(14.40 hodin)
(pokračuje Kováčik)
To není Vysočina. Zítra to bude jiný kraj. To není zdravotnictví - zítra to může být školství, doprava a další věci, kde sklízíme dosavadní nekoncepčnost. Slovo koncepce, to není jen otázka naplano vyřčeného slova, které se zde řekne, to je prvotní zájem, který je třeba vyřešit.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Martin Říman, kterého prosím, aby se ujal slova. Po něm bude hovořit pan poslanec Josef Bíža.
S faktickou poznámkou nejprve pan poslanec Milan Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Chtěl bych faktickou poznámkou zareagovat na projev pana předřečníka. Domnívám se, že snaha o zatažení ODS do odpovědnosti za vývoj ve zdravotnictví od roku 2000 dodnes je snaha úsměvná, zbytečná a při nejlepší vůli kolegů z KSČM nemůže být úspěšná.
Chtěl bych poznamenat vůči útokům na privatizaci zdravotnických zařízení, že celá ambulantní sféra poskytuje již bezmála jednáct let své služby privátně, že jsou to služby na vyšší kvalitě, než poskytovala předtím jako státní zdravotnictví, že nemá výrazné problémy, že nestávkuje, že nehospodaří v propadu, stejně jako několik soukromých nemocnic, byť - a to je potřeba zdůraznit - chybná rozhodnutí vlády z posledních tří až čtyř let dopadají i na ně velmi tvrdě a i ony jsou nuceny se s nimi vypořádat.
Dnešní naše debata a apel na vládu má zamezit tomu, aby chyby dopadly i na sféru soukromých lékařů a soukromých nemocnic více než dosud, aby chyby vlády způsobily problémy dostupnosti i této dnes privátně a bezporuchově poskytované kvalitní péče.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní prosím pana poslance Martina Římana.
Poslanec Martin Říman: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, možná jste si všimli, že se v našich médiích nedávno objevila zpráva, že starší lidé si velmi snadno upamatují na svého spolužáka z obecné školy, ale nejsou schopni si vzpomenout, co měli ráno ke snídani. Podobný dojem této stařecké sklerózy zde prezentovali mnozí ministři a poslanci sociální demokracie. Ti ve svých vystoupeních velmi podrobně popisovali, jak fungovala lékařská péče v hloubi 90. let, co se stalo, co se mělo stát nebo co se mohlo stát, ale vůbec si nevzpomněli, že už šestým rokem sedí ve vládních lavicích a nesou plnou odpovědnost za situaci v resortu zdravotnictví.
Rád bych ve svém stručném příspěvku dokumentoval na jednom konkrétním případu jedné středně velké nemocnice, že současná krize ve zdravotnictví, kterou se zde dnes zabýváme, jde plně na konto této šestileté vlády ČSSD, na konto vlády, která nedokázala a nebyla ochotna resort řídit, a když, tak špatně. Byl jsem požádán, abych jméno nemocnice neprozrazoval, protože by mohla mít problémy na Ministerstvu zdravotnictví. Myslím, že i to o něčem svědčí, nicméně přání jejího vedení budu respektovat.
Je to nemocnice, která patrně patří k těm lepším nemocnicím v průměru nemocnic, o nichž se zde bavíme, protože až do konce roku 2001 vykazovala plně vyrovnané hospodaření. Ještě hospodářské výsledky za rok 2001 byly vyrovnané. K obratu došlo v roce 2002 a v následujícím období. Nejprve to byla smršť ministra Fišera, když nastoupil do resortu a kdy postupně upravoval platy, což v případě naší nemocnice znamenalo, že nárůst platů byl celkově o více než 22 procent. To způsobilo, že hospodaření za rok 2002 už nebylo vyrovnané, poprvé nebylo vyrovnané, ale skončilo ztrátou 17 mil. Kč. Pak přišel rok 2003, tedy letošní rok, který znamenal další platové úpravy, který znamenal zavedení zákoníku práce, což znamenalo přijetí více než deseti lékařů, plus neschválení za první pololetí vyhlášky o cenách zdravotní péče. To všechno znamenalo, že tato naše nemocnice vykázala za první pololetí roku 2003 ztrátu ve výši přesahující 15 mil. Kč. Jinými slovy - rychlost vytváření dluhů se oproti roku 2002 zdvojnásobila. Podotýkám, že v nemocnici po celou dobu působí stejný management, který do roku 2001 hospodařil vyrovnaně, ale po roce 2001 v důsledku opatření, která zde byla vyjmenována, to nebylo možné.
Z uvedeného případu této nemocnice jednoznačně vyplývá, že i v systému do roku 2001, o němž nikdo netvrdí, že byl dokonalý, bylo možno udržet vyrovnané hospodaření nemocnic, a to za dvou předpokladů: že stát nedělal zásahy, které jsou zcela mimo ekonomickou a provozní realitu, a stát dbal na to, aby jeho nemocnice byly řízeny pokud možno racionálním způsobem, což v našem případě platilo. Za těchto předpokladů se provoz nemocnic, alespoň této nemocnice a jistě i dalších, dařilo dodržovat. Vše se začalo hroutit až v okamžiku, kdy se nemocnice a jejich provoz staly předmětem politického boje a předvolebních slibů ČSSD.
Tolik můj příspěvek k problematice, kterou dnes projednáváme, a kdy mnozí z mých kolegů se snaží tuto problematiku odehrát do minulosti, odehrát jinam, než jaká je skutečnost, jak jsem ji vylíčil.
Na závěr mi dovolte připomenout a zopakovat, protože se to tady ztrácí, proč se tímto tématem zabýváme právě dnes. Ano, systém je špatný a nefunkční, ale to není odpověď na otázku, proč právě dnes a ne včera, zítra, pozítří, příští rok. Je to proto, že vláda předala nemocnice krajům na pokraji bankrotu s dluhem - je třeba to stále připomínat - přesahujícím 6 mld. Kč, s dluhem, který je jednoznačně plodem jejího hospodaření, a zároveň jim nedala do rukou žádné nástroje, jak se tomuto bankrotu vyhnout a jak nastavit parametry hospodaření nemocnic tak, aby se zadlužování nemocnic neprohlubovalo. Proto jsme dnes zde a proto se zabýváme tímto tématem. Vláda přehodila horký brambor do jiné dlaně a snaží se tvářit, že ji nezajímá, jak si kdo popálí prsty.
Po odpovědné opozici, kterou ODS je, nikdo nemůže chtít, aby se na takové dětinské, klukovské jednání jen tak z povzdálí a mlčky dívala. Odpovědní členové vládní koalice by měli být ODS vděčni, že na půdě Poslanecké sněmovny tento problém otevřela dříve, než dojde ke katastrofě.
Co mě však po vyslechnutí několikahodinové diskuse znepokojuje, a to především z příspěvků ministrů vlády ČSSD, je to, že zřejmě vážnost situace nechápou, že diskusi odmítají, že odmítají snahu hledat nějaké rozumné řešení. Dělají to s vědomím síly své koaliční většiny, s vědomím této síly a zatímní převahy se snaží řešení oddálit, odročit, přesunout, nechat vyznít do ztracena.
***