(17.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, rozhodneme o vaší námitce v hlasování pořadové číslo 84. Kdo souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko "ano". Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Ze 187 hlasujících bylo pro 152 a proti nikdo. Takže námitka byla přijata a hlasování o usnesení, které navrhla paní poslankyně Emmerová, můžeme opakovat.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 85. Kdo s návrhem souhlasí, zvedne ruku, stiskne tlačítko "ano". Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Ze 188 hlasujících bylo pro 95, proti 58. Návrh byl přijat.
(Neklid v sále, čekání na případné námitky.)
Tímto konstatováním jsme ukončili projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je
8.
Vládní návrh zákona o omezení plateb v hotovosti
/sněmovní tisk 264/ - třetí čtení
Prosím, aby za nepřítomného místopředsedu vlády a ministra financí se povinností navrhovatele ujal předseda vlády Vladimír Špidla.
Hlásí se pan poslanec Michal Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Pane předsedající, rozhodl jsem se podat procedurální návrh, a to konkrétně ve smyslu § 95 odst. 2, a to tedy, že bych navrhl vzhledem k určitým nejasnostem kolem definitivního znění podoby návrhy, o kterém bychom měli hlasovat, abychom právě projednávaný bod vrátili do druhého čtení, respektive abych to řekl přesně podle jednacího řádu, dávám návrh na opakování druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, děkuji. Takže nejsou-li námitky, o vašem návrhu, pane poslanče, rozhodneme v hlasování pořadové číslo 86, které jsem zahájil. Kdo s návrhem souhlasí, ať zvedne ruku, stiskne tlačítko "ano". Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Ze 187 hlasujících bylo pro 118, proti 20, takže návrh na vrácení do druhého čtení byl přijat.
A dávám opět slovo panu poslanci Michalu Krausovi.
Poslanec Michal Kraus: V tom případě podávám druhý procedurální návrh, aby v případě, že bude opakované druhé čtení ve výborech realizováno, byl znovu zařazen tento bod na konec druhých, respektive třetích čtení na této schůzi.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, i tento návrh je hlasovatelný. Rozumíme ovšem druhý blok třetích čtení podle platného usnesení.
Hlásí se pan poslanec Oldřich Vojíř jako zastupující předseda klubu ODS.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, jestliže jsme většinově podpořili to, aby se tato norma vrátila k projednání, tak předpokládáme, že si to vyžaduje skutečně vážné projednání. Proto si myslíme, že na této schůzi by se to projednávat nemělo, a proto vznáším veto jménem padesáti poslanců ODS. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Podpisy k dispozici nemám, samozřejmě bych mohl kolegy z ODS vyvolávat po jménech, ale nemám důvod nevěřit panu poslanci Vojířovi, který tvrdí, že jich je padesát. Pokud by někdo trval na tom, aby se přepočítali, tak ať mi to dá patřičným způsobem najevo.
Takže je třeba respektovat veto, které tady zaznělo.
Dalším bodem, kterému se budeme věnovat je
9.
Návrh poslanců Josefa Janečka, Viléma Holáně, Svatopluka Karáska,
Evžena Snítilého a Petra Bratského na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích,
o významných dnech a o dnech pracovního klidu
/sněmovní tisk 281/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan poslanec Josef Janeček a zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec Bohuslav Záruba. Pozměňovací návrhy máme uvedeny ve sněmovním tisku 281/3.
Otevírám rozpravu. Písemné přihlášky do rozpravy nemám, ale hlásí se pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, jsme ve třetím čtení návrhu zákona, který se vztahuje k uctění těch, kteří prožili obě totality, tedy jak komunistickou diktaturu třídy, tak nacistickou diktaturu rasy. Je třeba přiznat, že spor, který se zde rozhořel, není sporem mezi levicí a pravicí. Není to spor o výši daní či stupni zadluženosti veřejných rozpočtů. Je to spor mnohem zásadnějšího významu, je to spor o samu podstatu demokracie. Je to spor o úctě k lidskému životu a lidskému utrpení.
Kolegové z KSČM totiž odmítají uznat existenci komunistických zločinů, odmítají jakékoliv srovnání mezi nacismem a komunismem. Jejich argumentace probíhá v několika rovinách. Hovoří o jakési kulturní misi stalinismu a o tom, že komunismus je ve své podstatě správný, ale že bohužel došlo k institucionalizaci této teorie. Hovoří o humanistických ideálech. Je to stejná argumentace jako argumentace neonacistů, kteří mohou poukazovat na to, kolik dálnic vystavěl Hitler a jak veliké průmyslové zázemí v Německu po druhé světové válce zůstalo.
To, co je zřejmě zásadním nedorozuměním, je skutečnost, že pro demokraticky smýšlejícího člověka není a nemůže být žádná ideologie ani žádný růst hospodářské výroby důvodem či ospravedlněním k vraždění nevinných lidí. V demokratickém státě totiž lidé nejsou masou, ale jsou rovnoprávnými občany.
Kolega Ransdorf také představil teorii institucionalismu. Kolega Ransdorf v podstatě říká, že myšlenka komunismu je správná, ale byla zneužita. A to je něco, o čem je samozřejmě možné uvažovat. Bohužel jsem nikde v marxisticko-leninských teoriích neslyšel žádný jasný princip typu nezabiješ, neslyšel jsem žádný princip typu nepokradeš, abychom mohli říci, že ten, kdo kradl či zabíjel ve jménu komunismu, jednal v rozporu s komunistickým učením. To, co obsahuje komunistická nauka a co hájili čeští komunisté, tedy marxisticko-leninské učení, je pravý opak. Tedy zabiješ třídního nepřítele a znárodníš bez náhrady, čili ukradneš. Ostatně jeden z hlavních teoretiků marxisticko-leninského učení, idol českých komunistů Vladimír Iljič Lenin, budoval pro odpůrce komunistické nauky koncentrační tábory a těžko bychom mohli tvrdit, že to činil v rozporu se sebou samým.
Je proto zjevné, že komunistické zločiny byly konány nikoliv v rozporu s myšlenkou třídního boje a třídní nenávisti, ale byly vykonány v souladu s ní.
***