(15.50 hodin)
(pokračuje Parkanová)
On to ve svém návrhu zařazuje do trestního zákona poněkud neorganicky do velmi rozvětveného § 180, který se v písmenech a) až c) vypořádává s únosy letadel a s ohrožením leteckého a lodního provozu. Já to nechci nějak příliš široce komentovat, jen se domnívám, že je krajně nevhodné, aby se novely trestního zákona slepovaly z nejrůznějších témat, aby se takto slepovaly nota bene až na druhém čtení zde v plénu, aby chybělo vyjádření vlády. Myslím si, že vhodnější chvíle pro předkládání takových návrhů bude rekodifikace trestního zákona anebo projednávání zpřísnění silničních předpisů.
Pokud jde o návrh, který zde přednesl pan kolega Melčák, je docela dobře možné, že zkušenosti s uplatňováním platných ustanovení o vyzrazení utajovaných skutečností si vyžadují novelizaci, ale opět jsem přesvědčena, že by se tak nemělo dít mimo standardní proceduru, že by nemělo chybět vyjádření vlády a že by taková zásadní úprava měla být předkládána pozměňovacím návrhem k návrhu, který má úplně jinou problematiku.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní Vlastně Parkanové a konstatuji, že skutečně už další přihlášku nemám a nikoho dalšího nevidím. Obecnou rozpravu končím.
Ptám se paní navrhovatelky nebo paní zpravodajky, jestli mají zájem vystoupit. Ano, prosím, paní senátorko. Se závěrečným slovem vystoupí zástupce navrhovatele.
Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi reagovat na některé argumenty, které zde byly řečeny buď zástupci jednotlivých klubů, nebo tak jak se vaši kolegové nebo vy sami poslanci setkali s problémem domácího násilí.
Domnívám se, že se nelze ztotožnit s názorem, že novela, jak je předkládána, je materiálem zbytečným. Plně souhlasím s tím, co bylo řečeno ze strany pana poslance Jičínského, totiž to, že přijetím návrhu teď předloženého zákona nezměníme zcela a jednoznačně ze dne na den situaci v České republice. Přesto bych chtěla říci, že část diskuse, tak jak byla vedena ve výborech, na předcházejícím čtení nebo i tady, vychází z určitých osobních poznatků, byť v nejlepší vůli definovat problém domácího násilí. V České republice skutečně nemáme žádné exaktní údaje ze strany policie nebo soudů, které by vypovídaly jednoznačně o statistice a problematice domácího násilí. Na druhé straně je ale pravdou, že takovéto materiály můžeme nalézt v zahraničí, a není jich málo. Možná je to překvapivé, ale v USA tuto otázku řešili již v osmdesátých a devadesátých letech, kdy byla zpracována řada experimentálních analýz, statistických studií odborných ústavů, a výsledky byly překvapující.
Diskutujeme tady o tom, jestli trestní postih má význam. Výsledky analýz, které byly provedeny - byly to analýzy pana Shermana a následně celého kolektivu, týmů zpracovávajících postupy efektivnosti a úspěšnosti zásahů proti domácímu násilí - vycházejí právě z toho, že zasáhne policie a byť i na krátkou dobu je tento člověk pozván na policii, nebo je dokonce na krátkou dobu uvězněn. Musím říci, že výzkumy z osmdesátých a devadesátých let opět potvrzují zcela aktuálně statistiky, které jsou dostupné pro nás pro všechny, za rok 2002 z Nizozemí, ve kterých je dokazováno, že 80 % případů domácího násilí bylo úspěšně řešeno právě v případě, kdy byl viník pozván na policii, a už jen tím, že se tato věc řešila v rovině možného závažného trestného činu, došlo k tomu, že se opakování těchto trestných činů zcela vyloučilo.
Jistě, máme tu případy několika procent asociálních typů, skupin občanů, na které tato statistika neplatí, ale obecně je nutné přistupovat k řešení domácího násilí vlastně ve dvou rovinách. Ta první rovina je rovina trestněprávní, druhá rovina je ta, o které velmi dobře hovořila paní poslankyně Dundáčková, to je rovina sociální, rovina jakési charity, rovina psychologické podpory, rovina institucí. Rakouský model, který funguje již několik let, je právě založen na principu vzniku nových institucí, vládních i nevládních institucí. A pokud bychom ho chtěli přijmout v České republice, což by samozřejmě bylo dobře, tak bychom museli zasáhnout do celého dalšího systému, celého nejen trestního práva, ale i občanského práva. Je třeba překonat jeden mýtus, který se tu možná začal objevovat - totiž pokud uděláme trestní úpravu, znamená to, že by nemohla platit úprava rakouského modelu. Tak tomu není. Tyto právní úpravy se naopak vzájemně doplňují. Pro to, abychom vyřešili problém domácí násilí, je třeba jít oběma cestami a je na nás, kterou přijmeme dříve. V tuto chvíli před námi leží novela trestního zákona, která je namířena proti těm nejvážnějším trestným činům.
Chtěla bych také upozornit na to, že pochybnosti o tom, zda v tomto zákoně, který dnes máme platný, v trestním zákoně, je dostatek nástrojů, vyvrátilo samo Ministerstvo vnitra. V několika případech, kdy byla podána soudní žaloba na orgány policie, že nezasáhly a došlo k úmrtí, došlo k vraždám, soudy jednoznačně řekly: kompetence policie není stanovena jednoznačně tak, aby v těchto případech mohla zasáhnout. Odborní zástupci Ministerstva vnitra na jednání petičního výboru jednoznačně potvrdili, že předložená novela je potřebná a že vítají tu možnost, tak jak je teď navržena v zákoně, aby mohli efektivně zasáhnout.
Dámy a pánové, chtěla bych jen říci, že trestněprávní úprava, tak jak je navrhována, v různých modifikacích dnes platí i v řadě jiných zemí. Není to otázka levice nebo otázka pravice. Takové státy, jako jsou např. Spojené státy americké, Kanada, Austrálie, Spolková republika Německo, Holandsko, Švédsko, Irsko, ty všechny dnes mají trestněprávní úpravu v nějaké formě zařazenou ve svém právním systému. Například Slovensko přijalo ve svém trestním zákoně jakousi formu postihu tohoto násilí již v roce 1999, Francie, Španělsko projednávaly tyto úpravy v minulých letech. Obavy, které se zcela oprávněně objevují při každém zavedení nového trestného činu, se nikde nepotvrdily. Jistě, každá ta úprava má jakousi míru dosahu, je více nebo méně úspěšná v praxi, ale žádná z nich nebyla negativní. Každá vedla alespoň k určitému zmírnění a omezení tohoto společensky závažného a negativního jevu.
Padl zde také návrh, že bychom měli odložit projednání této novely trestního zákona. Dámy a pánové, dovolím si teď hovořit naprosto konkrétně a v číslech. Podle statistik, které jsou naprosto zřejmé z jiných států, je počet útoků, které vedou k úmrtí, vraždě, každým rokem zhruba v počtu desítek v každém tomto státě. Pokud můžeme tím, že přijmeme tuto novelu, zabránit byť několika z nich, prosím, zvažme to a učiňme to. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatele senátorce Jitce Seitlové a ptám se paní zpravodajky, jestli má zájem. Nemá zájem o závěrečné slovo.
Skončil jsem obecnou rozpravu, ve které padl jeden návrh k hlasování od kolegyně Evy Dundáčkové. Budeme postupovat podle § 93 odst. 2 zákona o jednacím řádu. To znamená, že budeme hlasovat o vrácení výborům k novému projednání.
Já vás všechny odhlásím, abychom zjistili přesný stav v Poslanecké sněmovně. Těm, kteří nesledovali průběh rozpravy, připomínám, že předložený návrh po projednání ve výborech zkomplikovaly návrhy dvou pozměňovacích návrhů, které mají padnout v podrobné rozpravě, které jsou avizovány a které nemají stanovisko vlády, ani není známo stanovisko výborů.
***