(16.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Rovnost členských zemí a jejich občanů je v evropské ústavní smlouvě jednak zakotvena jako princip, jednak se odráží v uspořádání evropských institucí a v rozhodovacích procedurách. Zároveň je explicitně zakotven vztah EU a členských států, který se týká především otázky výkonu kompetencí. Zde je hlavní zásadou delegování pravomocí. Evropská unie má jen ty pravomoci, které na ni delegují členské státy, dále zásada subsidiarity, což znamená, že otázky jsou řešeny na úrovni k tomu nejlépe příhodné. A otázka proporcionality - akce Evropské unie musí mít jen takový rozsah, který je nutný k naplnění daného cíle. Naplnění všech tří uvedených zásad je v evropské ústavní smlouvě zajištěno lépe než ve stávajících smlouvách Evropské unie.
Čili zdůrazňuji - zásada subsidiarity, to znamená, že nejsou věci zbytečně přenášeny nahoru. Zásada proporcionality, to je princip, že akce může být omezena pouze na nezbytně nutný rozsah; musí být omezena na nezbytně nutný rozsah. A je to dáno jednak díky přesnému vymezení kategorií, kompetencí a zásad pro jejich výkon, jednak díky zapojení národních parlamentů do přímé kontroly dodržování principů subsidiarity a proporcionality. Zde vidím např. významné posílení České republiky, protože naše republika nebude odkázána na zprostředkované hodnocení dodržování principů subsidiarity a proporcionality, jejichž význam je zřejmý, nýbrž bude prostřednictvím národního parlamentu zapojena do přímé kontroly. To je velký posun a velké posílení.
Pokud jde o postavení České republiky v evropských institucích, je vysoce pravděpodobné, že se podaří prosadit zásadní priority České republiky. Složení komise systémem každá země - jeden komisař, týmové předsednictví v radě s rovnoprávnou rotací v koordinační linii; přímé zastoupení v těch institucích znamená totiž možnost přímo se podílet na řízení EU a spravování evropské agendy a tím také zajistit rovnoprávné postavení České republiky.
U rozhodování představuje definice kvalifikované většiny vůbec nejsložitější téma IGC. Pro Českou republiku jako středně velkou zemi v rámci Evropské unie jsou systémy vážení hlasů podle Nice a dvojité většiny podle Konventu v zásadě oba přijatelné. O tom nevedeme spor, že přijatelné jsou obě tyto možnosti. Dvojitá většina zemí 50 % a 60 % populace kombinuje rovnost země - jedna země rovná se jeden hlas, Česká republika stejně jako Francie nebo Spolková republika Německo - a zohlednění rozdílu ve výši velikosti populace. Tento systém se vedle průhlednosti a univerzálnosti, není třeba ho přepočítávat při rozšíření o nové země, vyznačuje také dobrou dynamikou z hlediska prosazování návrhů.
Pokud jde o rozsah většinového hlasování, z hlediska vlády České republiky je správné, že Konvent celkově zjednodušil rozhodovací procedury a zavedl pro schvalování unijní legislativy jako hlavní metodu spolurozhodování proceduru rady a Evropského parlamentu, zároveň však zůstala zachována přísnější procedura a jednomyslnost pro vysoce citlivé otázky týkající se např. zahraniční, bezpečnostní politiky nebo daňových otázek.
Jednomyslnost bývá vnímána jako záruka ochrany specifických zájmů své země. My tuto záruku požadujeme v řadě jednotlivých oblastí, např. finanční perspektivy a vlastních zdrojů EU, které mají jednak vliv na celkový rozsah a priority činnosti EU, jednak se dotýkají národních rozpočtů. Jednomyslnost je však také snadno zneužitelným nástrojem a v Evropské unii o 25 a více zemích ji nelze tak považovat za záruku dobrého postavení České republiky. nelze extendovanou jednomyslnost považovat za záruku dobrého postavení České republiky.
S jednomyslným a většinovým rozhodováním souvisí konečně také otázka přechodu mezi těmito dvěma způsoby hlasování. V návrhu Konventu je zapracována tzv. přemosťovací klauzule, která předpokládá možnosti přechodu z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu prostřednictvím jednomyslného rozhodnutí Evropské rady. Zde Česká republika požaduje - a tato priorita je rovněž zakotvena v mandátu - aby přechod byl možný pouze na základě jednomyslného rozhodnutí Evropské rady plus ratifikace v souladu s národními ustanoveními. Tato otázka byla poprvé na Mezivládní konferenci projednána 18. listopadu na úrovni ministrů zahraničí, kde Česká republika vystoupila ve výše uvedeném duchu ohledně přemosťovací klauzule.
Celkově si tedy dovolím konstatovat, že vláda České republiky na Mezivládní konferenci vychází z potřeby rovnoprávného postavení České republiky v Evropské unii a že proti návrhu Konventu se delegaci České republiky na Mezivládní konferenci daří prosazovat změny, jež postavení České republiky, zejména v evropských institutech, posílí.
V rámci mandátu pro Mezivládní konferenci se postavení České republiky týkají zejména následující priority: předsednictví v radě, složení komise, výpočet kvalifikované většiny, přemosťovací klauzule, evropská bezpečnostní a obranná politika - kde Česká republika je zemí, která považuje za správné rozvíjet evropskou bezpečnostní a brannou politiku za předpokladu uchování transatlantické vazby a komplementarity s NATO - vyjasnění strukturované spolupráce a hlasovací procedura.
A nyní, pane poslanče, se vraťme k něčemu, co lze nazvat evergreenem, totiž k debatám o hlasovací proceduře v návrhu Ústavy pro Evropu. Do roku 2009 platí pravidla pro hlasování v Radě ministrů a Evropské radě v souladu se smlouvou z Nice. Zdůrazňuji, do roku 2009. Je tedy pět let na debatu uvnitř Evropské unie při jakémkoli přijatém návrhu. Předpokládá se, že od 1. listopadu 2009, tedy v době, kdy již pět let budeme členy a budeme mít velkou možnost pečlivě posuzovat možnosti, které Evropská unie dává, a možnost jednotlivých procedur, v návaznosti na nové funkční období Evropského parlamentu se v rozhodování rady bude uplatňovat kvalifikovaná většina, která je definovaná jako dvojitá většina sestávající z 50 % hlasů reprezentujících 60 % obyvatel. Česká republika v této situaci zastává názor, že lepší by bylo 60 : 60, a jsem přesvědčen, že máme možnost tuto věc prosadit, i když si tím samozřejmě nemohu být jist. Systém dvojité většiny nepracuje u hlasů států s tzv. váženými hlasy jako smlouva z Nice, ale každému státu dává jeden hlas. To je důležité. Pozice vlády na Mezivládní konferenci, kterou zastává v souladu s úvodním mandátem, je, jak už jsem řekl, že preferujeme zachování výpočtu kvalifikované většiny podle parametrů smlouvy z Nice, tedy kvalifikované většiny založené na vážených hlasech. Pakliže se však ukáže, že konsensus zemí zúčastněných na Mezivládní konferenci směřuje ke změně hlasovací procedury na systém většiny dvojité, Česká republika požaduje, jak už jsem řekl, 60 : 60.
V rozpravě Poslanecké sněmovny k Ústavě pro Evropu 7. 10. poslanec Martin Říman mimochodem uvedl, že zatímco podle smlouvy z Nice činí podíl váhy našich hlasů 3,7 %, v EU 25 nový systém nám přiznává podíl jen 2,2 % z počtu obyvatel. Dále poslanec Martin Říman rozvedl, že například Polsko se snaží udržet systém Nice proto, aby mělo lepší pozici vůči větším státům - v systému váhy hlasů má totiž Polsko 27 hlasů, Německo, Francie, Británie a Itálie každý 29, čili pro Polsko je ta situace svým způsobem výhodná.
***