouze po dobu nezbytně nutnou, aby si vysloužil podporu.
Velkým problémem je nezaměstnanost absolventů škol. Podle současné právní úpravy existuje institut stáží jako druhá možnost pro absolventy škol získat pracovní návyky, tedy praxi ve skutečném zaměstnání. Očekávala jsem, že nová právní úprava posune problematiku stáží dále, ale tato zajímavá možnost zůstala nevyužita. Stáže se například mohly stát univerzálním instrumentem, který by se mohl používat pro všechny věkové kategorie.
***