(12.50 hodin)
(pokračuje Gross)
a) do schválení a následného předložení stabilizace systému zdravotní péče v ČR vládou ČR,
b) nejpozději však do příští řádné schůze Poslanecké sněmovny.
Za druhé. Poslanecká sněmovna ukládá výboru pro sociální politiku a zdravotnictví po předložení stabilizace systému zdravotní péče v ČR tento materiál projednat a předložit Poslanecké sněmovně své stanovisko.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD a části poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi a místopředsedovi vlády a poslanci Stanislavu Grossovi. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Ouzký.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji vám, pane předsedající. Musím opět faktickou poznámkou reagovat na vystoupení pana ministra a místopředsedy vlády.
Dovolte mi říci pouze dva, p o u z e dva příklady hospodaření toto vlády.
Příklad první. Nemocnice Planá u Mariánských Lázní - na kraj převedena ve stavu zavřená, rozdané výpovědi všem zaměstnancům, 100 mil. Kč dluhů a obstavený veškerý majetek ve prospěch exekucí.
Druhý příklad. Nemocnice Louny - ztráta nemocnice předaná s tím, že přesahovala vlastní jmění celého subjektu. Kraj musel razantními zásahy okamžitě uzavřít všechna oddělení vyjma tří základních, přičemž očekávané příjmy při předání poklesly o 20 mil. Kč a očekávaný nárůst výdajů jenom na mzdách garantovaných touto vládou stoupl o 40 mil. Kč.
Jak chcete, pane ministře, aby tato sněmovna vyslovovala důvěru této vládě při činění jakýchkoliv opatření ve zdravotnictví?
Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, pan ministr má samozřejmě právo reagovat.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, my se asi neposloucháme. Neřekl jsem, že bych považoval za rozumné, aby tato sněmovna vyslovila důvěru vládě, to od poslanců opoziční ODS asi těžko lze očekávat. (Hluk v sále - výkřiky.) Pořád někdo vykřikuje zprava, to je neslušné.
Žádal jsem, nebo spíše hovořil o tom, že pokud bychom skutečně chtěli něco v této zemi dělat a pomoci řešení zdravotnictví, aby ti, kteří to řešit mohou, a to systémovými změnami, které nebudou populární, a to je samozřejmě vláda, samozřejmě Ministerstvo zdravotnictví a samozřejmě kraje a vedení krajů, které není sociálně demokratické, aby věděli, že budou mít politickou podporu a nikdo nebude lacinými politických triky a politickými body si snažit zvyšovat podporu.
To je jediné, o čem jsem tady hovořil. Ale cítím a sám jsem to uvedl, že na to tato sněmovna připravena není. Proto jsem navrhl jiné usnesení.
O důvěru ODS nežádáme. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ještě se hlásí pan poslanec Vojíř, ale připomínám svůj návrh, abychom se spolu s předsedy klubů poradili, jak postupovat dál, protože v tuto chvíli mám tady asi 12 přihlášek a zdá se, že další se hlásí z místa. S přednostním právem tak učinil pan poslanec Vojíř a poté pan ministr Škromach.
Poslanec Oldřich Vojíř: Myslím, že pan ministr Gross předvedl snahu o vymanění se ze situace, která, jak se domnívám, nepatří na půdu Poslanecké sněmovny. On se pokusil říci, že systém - a chtěl bych říci, že bych byl velmi rád, aby případně prostudoval, co to je pojem systém a jaká jsou systémová opatření - zdravotnictví je nefunkční a že se musí změnit. To bychom museli změnit úplně všechno.
Myslím, že ten, kdo poslouchal například vystoupení kolegy Cabrnocha, bylo v něm řečeno jasně, kam směřovat. A myslím si, že tato vláda, kdyby měla za rok a čtvrt své existence elementární představu, co s tím chce dělat, tak by to zde sama od sebe přednesla. To totiž bývalo zvykem.
Myslím si, že teď říkat, že za to může za a) ODS, která již šest let nemá výkonnou moc, za b), že za to mohou krajští představitelé, kteří dostali něco, o co nestáli, dostali to rozhodnutím - a to podtrhuji - části Poslanecké sněmovny, která shodou okolností dnes tvoří vládní koalici, a dostali to s dluhy. Myslíte si, že je nyní normální se tvářit, že ten problém je jejich problémem? Já si myslím, že jste si to mysleli, a že jste to dokonce tak chtěli udělat, aby to bylo problémem hejtmanů, vicehejtmanů, krajských zastupitelů, případně městských zastupitelů. A myslím si, že se z toho přeci takto vyvléknout nedá.
Myslím si, že by měla tato diskuse každopádně doběhnout. Domnívám se, že byly podány relevantní návrhy na usnesení, a byl bych velmi rád, aby se o těchto návrzích ještě dnes hlasovalo.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Oldřichu Vojířovi. Hovořit bude pan ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. (Potlesk poslanců ODS.)
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, myslím, že debata teď probíhá v takové řekl bych úrovni politické. Myslím, že je potřeba se vrátit k věcným záležitostem, říci o tom, jak skutečně je na tom zdravotnictví a kdo vlastně ho ovlivnil a kdo komu co předával.
Domnívám se, že ve své době došlo k tomu, že v podstatě financování zdravotnictví bylo odstátněno tím, že je financováno v rámci zdravotních pojišťoven. Myslím si, že to je rozhodnutí správné. Jiná věc samozřejmě byla postavení a způsobu funkce těchto zdravotních pojišťoven, a myslím si, že mnozí poslanci, kteří dneska tento systém kritizují a snaží se ho házet z jedné vlády na druhou, tak vědí, že například zdravotní pojišťovny mají mimo jiné povinnost vytvářet síť zdravotnických zařízení. Nakolik si tuto povinnost plní nebo neplní, je otázkou. Nakolik má možnost vláda ovlivnit činnost zdravotních pojišťoven, případně jejich způsob financování, o tom se nakonec přesvědčily i vlády minulé, vláda Václava Klause, stejně tak vláda pana Tošovského, Miloše Zemana a bohužel na tento systém určitým způsobem doplácí i tato vláda.
Čili pokud chce někdo něco řešit, myslím, že je potřeba vycházet skutečně z rozložení možnosti sil, jak v této reálné situaci existují.
Chtěl bych reagovat na některé poznámky, které zazněly i ve vystoupení pánů hejtmanů a které se týkaly otázky pracovní doby, protože tento fenomén - a bohužel i ze strany některých poslanců velmi emotivně bylo řešeno, že to je věc, která komplikuje zdravotnictví.
Tedy abychom byli konkrétní. Pracovní doba je upravena jednotně pro všechna odvětví zákoníkem práce, což víme. Výjimky jsou stanoveny pouze pro dopravu a hasičský sbor. Zákon stanoví maximum pracovní doby 40 hodin týdně, 150 hodin nařízené práce přesčas, a další práce přesčas se souhlasem zaměstnance nesmí překročit 8 hodin týdně. Celkem může rozsah přesčasů dosáhnout 400 hodin za rok. 400 hodin za rok! Pracovní pohotovost může činit 400 hodin na pracovišti za rok. Mimo pracoviště počet hodin není omezen.
A aby nám bylo jasno, jak situace skutečně vypadá, protože o tom tady vedeme debatu. Čerpání těchto limitů v roce 2003, za I. pololetí. Nemocnice celkem v hodinách na jednoho lékaře práce přesčas 159 hodin, tj. zhruba 40 % roční možnosti. Pohotovost 293 hodin, na pracovišti 162 hodin, což je zhruba 40 % ročních možnosti, mimo pracoviště 131 hodin. Z toho vyplývá, že za nemocnice celkem není za I. pololetí 2003 čerpána ani polovina limitů daných zákoníkem práce.
Určité problémy nastávají u některých oddělení nemocnic řízených například Ministerstvem zdravotnictví, ale i u dalších, kde je čerpání vysokého počtu přesčasových hodin a hodin pohotovosti. To jsou například chirurgie, neurochirurgie, kardiochirurgie, ARO a urologie, kde tyto přesčasové hodiny jsou o něco vyšší, než je tento průměr.
***