(13.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Na tom útvaru, který odposlechy provádí, se věcně nezkoumá to, proč se odposlech provádí, jestli je to podezření například z drogové činnosti, z hospodářské trestné činnosti, nebo z násilné trestné činnost. Zkoumá se to, zda jsou splněny formální podmínky, to znamená, zda má ta věc příslušný spis a hlavně zda je povolení soudu. Pokud tyto věci jsou doloženy, tak jsou zaprotokolovány na tomto policejním útvaru a ten policejní útvar začne realizovat onen odposlech. A není už to tak, že by někdo seděl se sluchátky na uších a poslouchal a něco přepisoval. Dneska ta technika je taková, že se všechno zaznamenává na elektronické nosiče dat a ty, aniž by je ten konkrétní policejní útvar, který provádí odposlechy, vyhodnocoval, tak jsou distribuovány a provádí se vyhodnocování na zadavatelích tohoto úkonu. Takže jediné, co může být trošku technický problém, protože na tom policejním útvaru, kde se odposlechy provádějí, tam to není evidováno podle jmen, tam je to evidováno podle telefonních čísel, takže s touhle jedinou výhradou, že tam může být nějaké větší časové zpoždění, než se to podaří po všech kriminálkách po České republice, po všech celorepublikových útvarech zpětně dohledat ve spisech, tak to může být jediná technická záležitost.
Jinak jsem samozřejmě připraven takovému podnětu vyhovět a myslím si, že pak uvidíte, že to číslo rozhodně není deset tisíc, jak je tady uváděno. Ale pravdu má pan předseda Bílý, že v té době pouze spekulujeme, jestli je to osm tisíc, nebo tři tisíce. Takže tohle je věc, kterou můžeme udělat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru vnitra. Tři ruce jsou zdvižené - pan poslanec Bílý, a pan poslanec Bratský ho bude následovat.
Poslanec Jiří Bílý: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, máte pravdu, že počty nebo statistické údaje, kolik určitý občan použil telefonů pro pachatelskou činnost, je spíše vhodné pro pana ministra spravedlnosti. Ale myslím si, že sedíte v jedné vládě, jste straničtí kolegové, takže byste se mohli nějakým způsobem domluvit a tu statistiku udělat.
Říkal jste: když komise požádá. Ano, my jsme, pane ministře, žádali, neřeknu vám momentálně přesně datum na den, ale bylo to někdy v červnu, kdy jsme požádali o dodání telefonních čísel k vaší zprávě. Stalo se to poprvé, kdy jsme dostali zprávu bez telefonních čísel, takže komise nemůže udělat zpětnou kontrolu jak na útvaru zvláštní činnosti, tak u operátora. A dále jsme vás žádali jako komise o statistické údaje, kolik bylo odposlechů povoleno na jeden měsíc, dva měsíce, tři měsíce až půl roku, a kolik jich bylo prodlouženo, abychom i statisticky mohli prokázat sněmovně, že policie pracuje buď v pořádku, anebo že tam jsou nějaké věci podivné.
To bylo na doplnění. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Petr Bratský.
Poslanec Petr Bratský: Dobrý den. Pane předsedající, pane ministře, vážení přátelé, chtěl bych poukázat na jednu věc, která vlastně je spojena s tím, že neúměrně roste počet odposlechů. Je to možná spojeno s tím a cílem toho určitě je, aby bylo zjištěno, s kým se odposlouchávané osoby stýkají, aby se zjistila třeba zločinná síť apod. Není pro ně problém si zjistit některá čísla některých známých osobností a tím, že na ně zavolají, zvyšují okruh lidí, kteří jsou možná sledováni.
Co je však ještě horší, je to, že naprosto skandálním způsobem pak unikají informace o tom, kdo kde byl v jaké kauze sledován. Dneska například v denním tisku si můžeme o jedné přečíst. Bohužel obětí této skandální situace se stal sám pan ministr se svým kolegou Tvrdíkem. Myslím si, že čím větší bude počet odposlechů, tím větší bude pravděpodobnost, že občas k něčemu takovému může dojít. Skutečně bychom měli na lékárnických vážkách zvažovat všechny možnosti, měly by to zvažovat osoby, které mají tuto zbraň pro boj s organizovaným zločinem v ruce, a tomu budeme tleskat, aby v takových případech byly odhalovány sítě, které si zde nepřejeme.
Myslím si, že v řadě případů se daří bojovat s organizovaným zločinem, a je to dobře, ale počty odposlechů, které v poslední době, a řekl bych dokonce v posledním roce, rostou, se dostávají do čísel, kdy můžeme již mít vážné pochybnosti o práci, kterou by měli dělat lidé zodpovědně. Myslíme si, že většina z nás, kteří chtějí dělat tuto práci zodpovědně, že nechceme žít v policejním státě, že chceme žít v bezpečném státě. A to je velký rozdíl.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. Myslím, že nikdo nechce žít v policejním státě, ale stejně tak si troufnu tvrdit, že nelze, aby Poslanecké sněmovna přijala usnesení, kolik má být odposlechů, protože pak by nesla riziko za to, že jsou některé trestné činy nedořešeny.
Ale teď už přestupuji svoje pravomoci předsedajícího - a předávám slovo panu ministru Grossovi.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, nejprve k tomu, co říkal pan kolega Bílý.
Za prvé - s panem ministrem spravedlnosti nejsme straničtí kolegové, pan ministr spravedlnost ji bezpartijní. Za druhé - pokud máme nějaký rest v tom, o co komise požádala, tak to určitě doženeme, a za to se tedy omlouvám. Pokud jde o to, kolik odposlechů na jeden, na dva, na tři, na šest měsíců, tak teď vám to z hlavy neřeknu, ale za první pololetí loňského roku byla průměrná doba jednoho odposlechu tuším čtyři měsíce, to znamená, z toho je vidět, že to zas tak dramatické není.
A k tomu, co říkal pan kolega Bratský, k únikům a podobně. Tady je jiný problém. Ono zjistit, kdo s kým telefonuje, k tomu nemusíte mít vůbec odposlechy, stačí výpis od kteréhokoli operátora. A upřímně řečeno, tyto výpisy jsou mnohem dostupnější, než by asi bylo zdrávo. To jsou věci, které se v některých případech šetří, jak se některé věci mohou dostat na světlo, ale to vůbec nesouvisí s činností policie, protože každý operátor má o konkrétním telefonním čísle bezvadný přehled, s kým kdy hovoří, a dokonce, na jaké buňce se ten člověk pohybuje. A to jsou údaje, které policie nemá k dispozici automaticky, jenom v případě, kdy to splňuje určité formální náležitosti.
Pokud jde obecně o úniky, hovořil jsem o tom v úvodní části. Prostě někdy dochází k problémům. Já jsem očekával, že doplňující otázka pana místopředsedy Langera bude spíše směřována tímto směrem, protože před nějakým časem byl medializován problém, kdy tato situaci skutečně nastala, takže spíš jsem myslel, že se budeme ubírat tímto směrem. Prostě ano, stává se to a je zapotřebí, aby byly vyvozeny příslušné, pokud možno i trestněprávní, důsledky pro ty osoby, které se nechovají v souladu s předpisy. Někdy ale média uveřejňují informace, které jsou prostě vymyšlené, nebo minimálně nepocházejí z jakýchkoli odposlechů, protože možná někdy někde naletí nějaký redaktor tomu, že mu někdo důležitě pod stolem šeptá informace, a redaktor si myslí, že má nějakou úžasnou novinu a zprávu. A tím, že ani nemá možnost si ji ověřit, tak ji prostě zveřejní a naletí.
Pokud jde to, že v posledním roce nebo v posledních dvou letech narostla ta agenda, tak bych ještě upozornil na jednu souvislost. Tady jde o to, že také zůstává trochu nepovšimnuto, že k 1. 1 2002 nabyla účinnosti novela trestního řádu, a jedna z jejích součástí bylo i to, že se zrušila ustanovení zákona o policii, kde bylo možno používat operativní techniku nikoliv v režimu trestního řádu, ale v režimu zákona o policii. V době starého trestního řádu, kdy tato možnost zákona o policii byla, tak poměr mezi odposlechy, které byly realizovány podle policejního zákona, v poměru k odposlechům, které byly realizovány podle trestního řádu, byl zhruba 1 : 1, a komise Poslanecké sněmovny v té době měla přehled pouze o té jedné polovině, měla přehled pouze o odposleších podle policejního zákona. Tím, že se změnil trestní řád, tím, že se z policejního zákona toto vyňalo a všechno přešlo do režimu trestního řádu, tak nyní komise Poslanecké sněmovny má kompetence, které nikdy v minulosti neměla.
***