(11.40 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Já jsem přesvědčen, že toto je bohužel názor, který se začíná rozšiřovat, jak už jsem řekl, i do veřejného diskursu v České republice. Je to názor, který je založen na jednom ideologickém klišé. Je to názor, který svým způsobem je specificky německého původu. Je to názor, který pramení v jakémsi traumatu relativně krátké tradice německé národní státnosti až od roku 1871 a pramení také v traumatu z toho, že minimálně v první polovině dvacátého století tato německá národní státnost nebyla opakovaně zvládnuta. Ale já myslím, že na tuto teorii bychom přistupovat neměli. Já si myslím, že národní stát nemůžeme považovat za implicitního nositele nějakého zla. Já si myslím, že bychom si měli uvědomit, že v 19. století to byly právě národní revoluce, které posouvaly vývoj vpřed, které s sebou přinesly jednak demontáž autoritativních říší, jednak takové fenomény, jako byla lidská práva nebo ekonomika volného trhu. Takže já myslím, že na tuto teorii přistupovat nelze.
Přestože tato teorie jakéhosi politicky korektního antinacionalismu a evropanství stále převládá v té veřejné debatě v evropských mediálních a akademických kruzích, tak já si myslím, že je zcela jasně a zřetelně vidět, že právě pod touto velmi tenkou slupkou se už odehrávají procesy, které těmto teoriím naprosto jasně protiřečí, a jsou to procesy velice tvrdého střetu právě jednotlivých národních zájmů jednotlivých evropských států, a to se velmi dobře dá dokázat na průběhu současné Mezivládní konference. Já jsem přesvědčen, že když sledujeme Mezivládní konferenci - a stačí k tomu sledovat pouze otevřené zdroje, nemusíme mít nějaké speciální informace z kuloárů - tak je jasně viditelné, že právě ona reálpolitika, o které tady hovořil pan předseda vlády, právě ona velmocenská politika, která jím byla označena jako jedno z velkých rizik pro evropskou integraci a pro budoucnost Evropy - a v tomto já s ním mohu souhlasit - tento styl politiky se velmi silně začíná prosazovat na oné zmíněné Mezivládní konferenci.
Když uděláte soupis nejrůznějších ultimativních výroků - já bych řekl svým způsobem až výhrůžných výroků - jednotlivých politiků, které zazněly ve vztahu k Mezivládní konferenci a k projednávání této ústavy, tak zjistíte, že to jsou zpravidla politici z některých větších zemí Evropské unie, anebo jsou to politici, kteří patří k té takzvané zakládající šestce Evropských společenství, která odstartovala ten integrační proces. Já si myslím, že to je naprosto logické, protože je to právě tato ústava a jsou to právě ty změny v ní obsažené, které bohužel sice vytvářejí, nebo pokračují v tom principu stále těsnější unie, od toho Europe Closed Unie, což bylo vždycky napsáno v preambuli všech smluv, ale zároveň v této stále těsnější unii vytvářejí situaci, kdy někteří, a to zejména některé velké státy, jsou si rovnější než jiní. Já myslím, že je to stav nedobrý, že je to stav, se kterým bychom se smiřovat neměli, a že by česká vláda měla stanovit a explicitně pojmenovat určité hranice, za které už není ochotna jít.
Když teď přistoupím k samotné zprávě nebo k tomu materiálu, který vláda schválila, jsem přesvědčen, že určitě tam najdeme věci, na kterých se společně s vládou shodneme a za které by dokonce bylo možno vládní postoj určitým způsobem ocenit. Jestliže vláda píše, že se jí podařilo prosazovat stanovisko, aby nebyla zřizována zvláštní legislativní rada Evropské unie, tak to je jistě pozitivní věc, protože něco takového opravdu nepotřebujeme. Jestliže tady má být nějaké týmové předsednictví, tak si myslím, že ten model, který je popsán v tom materiálu, je také něco, proti čemu nijak výrazně protestovat nelze. Určitě si zaslouží svým způsobem souhlas i jedna z vládních priorit, to znamená snaha, aby každá členská země Evropské unie měla svého plnohodnotného komisaře. Nicméně je tam celá řada poněkud nekonkrétních a velmi problematických bodů, které bohužel nejsou už v tom textu nijak dále rozvedeny.
Vláda například uvádí, že u postu takzvaného ministra zahraničí Evropské unie - z čehož vyvozuji, že jedna z vládních priorit byla změna tohoto názvu, aby se to nejmenovalo ministr, protože k tomu není žádný důvod - byl původní návrh v souladu se zájmem České republiky doplněn tak, aby byly zřejmé jeho kompetence i postavení v rámci Komise i Rady Evropské unie a také způsob jeho odvolávání. Já bych rád věděl, jak byly doplněny tyto kompetence a postavení, tak aby bylo jasné, jestli je vymezení této funkce v tuto chvíli zřetelnější, hlavně jestli jsou zřetelnější limity.
Vláda uvádí v jednom z dalších odstavců - mimochodem také uvádí, že zachování jednomyslného rozhodování v oblasti fiskální politiky, která se týká daní, je českou vládou prosazováno, což je nutno ocenit - že v daňové oblasti modifikovaný návrh italského předsednictví ponechal většinové rozhodování o opatřeních na potírání daňových úniků a podvodů, avšak s doplněním ochranné klauzule zabraňující zásahům do národního daňového systému, což je pro Českou republiku přijatelná modifikace. Já bych rád věděl, jaká je ta ochranná klauzule, jak přesně zní, co je v ní napsáno, abychom mohli posoudit, jestli tomu opravdu tak je, nebo není.
Další bod, který je také důležitý, se týká onoho přesunu některých kompetencí do oblasti sdílených kompetencí. Jak známo, byla tam přesunuta například energetika. V této souvislosti vláda uvádí, že ve finálních návrzích je zohledněn zájem České republiky na jednoznačném potvrzení národní suverenity nad energetickými zdroji. Opět kvituji pozitivně, ale chci vědět, jakým způsobem je tento zájem zohledněn, jestli to není jenom deklarace, ale jestli existuje skutečně nějaká právně závazná interpretace toho, že i nadále bude nakládání s energetickými zdroji ve výlučné svrchovanosti národních orgánů.
A konečně je tady uvedeno, že došlo také k určitému vyjasnění ohledně interpretace Charty základních práv Evropské unie. Já bych opět rád věděl, k jakému vyjasnění, protože právě nad otázkou interpretace této listiny jsme tady vedli velký spor, byla tady v podstatě dvě stanoviska. Jedno stanovisko tvrdilo, že není možné, aby cestou interpretace charty Evropským soudním dvorem docházelo k nepřímé novelizaci například pracovní nebo sociální legislativy členských zemí, že to ta charta sama o sobě vylučuje. Druhá interpretace, ke které jsem se přikláněl já, naopak tvrdila, že takové nebezpečí tady existuje, že skutečně Evropský soudní dvůr svými judikáty může penetrovat do národních legislativ členských zemí právě tím, že bude poskytovat závazné výklady této charty. Takže já chci vědět, jak to doopravdy je s tímto vyjasněním a jakým způsobem se s tím ten finální návrh vyrovnal.
Pokud jde o otevřené otázky, které tady vláda uvádí, já myslím, že jedna z těch nezávažnějších, nebo vůbec nezávažnější - a v tom se skutečně s vládou shodujeme - je otázka principu konstrukce kvalifikované většiny. Myslím, že systém, který je v tuto chvíli navržen v Konventu, resp. který byl navržen Konventem, i ten modifikovaný systém, který například prosazuje česká vláda, je stále ještě nedostatečný, protože v obou dvou těchto modifikacích dochází k viditelnému umenšení hlasovací váhy České republiky a naopak k viditelnému zvýšení hlasovací váhy některých evropských států, zejména Německa, ale také Francie.
***