(11.20 hodin)
(pokračuje Špidla)
Je tedy naším zájmem, aby konference nezkrachovala. Je také naším národním zájmem vlivné postavení České republiky v demokratické a akceschopné Evropě.
Myslím si, že irácká krize zřetelně ukázala, že Evropa má problémy v tom, zaujmout jednotné stanovisko a postupovat jako uskupení s odpovídající vahou a silou, protože Evropa je ekonomicky a kulturně obr, ale přitom svou schopností jednat je často trpaslíkem. To je situace, která je nepřijatelná, a je naším zájmem, aby se postupně změnila.
Zájmem České republiky je vlivné postavení v Evropské unii, to znamená, naše schopnost skutečně ovlivňovat rozhodování, naše schopnost nebýt na okraji evropského rozhodování jako jistý, trpěný a kuriózní člen, nýbrž jako ten, jehož slovo má váhu a jehož rozhodnutí a názory se berou v úvahu. Proto považuje Česká republika za potřebné přispět maximálně konstruktivně k rozhodování na Mezivládní konferenci, tak aby Evropa dvaceti pěti si uchovala efektivitu patnácti a postupně ji zvýšila.
Je zájmem České republiky uchovat rovnováhu mezi občanským a mezivládním principem. Není naším zájmem ustupovat zpět posilováním mezistátního, mezivládního principu. Naším zájmem je zachovat dosaženou úroveň. Je zájmem České republiky, aby rozhodování dosáhlo jisté úrovně efektivity, ale na druhé straně aby naše pozice zůstala naprosto spolehlivě rovná a rovnoprávná. Nejsou signály, které by svědčily o tom, že hrozí takové riziko.
Dámy a pánové, myslím, že není pochyb o tom, že naším zájmem je evropská integrace. Je nepochybné, že zájmem Evropy je pokračovat v evropské integraci ve světě, který se globalizuje, kde stále větší vliv mají jednotlivá centra - centra, která jsou na americkém kontinentu, postupně rodící se síla na asijském kontinentu a myslím si, že bych mohl pokračovat. Pokud Evropa nepostoupí ve sjednocování, pokud neposílí svoji schopnost v jednotlivých politikách, v politice zahraniční a bezpečnostní, bude pasivním objektem rozhodování těch, kam se postupně přesune váha světa.
Svého času jsem v jedné debatě použil obrat, který má po mém soudu svoji vlastní váhu, a lze jej zopakovat. Ta analogie je velmi jednoduchá. Evropa je v obdobné situaci, jako byla Itálie patnáctého století. Byla ekonomicky vynikající, kulturně naprostým vrcholem, ale její dezintegrace a vnitřní svár vedl postupně k dlouhodobému úpadku. Není zájmem České republiky, aby se tak stalo, protože dezintegrace Evropy by znamenala přechod k něčemu, čemu se pak v politické hantýrce říká reálpolitika. Tato reálpolitika je založena v podstatě na rovnováze sil, která dříve či později končí v politice nerovnováhy sil. Reálpolitika v posledních 450 letech dala České republice 33 let samostatné existence, existence, která byla suverénní při započítání i letošního roku. Návrat k reálné politice, k reálpolitice a k politice rovnováhy sil by po mém soudu zásadně ohrozil postavení České republiky jak v bezpečnostním, tak v ekonomickém a civilizačním smyslu. Znamenal by v zásadě naše oslabení.
Toto, dámy a pánové, je základní přístup vlády České republiky k Evropské unii a k evropskému sjednocení, k evropské integraci. S tímto zřetelem je samozřejmě koncipován i mandát České republiky, který budeme zastávat na Mezivládní konferenci.
Dámy a pánové, je nepochybné a to chci, aby to bylo zdůrazněno, jakkoliv je to ústavní rutina, že podpis pod smlouvou ještě není její ratifikace. Vláda nerozhodne, nýbrž vláda podepíše a tento dokument, který bude podepsán, projde ratifikačním procesem. Tento ratifikační proces bude jistě velmi vážný, bude trvat týdny a měsíce, bude trvat pravděpodobně roky - předpokládá se, že až dva roky by mohl trvat - a bude zvážen v každém detailu. Jsem si jist, že budeme schopni tento text obhájit, obhájit ho před sněmovnou, obhájit ho před lidem, obhájit ho před dějinami. Jsem si jist, že stojí za to se do takovéto zásadní politické diskuse pustit.
Dámy a pánové, příští víkend možná, s největší pravděpodobností do konce příštího pololetí, se rozhodne. Vláda je připravena rozhodnout v rámci definovaného mandátu a vláda je připravena své rozhodnutí hájit a obhájit. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády za jeho vystoupení. Dále bude pokračovat rozprava. Přečtu vám jména těch, kteří se prozatím přihlásili, abyste si udělali obrázek o tom, jak dnešní dopoledne, případně odpoledne může probíhat. Přihlášen je pan poslanec Jan Zahradil, Cyril Svoboda, Jaroslav Palas, David Šeich, Hynek Fajmont, Pavel Svoboda a Vilém Holáň - s tím, že samozřejmě se dá očekávat, že ti, kteří mají právo na přednostní vystoupení, toto právo mohou uplatnit.
Jako první vystoupí pan poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi v úvodu říci, že je podle mého názoru dobře, že se tato rozprava koná. Je podle mého názoru dobře, že se podařilo vyřešit ono úterní nedorozumění, které pramenilo spíše z pojmového zmatku, protože mnozí z nás včetně mne se domnívali, že onen bod, který má být projednáván příští úterý, je vlastně tím bodem, který by měl spíše předcházet Mezivládní konferenci, než po ní následovat. Jsem rád, že jsme si to vysvětlili, a že tedy budeme mít možnost diskutovat jako o mandátu, se kterým vláda na Mezivládní konferenci odjíždí, tak o případném výsledku, který vláda z této konference přiveze.
Doufám a věřím, že se bude jednat o debatu racionální. Z mé strany tomu tak určitě bude a myslím, že mohu prokázat, a každý se o tom koneckonců může přesvědčit ze stenozáznamu, že jsem se o racionální a věcný přístup pokoušel i minule, když se o mandátu ve sněmovně jednalo poprvé.
***