(18.10 hodin)
(pokračuje Ibl)
Nyní k dalšímu pozměňovacímu návrhu a to je k vládnímu návrhu § 16b odst. 2. Zde je uvedena definice pojmu "zabezpečovací technika", která v navrhovaném § 16b odst. 2 je natolik obecná, že není zcela zřejmé, jaké technické prostředky do této kategorie spadají. V tomto ohledu ani důvodová zpráva není o nic obsáhlejší. Jisté pochybnosti zde vzbuzuje i skutečnost, že k úhradě některých výdajů, které jsou spojeny s použitím zabezpečovací techniky, mají být podle vládního návrhu využívány tzv. zvláštní finanční prostředky, tedy finanční zdroje s utajeným, resp. jinak specifickým režimem. Je nicméně zřejmé, že se v případě zabezpečovací techniky nesmí jednat o prostředky, kterými by mělo být zasahováno do ústavně zaručených práv a svobod, neboť v takovémto případě by vládní návrh musel obsahovat podrobnou úpravu, tedy určitý specifický povolovací režim anebo podobně.
Doporučuji proto doplnit do definice zabezpečovací techniky příslušné zákonné omezení, a to v § 16b na konci odstavce 2 doplnit větu: "Použitím zabezpečovací techniky nesmí být zasahováno do ústavně zaručených práv a svobod."
A ještě další návrh, už stručný návrh, a to k vládnímu návrhu - v čl. 1 bod 31 vypustit.
Zde se jedná o legislativní úpravu, jejímž smyslem je vypuštění nadbytečného ustanovení. Ustanovením, které navrhuji vypustit, se zrušuje § 27 zákona o Vězeňské službě. Tento paragraf však byl již zrušen jiným zákonem, který Poslanecká sněmovna přijala, jmenovitě doprovodným zákonem k zákonu o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů, a z tohoto důvodu není možné tentýž paragraf rušit podruhé.
To je vše, děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Probíhá podrobná rozprava, hlásí se pan poslanec Svatopluk Karásek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Svatopluk Karásek: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, rád bych přednesl dva pozměňovací návrhy. První se týká nově zaváděného oprávnění Vězeňské služby odebírat biologické vzorky, a druhý souvisí se znovu zaváděným operativním prostředkem - informátorem neboli udavačem.
a) V článku 1 se novelizační bod č. 11 vypouští.
b) 1. V § 16b v odst. 1 se písmeno b) vypouští, dosavadní bod c) se přeznačí.
2. V § 16 b) se odst. 3 vypouští, dosavadní odstavec 4 se přeznačí.
3. V § 16b) v odst. 4 se vypouští slova "a s činností informátora".
Dovolte mi krátké odůvodnění. Ačkoliv nové způsoby dokazování a identifikace osob pomocí jejich biologického materiálu jsou potřebné a odpovídají novým poznatkům a jejich legislativní zakotvení je nutné, není ale správné umisťovat je do zákona o Vězeňské službě. Navržené ustanovení v sobě obsahuje několik sporných momentů. Vztahuje se bez rozdílu na odsouzené i zadržené, ale lidé ve vazbě musí být považováni za nevinné až do doby pravomocného odsouzení, a Vězeňská služba by neměla zabezpečovat pro policii indicie a důkazy, neboť její poslání je v zabezpečení výkonu trestu. Dále není možné pominout argument, že sběr a uchovávání biologického materiálu osob je průlom do lékařského tajemství, navíc bez existence patřičné legislativy, která by ošetřovala nakládání s tímto archivním materiálem a bránila jeho zneužití.
Není pochyb o tom, že při závažných trestných činech by mělo být možné ze zákona odebrat od podezřelého, kterého usvědčují i jiné důkazy či indicie, biologické vzorky k porovnání s těmi, které byly sejmuty nebo nalezeny u obětí těchto činů. Obdobně tak zákon postupuje při zajišťování jiných důkazů. Je tedy třeba se tomuto problému věnovat v novele trestního řádu, kde toto právo policie bude vyváženo i ochranou obžalovaného proti zneužití, obdobně jako v paragrafech o osobní a domovní prohlídce.
K druhému pozměňovacímu návrhu. České vězeňství nastoupilo po roce 1989 cestu, jejíž součástí má být resocializace osob ve výkonu trestu. Ta by měla zahrnout i obnovení jejich vlastní důstojnosti, aby ti, kteří z vězení odcházejí, nebyli horší než ti, kteří do něj přicházejí. Aby Vězeňská služba snížila nebezpečí z řad vysoce rizikových vězňů, může použít organizační a technické prostředky. Není však jejím úkolem, aby odměňovala osoby ve výkonu trestu za hlídání a udávání ostatních vězňů či vězeňského personálu. Odnětí svobody je velice závažný zásah do lidských práv. Umožní-li stát vězni udávat a za to získávat výhody, zbavuje je tím zbytku jeho důstojnosti a podporuje to nejnižší v jeho charakteru. Myslím si, že Vězeňská služba by měla sledovat nápravu trestných činů a v odůvodněných případech využít platných legislativních možností Policie ČR nebo Bezpečnostní informační služby v místech výkonu vazby a trestu odnětí svobody. Uzákonění funkce informátora a jeho odměna porušuje podle mého názoru etické normy soudobého vězeňství.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Ptám se - existuje další přihláška do podrobné rozpravy? Pokud ne, podrobnou rozpravu končím.
Nevím, jestli se chce pan ministr ještě vyjádřit po této rozpravě k tomu, co v ní zaznělo. Pokud tomu tak není a nechce se vyjádřit ani zpravodaj, já jsem nezaregistroval žádné návrhy, o kterých bychom měli hlasovat, a pokud to zpravodaj potvrzuje, tak můžeme ukončit druhé čtení návrhu tohoto zákona. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji a končím projednávání bodu č. 26.
Dalším bodem je bod
27.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb.,
o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 353/ - druhé čtení
Předložený návrh by z pověření vlády měl uvést ministr spravedlnosti Karel Čermák. Prosím, pane ministře, abyste se i tady ujal slova.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, k návrhu zákona na změnu zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, udělám jenom velmi krátký úvod.
Navržené změny a doplnění se týkají upřesnění výkonu trestního opatření odnětí svobody mladistvých v návaznosti na přijatý zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže.
***