(11.00 hodin)
(pokračuje Melčák)
V první části se to týká § 106 trestního zákona, kde vás žádám, abychom vložili odst. 3, který zohledňuje trestné činy páchané proti příslušníkům zmíněných služeb, protože trestný čin, kterým je postihováno prozrazení běžné utajované skutečnosti, se sice vztahuje i na prozrazení osob, ale domnívám se, že s prozrazením konkrétní identifikace osob je spojeno větší riziko. Proto navrhuji, aby tento trestný čin byl oceněn sazbou v rozsahu tři až deset let, aby pachatel tohoto trestného činu byl postihován vyšší trestní sazbou než pachatel, který prozradí běžnou utajovanou skutečnost, a to i když prozradí identitu příslušníka zpravodajských služeb České republiky nebo osoby jednající ve prospěch zpravodajských služeb České republiky, nebo i sdělí nebo zpřístupní údaje, které k prozrazení identity takové osoby povedou.
Druhá část tohoto pozměňovacího návrhu se týká § 107. Současné ustanovení § 107 trestního zákona nepostihuje vyzrazení utajované skutečnosti stupně utajení vyhrazené z nedbalosti. Naproti tomu ustanovení § 178 trestního zákona, který se týká neoprávněného nakládání s osobními údaji, kvalifikuje neoprávněné nakládání s osobními údaji i z nedbalosti trestem odnětí svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení, například spáchání tohoto trestného činu porušením povinnosti vyplývající z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce, může být postih i vyšší, až do osmi let. Stanovením sankcí za porušení ochrany utajované skutečnosti stupněm utajení vyhrazené z nedbalosti dojde k odstranění, případně ke zmírnění nesouladu skutkových podstat trestných činů ohrožení utajované skutečnosti a neoprávněného nakládání s osobními údaji.
Praktické provedení, které je obsahem mého pozměňovacího návrhu, spočívá v tom, že dosavadní text § 7 se nahradí novým textem, který nebudu v tuto chvíli opakovat, protože se domnívám, že pokud sněmovna bude souhlasit s tím, aby platilo to, co bylo načteno v minulém druhém čtení, je to dostatečné a není potřeba to zmiňovat.
Padly zde námitky, že spojovat trestné činy tohoto druhu s podstatou novely zákona, to znamená s domácím násilím, není namístě, a některé právní puristy to ne zrovna uspokojuje. Dovolte mi, abych ponechal na moudrosti této sněmovny, aby využila možnosti již na této schůzi ocenit činnost našich zpravodajských služeb tím, že jim poskytneme větší ochranu.
Děkuji vám moc za to, že jste mě vyslechli.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také vám děkuji, pane poslanče. Nyní přednostně, omlouvám se paní poslankyni Čurdové, má slovo ministryně Petra Buzková, která mě o to požádala, a já jí tedy umožním vystoupit. Prosím, paní ministryně.
Ministryně školství ČR Petra Buzková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi pouze velmi stručnou poznámku. Domácí násilí je velice významným fenoménem, který není jen fenoménem dnešní doby, je to samozřejmě fenomén historický a fenomén letitý, akorát v dnešní době se o něm prostě více mluví a více se na něj upozorňuje, což je správné. Úmyslně nebudu hovořit o násilí na ženách, budu hovořit o domácím násilí, protože samozřejmě násilí v rodinách může být vedeno oběma směry, to znamená může být vedeno násilí na ženě, ale může být i vedeno násilí na muži, i když takovéto případy jsou samozřejmě méně časté.
Jsem ráda, že zde přichází návrh, který zavede alespoň obecné ustanovení do trestního zákoníku. Chci říci, že toto ustanovení, které je zde navrženo, nepovažuji za plně dostatečné, ale ono je opravdu velmi obtížné legislativním způsobem zakotvit záležitost takovéto citlivosti, kde skutečně balancujeme na hranici, kde ještě je právo rodiny, protože žádný zákon nevyřeší, jaké budou vztahy a citové vazby v rodině, ale zákon samozřejmě již může řešit to, kde se přechází od napjaté atmosféry ke skutečnému násilí. Nicméně je to hranice, se kterou je třeba zacházet velmi opatrně.
Proto, přestože sama cítím, že tento návrh, tak jak je předložen, pravděpodobně není dostačující, nevím jakým způsobem tento návrh dále prodloužit, chci požádat sněmovnu, aby s tímto návrhem vyslovila souhlas, protože bude to vlastně takový první podklad pro justici, která bude mít šanci vytvořit určitou praxi. Možná za nějakou dobu ukáže, jakým způsobem by bylo vhodné vést případné diskuse o rozšíření tohoto návrhu.
Jak už jsem řekla, tento návrh vítám, a chtěla bych opravdu velmi požádat všechny poslankyně a poslance o podporu tohoto návrhu, protože jedná se zde i o ty, kteří často nejsou sice součástí tohoto násilí, ale kteří se na něj musí dívat, a poznamená je to často psychicky na celý život, a to o děti.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní ministryni. Prosím paní poslankyni Čurdovou. Připraví se pan poslanec Chytka.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, byla jsem oslovena českými nevládními organizacemi, které se zabývají problematikou domácího násilí, ať jsou to mateřská centra, organizace ROSA, ACORUS, Most k životu a další, abych vás požádala o podporu tohoto zákona. Tyto organizace řeší tento problém několik let. Zabývají se jím a samy vědí, jak je velice těžké problém domácího násilí ošetřit. Žádám vás tedy touto cestou jménem těchto organizací, abyste ve druhém i třetím čtení tuto senátní novelu podpořili. Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám také, paní poslankyně. Prosím pana poslance Radima Chytku. Dalším přihlášeným je pak pan poslanec Pospíšil.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane předsedo, vážená paní senátorko, vážené dámy a pánové, když jsem viděl ohromnou mediální kampaň, která se rozpoutala kolem podpory zákona na domácím násilí, tak jsem již nechtěl zde v Poslanecké sněmovně vystupovat. Avšak nakonec jsem si uvědomil, že kampaň nás chce přesvědčit o tom, že všichni občané, všichni voliči chtějí, aby tento zákon byl Poslaneckou sněmovnou schválen. Tak jak ale to bývá, tak v reklamních kampaních vždycky je to trošku kousínek posunuto. Pravda je vždycky kousínek někde vedle. Domnívám se, že to platí i o této reklamní kampani. Spíše si totiž myslím, že všichni občané a naši voliči chtějí, aby domácí násilí vymizelo. To je nepochybně pravda, to si nepochybně naši občané přejí. Ale to neznamená, že si přejí, aby byl schválen tento zákon proti domácímu násilí. Mezi tím bych si dovolil říci, že jest propast, jejíhož dna já osobně ani nedohlédnu.
Vystupuji zde z jednoho prostého důvodu. Těžce se smiřuji s tím, že my jme vzdali onen instrument presumpce neviny a že do našeho práva máme již dán spíše systém presumpce viny. My se dnes, popřípadě v dalších dnech, pokusíme v právu udělat ještě další, daleko výraznější posun, a to sice umožnit, aby byl odsouzen někdo bez důkazů, někdo, kdo popřípadě může být nevinen.
***