(12.50 hodin)
(pokračuje Kasal)
Přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je
186.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
Na pořad jednání 22., tedy této schůze byly předloženy tři odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nejsou spokojeni, a z tohoto důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že paní místopředsedkyně Miroslava Němcová se omluvila z důvodu nemoci a požádala o zařazení své interpelace na příští schůzi sněmovny, budeme se věnovat dalším interpelacím místopředsedy Poslanecké sněmovny pana Ivana Langera na ministra vnitra, případně ministra financí. Zařadili jsme to svým rozhodnutím právě na tuto chvíli, nicméně není zcela vyloučeno, že budeme ještě tento pořad muset v průběhu jednání modifikovat, protože se zdá, že pan ministr financí nebude moci být přítomen. Pak bychom přerušili projednávání tohoto bodu a po dohodě s panem místopředsedou Ivanem Langerem bychom zařadili doprojednání této interpelace na některý den příštího týdne.
V tuto chvíli po tomto úvodu mohu konstatovat, že pan ministr vnitra Stanislav Gross odpověděl na interpelaci poslance Ivana Langera ve věci provádění odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu, zejména ve smyslu § 88, resp. § 88a trestního řádu. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 443.
Nyní otevírám rozpravu a jako první se k velkému překvapení hlásí sám autor interpelace, místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, vážení členové, nebo člene vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vystoupil na úvod rozpravy k tomuto bodu, neboť odpověď pana ministra vnitra Stanislava Grosse na moji interpelaci ve věci provádění odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, zejména ve smyslu § 88, resp. § 88a trestního řádu, považuji za ne zcela dostatečnou a obsahující navíc některé skutečnosti, které by nás měly vést k podstatně hlubšímu zamyšlení nad touto problematikou a měly by nás vést k tomu, abychom tomuto tématu věnovali možná větší pozornost, než jsme mu věnovali až dosud.
Jde o to, že problém odposlechů telefonických rozhovorů je podle mého přesvědčení - a věřím, že to není přesvědčení jen mé, ale vás všech bez ohledu na to, z jaké části politického spektra pocházíme - zásadním průnikem státu do soukromí jedince, prolomením do jeho soukromých, resp. osobnostních práv a svobod. V tomto smyslu tedy je potřeba považovat takovou možnost státu za něco výjimečného, něco zvláštního, něco, co musí podléhat přesnému, snadno kontrolovatelnému režimu, něco, co by mělo být spíše výjimkou než pravidlem.
Jen pro vaši informaci bych chtěl zde sdělit text příslušného ustanovení např. § 88 trestního řádu, ve kterém, aby bylo jasné, jak má být nakládáno s problematikou odposlechů a kdy má být používána, je toto upraveno. Odstavec 1: Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu v přípravném řízení na návrh státního zástupce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu - a teď: pokud lze důvodně předpokládat, že jimi budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení.
Myslím si, že z dikce tohoto ustanovení trestního řádu vyplývá, že možnost odposlechu, záznamu telekomunikačního provozu není považována za něco standardního, běžného, ale naopak je zde přesně vyjmenováno jeho použití jako něco, co může být a mělo by být používáno ve státě, kde se jedná skutečně o zvlášť závažný úmyslný trestný čin, a pokud lze důvodně předpokládat, že tímto budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení.
Říkám to proto, že pan ministr ve své odpovědi a i v minulých diskusích na téma rostoucího počtu odposlechů sděluje, že z frekvence požadavků policistů na povolení odposlechu telekomunikačního provozu lze jednoznačně vyvozovat, že odposlechy jsou pro policisty velkým přínosem. Současně nám také ale sděluje, že není možné systematicky efektivitu odposlechů hodnotit. Tím si myslím, že se dostáváme vedle onoho neustále rostoucího počtu odposlechů, na kterém nezmění vůbec nic ani prohlášení tiskové mluvčí policejního prezidenta o tom, že skutečný nárůst policejních odposlechů není třicetinásobný, ale 2,8násobný, což je problém samotné policie, neboť podklady, které pan ministr předkládá do Poslanecké sněmovny příslušnému poslaneckému orgánu sněmovny, jasně hovoří o tom, že se jedná za poslední léta o dramatický, téměř třicetinásobný nárůst. Nicméně teď se dovídáme, že policie má jiná čísla, jiné statistiky, a už jen to by nás mělo vést k velké obezřetnosti, jak to tedy je vůbec s kontrolou nakládání s těmito čísly a daty a jak vůbec funguje parlamentní kontrola používání operativní pátrací techniky a jakým způsobem vůbec ministr vnitra umožňuje poslaneckému orgánu této sněmovny kontrolovat policii v tak významné věci.
Ale vrátím se k tomu, na co jsem chtěl poukázat a nad čím bychom se měli zamyslet. Dokážeme si určitě představit odůvodnění růstu počtu odposlechů tím, že se jedná skutečně o používání zcela v souladu s trestním řádem v oblasti zvlášť závažných úmyslných trestných činů, že lze důvodně předpokládat, že jsou jimi sdělovány významné skutečnosti, a to všechno za situace, kdy policie pracuje s takovou metodikou, která jí a také nám umožňuje mít jistotu v tom, že tento vpád státu policie do soukromí občanů je skutečně efektivní a že se nejedná jen o nahodilé úmyslné nařizování odposlechů osob, které ve skutečnosti k ničemu nevede. Ono totiž platí - a hovoří o tom trestní řád - že pokud při odposlechu a záznamu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit. A tady myslím, že platí, jestliže existuje míra kontroly, míra měření efektivity používání záznamu telekomunikačního provozu, potom z toho vyplyne také otázka druhá, tedy že možná při zjištění toho, že efektivita je nulová, by mohlo také poklesnout používání této techniky, a tím i také řešení toho problému, zda skutečně policie důsledně a pečlivě to, co zjistí při odposlechu a nesouvisí s trestním řízením, tak patřičně zničí.
Z mého pohledu tedy je klíčovým problémem ani ne tak teď otázka nárůstu odposlechů v posledních letech, ale - a to jsem chtěl zdůraznit - kvalita spolupráce a míra kontroly policie ze strany poslaneckého orgánu a zejména ta skutečnost, že ministr vnitra sám tváří v tvář rostoucímu počtu odposlechů není schopen vyhodnotit jejich efektivitu, resp. připouští, že takto nasazené odposlechy policie není schopna zhodnotit z pohledu jejich efektivity, tedy smysluplnosti jejich použití. A jestli něco považuji za kritické a nezpůsobilé našeho souhlasu v odpovědi pana ministra, je to právě ono přiznání, že rostou počty odposlechů, že rostou počty vpádů státu do soukromí občanů, a přesto nejsme schopni vůbec změřit, jestli to všechno má, nebo nemá smysl.
Z tohoto důvodu jsem tedy požádal o projednání odpovědi pana ministra na moji interpelaci na tomto plénu. Děkuji vám za pozornost.
***