(12.00 hodin)
(pokračuje Rusová)
Náhradu nehmotné - tedy morální - újmy neupravuje, a tedy nepřipouští.
III. V článku 46 úmluvy se uvádí: Vysoké smluvní strany se zavazují, že se budou řídit konečným rozsudkem soudu ve všech případech, jichž jsou stranami. Rozsudek soudu zavazuje smluvní stát, nikoliv účastníka řízení.
Autoři návrhu novely by proto měli vysvětlit, proč má ve věcech, o nichž rozhodoval Ústavní soud, návrh na obnovu řízení podat účastník řízení a jaké právní důsledky nastanou, jestliže účastník návrh nepodá. Budou vykonatelná dvě protichůdná rozhodnutí? A kdo vykoná meritorní rozsudek evropského soudu? Jakým způsobem je zajištěna vykonatelnost rozhodnutí evropského soudu o povinnosti České republiky poskytnout účastníkovi spravedlivé zadostiučinění ve věcech, o kterých v posledním stupni nerozhodoval Ústavní soud? Podle judikatury evropského soudu není třeba v případě průtahů vyčerpat všechny vnitrostátní opravné prostředky. Spravedlivé zadostiučinění za morální újmu a náhrada materiální škody způsobené porušením úmluvy nejsou totožné. Proto ani Ústavní soud není oprávněn rozhodovat podle navrženého § 119 odst. 1 o "dostatečné nápravě poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle mezinárodního soudu". Materiální a imateriální úmluvu nelze bez zákonem stanovených podmínek kompenzovat.
Dovolte mi závěr. Navržená úprava je účelová, kazuistická, neorganická a kusá. Podle legislativních pravidel vlády České republiky, která návrh předložila, se má připravený právní předpis stát organickou součástí celého právního řádu. Jde-li o novelizaci zákona, musejí být zároveň provedeny potřebné novely zákonů, které s ním bezprostředně souvisejí. Prima vista jde o občanský soudní řád, trestní řád, zákon č. 150/2002 Sb., zákon č. 140/1998 Sb., zákon č. 6/2002 Sb. a tzv. restituční zákony. Je evidentní, že navrhovaný oddíl 8 upravující řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu těmto požadavkům nevyhovuje.
Ještě poslední věty. Při tomto svém vystoupení bych závěrem opět chtěla apelovat na všechny, kteří předkládají k projednání právní normy, aby si uvědomili zahlcenost právního řádu počtem právních norem, které již při zrodu zoufale volají po další úpravě, novelizaci.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní se o slovo přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny pan Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní a pánové, nebudu opakovat to, co řekli mí předřečníci, ani to, co bylo řečeno v prvém čtení tohoto návrhu zákona. Svým způsobem lituji pana ministra spravedlnosti, že má obhajovat návrh, který nepřipravoval a se kterým nevím, jestli je plně ztotožněn. Jsem přesvědčen, že zákon o Ústavním soudu se má změnit, že jeho současná ustanovení neodpovídají potřebám právního řádu České republiky. Ale nemá se podle mého soudu měnit způsobem, který spíše zhoršuje situaci, která u nás existuje.
Za prvé. Pokud by v tomto návrhu byla jenom změna, která by se týkala první části, to znamená počítání lhůt k podání ústavní stížnosti od mimořádného opravného prostředku, aby bylo zabráněno duplicitě, vůbec bych neváhal a přistoupil bych k projednání podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu. Bylo by to jednoduché, účelné a smysluplné. Pokud ovšem vláda předložila návrh, kterým v podstatě říká, že rezignuje na výkon své funkce v zákonodárné činnosti a na odstraňování problémů, které jsou v zákonech, tak myslím, že nepostupuje správně. Spoléhat se na Ústavní soud a vytvářet další prostor pro jeho pozitivní zákonodárství je podle mého soudu zcela nesprávné, a dokonce je schopno zavést české zákonodárství do velmi slepé uličky.
Jsem přesvědčen o tom, že to, jakým způsobem se vláda chtěla vypořádat s tím, že prohráváme u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku kauzy proti České republice, je způsob spíše alibistický než správný. Chtěl bych připomenout nad rámec toho, co už bylo řečeno, že už samotné pozitivní zákonodárství, které rozhodl Ústavní soud svým usnesením z 21. ledna 2003, publikovaným pod č. 32/2003 Sb., legislativně rozhodl o možnosti podat mimořádný opravný prostředek. A to je ten důvod, pro který si myslím, že takto se nedá postupovat. To je ten důvod, pro který si myslím, že je potřebné, aby vláda jednoznačně trvala na tom, že pokud je třeba změnit zákon, pokud Ústavní soud sám svým rozhodnutím porušil garantovaná lidská práva a občanské svobody, tak nemůže být tím orgánem, který je má napravovat. Má to být Poslanecká sněmovna, resp. vláda, která rozhodne předložením příslušné novely.
Připojuji se k těm návrhům, které tady již padly, to znamená návrh na zamítnutí po obecné rozpravě ve druhém čtení; pokud neprojde, návrh na vrácení výborům k novému projednání a případně zúžení tohoto návrhu na část, o které jsem hovořil, že je legitimní, aby se o ní včas rozhodlo, aby to nedělalo problémy jak účastníkům řízení, tak ale ani v běžné právní advokátní praxi. Jsem přesvědčen, že nový ministr spravedlnosti je schopen se svým týmem vypracovat jiný návrh novely, jiný návrh, který by řešil onen tristní stav ve vztahu k jednotlivým kauzám, které prohráváme u evropského soudu. Byl bych rád, aby jeho návrh, a spoléhám na jeho právní erudici, mohl odpovídat i tomu, jakým způsobem chceme napříště reagovat na to, že Ústavní soud přebírá svým vlastním rozhodováním stále vyšší pravomoci.
Jsem přesvědčen o tom, že pokud jsme mu svěřili onu negativní zákonodárnou pravomoc, tedy rušení zákonů, a já znovu opakuji, že jsem spíše pro to, aby byla rušena jenom účinnost zákona, nikoliv zákon jako takový, protože od toho je tady Parlament, aby řekl, že od tehdy a od tehdy má platit takový a takový zákon, nikoliv Ústavní soud. Čili ano, nechť se zruší účinnost a poskytne se lhůta vládě a sněmovně, respektive Parlamentu, aby se změnil zákon. Potom se můžeme vypořádat s tím, kde a jakým způsobem v našem zákonodárství zůstaly buď mezery, anebo naopak duplicity, které vedou k nepochybně špatnému výkladu základních ustanovení, která jsou obsažena v naší Listině základních práv a svobod, a tak jak řekla kolegyně Rusová a kolega Pospíšil, i v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána.
Opakuji tedy, že se přikláním na stranu těch, kteří jsou po zamítnutí tohoto textu. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu místopředsedovi, který byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím.
Ptám se pana ministra a pana zpravodaje, zda chtějí využít svého práva závěrečného slova. Pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.
***