(10.50 hodin)
(pokračuje Grospič)
Mohu poukázat na řadu případů, kdy důsledkem této politiky jsou v lepším případě nezdaněné příjmy, které nezaměstnaným podnikatelé rádi, ale na nízké úrovni poskytují. A v horším případě také na rozpad rodin, bezdomovství i sebevraždy. Sečteno a podtrženo - politika odrazování k řešení nezaměstnanosti nepřispěla, ale naopak důsledky se ukázaly jako tragické.
Uvedená a další fakta si dávám pak do souvislosti s novým návrhem zákona o zaměstnanosti, který by měl věci řešit, a to systémově. V této souvislosti si dovoluji ocenit progresivní koncepční úpravy a rozšíření nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, umožnění souběhů dávek v nezaměstnanosti s částečnou výdělečnou činností, diferencovanou dobu pobírání podpor v nezaměstnanosti podle věku a v neposlední řadě též navýšení dávek v nezaměstnanosti, i když pouze do úrovně závazků České republiky ve vztahu k Mezinárodní organizaci práce a tak, abychom nepřesahovali průměr Evropské unie.
Naproti tomu mám vážné pochybnosti o tom, zda progresivita nové podoby aktivní politiky zaměstnanosti a také nové kompetence a funkce úřadů práce budou pro zvládnutí významného náporu nezaměstnaných dostatečné. Jsem jedním z mála, kteří zde využívají každou příležitost, aby ukázali na podhodnocení aktivní politiky zaměstnanosti. Bohužel vážnost situace nebyla vládou pochopena a financování státní politiky zaměstnanosti je cca o 15,6 miliardy Kč poníženo proti faktickým potřebám českého trhu práce. Jak jsem již sdělil, takzvané snižování příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zřejmě není konečné a podle informací ze strany vlády má dále pokračovat. Dokonce se uvažuje o úplném zrušení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, která by měla být financována z daňových příjmů státního rozpočtu.
Při návštěvách na úřadech práce se pravidelně dotazuji, zda prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti jsou dostatečné. Většinou jsem ubezpečován řediteli těchto úřadů, že ano, že odpovídají nastavení současných nástrojů. Porovnáme-li však počet nově vytvořených pracovních míst prostřednictvím úřadů práce, tj. oněch 32 838 pracovních míst za devět měsíců letošního roku, s úbytkem volných pracovních míst na trhu práce, který je třikrát vyšší, vidíme, že nastavení rozsahu funkcí a nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti naprosto neodpovídá. Jde o zásadní problém celého systému a ten je nezbytné řešit. A to i ve vztahu k Evropské unii, která vynakládá na aktivní politiku zaměstnanosti řádově více prostředků.
Dalším fenoménem České republiky je dlouhodobá nezaměstnanost, která zasahuje 4,52 % disponibilních pracovních sil. Jde o 1,22procentního bodu více, než dosahuje průměr Evropské unie. Tito lidé jsou těžko umístitelní. Ztrácejí pracovní návyky a dovednosti. Nikdo je nechce. Přitom jde o masu 213 682 nezaměstnaných s průměrnou dobou evidence nezaměstnaných na úřadech práce 518 dní, tedy jeden rok a pět měsíců.
Domnívám se, že dozrál čas vážně se i v České republice zamyslet nad současným pojetím institutu veřejně prospěšných prací a vůbec nad zapojením obcí do aktivní politiky zaměstnanosti. Na Slovensku jsou například nezaměstnaní povinni na veřejně prospěšné práce nastoupit, dostávají však zvýšený motivační příspěvek. U nás zatím tato povinnost zákonem stanovena není a navíc veřejně prospěšné práce jsou redukovány pouze na zlomek obecních aktivit. Mám na mysli úklid obcí, resp. údržbu zeleně a další sezónní práce.
Nejvyšší kontrolní úřad jistě správně kontroluje, zda nástroje veřejně prospěšných prací není zneužíváno. Existují však také obce, které již dnes při veřejně prospěšných pracích využívají profese zedníků, elektrikářů, klempířů apod. Dovedl bych si také představit participaci nezaměstnaných např. na revitalizaci panelových sídlišť, na službách pečovatelské služby, na službách osobní asistence seniorům a zdravotně postiženým, na hlídání dětí zaměstnaných rodičů, možná i na výstavbě obecních bytů, komunikací, vodovodní sítě, kanalizací a plynofikací obcí. Zkrátka na veškeré škále obecních aktivit a v komunální oblasti vůbec, jejichž náklady provozování by se v podstatě zlevnily, na druhé straně by část nezaměstnaných takto mohla najít práci. Podotýkám, že zejména asistenčním službám je v Evropě připisována velká budoucnost; v našich podmínkách by navíc mohl být vyřešen dlouho diskutovaný problém, a to ještě před schválením zákona o sociálních službách. Nejde tedy o nic nového. Podobné projekty již existují například v Irsku nebo v Belgii a řádově by takto mohly najít zaměstnání až desetitisíce lidí v naši zemi.
Nový zákon o zaměstnanosti má být hlavním nástrojem pro splnění ambiciózního cíle vlády, a to dosáhnout plnou a efektivní zaměstnanost. Nechci zde hovořit jen o kladných aspektech, které jsem zčásti zmínil, ale jsou zde i nedostatky. Zmíním alespoň některé. Okleštění práva na zaměstnání, a tím i snížení odpovědnosti státu, včetně úřadů práce, a to změkčením institutu vhodného zaměstnání zprostředkovaného nezaměstnaným úřady práce; jde fakticky o redukci zaměstnání z plného na částečný úvazek a pracovního poměru na dobu neurčitou a na pracovní poměr na dobu určitou, dále jde o změkčení standardu tzv. vhodného zaměstnání ve vztahu ke kvalifikaci uchazeče. Mohl bych takto negativními aspekty zákona pokračovat.
Vážení kolegové, domnívám se, že zákon má cenu propustit do prvého čtení. Je však podle mě příliš konfliktní. Jestliže si vláda klade za cíl pomocí tohoto zákona snížit nezaměstnanost v naší zemi, domnívám se, že samotný zákon a úpravy k tomuto cíli nepovedou, budou pouze zastíracím manévrem, který posune část nezaměstnaných do kategorie pracujících, byť na částečný úvazek, na dobu určitou, delší třeba než tři měsíce, ale nebudou řešit samotný problém. Z tohoto pohledu tento návrh zákona vnímám jenom jako pokus vlády udržet sociální smír, udržet jakous takous tvář před svými vlastními voliči.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Slova se ujme pan poslanec Antonín Zralý. Připraví se paní poslankyně Páralová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Zralý: Vážený pane předsedající, paní a pánové, budu se snažit být stručný. Mnohé z toho, co jsem chtěl říci, přednesl už pan poslanec Grospič.
Jestliže hovoříme o zaměstnanosti, je potřeba také hovořit o nezaměstnanosti, neboli tuto věc se nepodařilo ještě zatím žádné vládě nastartovat tak, aby počala nezaměstnanost co nejvíce klesat. Některá čísla zazněla. Ve velké hospodářské krizi 30. let minulého století byla nezaměstnanost, která se pohybovala od 492 tisíc do 664 tisíc, neboli 665 tisíc. Současná nezaměstnanost počátkem roku dosáhla 539 tisíc. Vidíte ta obrovská čísla! Když si vezmeme, že počet obyvatel České republiky je zhruba o půl milionů menší než v letech 1932-1934, tak to znamená, že současná úroveň české nezaměstnanosti již osciluje na hodnotách 30. let minulého století. Dle zprávy expertů OECD je Česko v boji s nezaměstnaností třetí nejhorší z deseti kandidátských zemí Evropské unie.
Je více příčin nezaměstnanosti v České republice. Můžeme hovořit o nezvládnuté transformaci národního hospodářství, účelovém vyklízení východních a zbrojních trhů konkurentům, o útlumových programech bez přiměřené kompenzace, o jednostranné exportní orientaci, a tím i vysoké míře závislosti na ekonomice Německa a dalších zemích Evropské unie, o ekonomicky nefunkční, pouze vlastnicky motivované privatizaci státního majetku a o nepřiměřeně nastavenému ochrannému polštáři českým exportérům. Jsou zde také demografické faktory, nástup silných ročníků populační vlny 70. let do pracovního procesu, legislativní faktory, zvýšení věkové hranice odchodu do starobního důchodu, restrikce předčasných starobních důchodů, zpřísnění podmínek pro přiznávání invalidních důchodů včetně začlenění řady invalidních důchodců do pracovního procesu. Je zde také stále nízká mobilita pracovní síly, neboť je absence cenově dostupného bydlení, absence firemních bytů a nedostatečná dopravní obslužnost území. Je tu i neschopnost pružně reagovat na potřeby trhu práce, zabezpečit celoživotní vzdělávání a odbornost člověka ve více profesích. Můžeme hovořit také o podhodnoceném financování tzv. aktivní politiky zaměstnanosti a nedostatečné kapacitě úřadů práce.
***