(10.00 hodin)
(pokračuje Titz)
Pokud to byli vojáci a vzali si hypotéky na své soukromé bydlení, myslím, že je to strašně špatně, protože voják má být k dispozici tomuto státu, ne aby se rozhodoval podle toho, kde mu bude lépe. Aspoň to tak všude ve fungujících armádách je.
Pokud si vzalo město Náměšť úvěr, pak je mi to opravdu velice líto a nevím, kde se tedy přímo stala chyba. Ale já osobně vidím chybu v tom, když si někdo, nějaký ministr, myslí, že je to jeho armáda. Ne, on je pouze správcem této armády. A měl by být dobrým správcem této armády. Jestli z úst předchozího pana ministra ve volební kampani v kraji Vysočina zazněly tyto příliš osobně vlastnické vztahy k této základně atd., tak to byla strašlivá chyba, ale bylo to selhání jeho.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí pan poslanec Mlčák, pak pan poslanec Alexander Černý.
Poslanec Ladislav Mlčák: Vážený pane předsedo, vážená vládo, premiére a ministře obrany, nechci diskutovat a rozvíjet diskusi ve velkém obsahu, protože jsem Přerovák a samozřejmě mě i jako dalších občanů bytostně se týká tato problémová záležitost Přerováků a širokého okolí, včetně jich vzpomínaného Prostějova či dalších míst.
Nechci rozebírat skutečně technické, povětrnostní podmínky, modernizaci na přerovském letišti atd. To všechno pan ministr obrany zná. Jen podotýkám na předchůdce, který také říkal, nevím, jestli plocha je prasklá, ta prasklina tam skutečně je, ale říkám to laicky - je to mimo startovací dráhu, mimo startovací plochu. To znamená odstavná plocha.
Moje vystoupení spíše směřuje k tomu, že bych se chtěl pana ministra obrany zeptat, co bude s přerovským letištěm jako takovým, jak se počítá s jeho dalším využitím. Nebo skončí tak jako například Bechyně, která byla vzpomínána, že supermoderní zařízení bude rozkradeno, rozebráno, letiště jako takové zdevastováno? To je moje otázka.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Mlčák. Dalším přihlášeným je pan poslanec Černý, ale fakticky chce reagovat ještě pan poslanec Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji, pane předsedo. Omlouvám se panu poslanci Černému, budu velice stručný.
Chtěl bych ocenit vystoupení pana poslance Titze, protože s drtivou většinou toho, co řekl, souhlasím a podepsal bych se pod to. Jen s jednou malou poznámkou, a sice aby se možná neobracel příliš napravo do lavic ODS, ale stočil svůj pohled se svými námitkami, s tím, co se dělo dříve v armádě, poněkud více doleva, do řad svých vlastních koaličních partnerů, kdy pro tuto vládou, pro kterou on hlasoval, hlasovali hned dva bývalí ministři obrany, náměstek ministra obrany apod. Tam byla učiněna drtivá většina těch rozhodnutí, která pan poslanec Titz kritizoval a jejichž kritiku s ním sdílím prakticky ze sta procent.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě by chtěl nyní reagovat pan poslanec Titz.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, musím říci, že slova, která proslovil kolega doktor Nečas, mě celkem potěšila. On si jistě vzpomene - neboť dělal šest let předsedu výboru pro obranu a bezpečnost - že jsem tehdy byl v dosti vážných rozepřích s jednotlivými ministry obrany, že jsem se snažil argumentovat podle svých vědomostí a zkušeností, ale nicméně proboha, jestliže nese odpovědnost za dnešní vládu ministerský předseda Špidla, nesl za tehdejší vládu odpovědnost ministerský předseda Václav Klaus! To je neoddiskutovatelné. Ale samozřejmě, vždyť jsem říkal pánům ministrům z lidové strany - já docela chápu, že nechcete létat na strojích typu MiG, je jedno, jestli 29, 23 nebo 21, ale pro boha svatého, řekněte, na čem české letectvo létat bude příštích třicet let! A to jsem z nich nikdy nedostal.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní bych požádal pana poslance Černého. Dalším přihlášeným je pan poslanec Fajmon.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi jen několik skromných poznámek. Dalo se celkem očekávat, že interpelace na téma letecké základny v Náměšti skončí tak, jak skončila, tedy že se rozšířila nejen na letectvo obecně, ale také na celou Českou armádu. Mluvím-li jen o České armádě, tedy řekněme o deseti letech její existence, nemohu se zbavit jisté nostalgie, protože ještě v polovině minulého desetiletí platilo třeba o letectvu, že disponovalo řádově stovkami letounů, mnoha desítkami stíhaček - nebo jak dnes říkají supersoniků - a Česká armáda absolvovala, a české letectvo tedy také, několikeré reformy.
Nejsem v Poslanecké sněmovně tak dlouho, abych mohl porovnávat vystoupení všech předchozích ministrů obrany, ale jen ta, která jsem slyšel za dobu mého působení ve sněmovně. Musím konstatovat, že všichni ministři měli dar tvářit se, že ta jejich a jimi předkládaná koncepce nebo reforma je tou nejlepší, definitivní, poslední.
Vůbec se nedivím obavám paní místopředsedkyně Němcové a dalších. Mám rovněž trochu stísněný pocit z toho, zda mám panu ministru Kostelkovi věřit, že tato reforma v tomto finančním rámci je to poslední, co armádu a letectvo České republiky potká. U vědomí toho, že např. letectvo plánuje na mnoho let dopředu - víte, že letecká technika se kupuje s perspektivou desítek let, třicet, čtyřicet let - mám pocit, že je opravdu trochu přepych, abychom v rámci jednoho desetiletí těch reforem zažili několik.
Padaly zde konkrétní informace o tom, zda je, či není prasklá dráha v Přerově, co vedlo k tomu, že se rozhodlo tak, a ne jinak. Ještě zde nezazněla jedna maličkost. Na výboru pro obranu jsme se věnovali poměrně detailně tomu, proč dostává Náměšť např. přednost před Přerovem. Já jsem uváděl jiné údaje než např. náměstek ministra obrany. Ať jsem počítal, jak jsem počítal, i když jsem vycházet např. z údajů, které mi poskytl pan náměstek ministra obrany, nutně mi z toho vyšlo, že finanční náklady na vybudování letecké základny v Náměšti budou zhruba o 300 milionů vyšší, než kdyby se totéž provedlo v Přerově. Nechci porovnávat další parametry, které jsou minimálně srovnatelné, ne-li v celé řadě ohledů dokonce výhodnější pro Přerov.
Otázka tedy zní: Je opravdu tato koncepce, která dnes je nám předkládána k věření, tou poslední? Kolik jich ještě zažijeme? Budeme schopni vůbec v dohledné době přijmout něco, co bude mít trochu stabilizující vliv na lidi, kteří v resortu armády zůstávají? Nebo budeme spoléhat na to, že nás vždy ochrání jen naši spojenci v alianci?
Ptám se na to i z toho důvodu, protože jsem na Měříně tak jako moji kolegové slyšel, že např. na zahraniční mise je schopna armáda vyčlenit pro příští rok zhruba jednu miliardu korun. Už dnes je všeobecně známo, že se počítá s částkou podstatně vyšší. A kde se na to vezmou peníze, to pan ministr Kostelka včera naznačil. Prostě se vezmou. To není problém. Buď se zase ušetří v resortu armády, nebo vláda prostě nějaké dodatečné zdroje v řádu minimálně stovek milionů prostě najde.
***